Přeshádky versus Noemova archa

Přiznávám hned na počátku: kontroverzi vzbuzující versus z názvu recenze má nekalý úmysl navodit atmosféru dramatu, které se nekoná. Tradičně mi jde především o to, upozornit na netradiční knížky pro děti. A na ty jsou v české kotlině experty nakladatelství Meander a Baobab, která obě před loňskými Vánoci vydala knihy, jež by mohly představovat jejich vlajkové lodě. Jak Přeshádky Petra Nikla, tak Noemova archa Terezy Říčanové jsou autorské knihy jejich kmenových autorů, kteří si vybudovali takové renomé, že si mohou vůči čtenáři i vůči nakladateli leccos dovolit… tedy pěkně po pořádku.

Petr Nikl se Přeshádkami po loňském velerozjíveném Blázníčku vrací na jistější půdu a – podle nakladatelské anotace – „uzavírá svou ,hádkovou‘ trilogii“. Pro připomenutí: Lingvistické pohádky (2006) i Záhádky (2007) nasbíraly spousty cen a učinily z Nikla téměř současného klasika tvorby pro děti. Má-li platit okřídlené „do třetice všeho dobrého“, co čekat od Přeshádek? Potvrzení skvělé autorovy formy, nebo vykročení jiným směrem? O to, zdá se, autor usiluje… ale je to v jeho případě vůbec možné?

Především: Přeshádky v oné pomyslné trilogii definitivně rezignují na epické útvary, jimiž se ještě Lingvistické pohádky jenom hemžily. Jedná se především o verše vázané, dále o básně v próze a potom o jakousi „drobnou prózu“, aforismy, jakoby filozofující absurdní úvahy. Tomu všemu pochopitelně vévodí nonsens a absurdita a hra se slovy, s jejich významem a zvukem – to ve stále větší míře. Žánrově by se nejspíše mohlo jednat o bestiář – atlas tvorů vybájených (Břidlík, Ťovíci, Vřustík a spousta dalších) i reálných (Krtci či Slepejšci).

Z tohoto pohledu knihu bravurně doplňuje vnitřní katalog volně variovatelných stvoření-kříženců, z nichž každý má kromě rodového označení i vlastnost a jméno. Proti pojetí knížky jako bestiáře ovšem mluví ony škodolibě nesourodé a podle mě nikam nesměřující drobné prózy, jaké můžeme znát už z Niklových Jělěňovitých (2008), i mnoho jiných nezařaditelných básní. Přeshádky pro mě rozhodně nejsou zklamáním, ale ani nemohu říci, že by mě nadchly tak jako první setkání s Niklovou poetikou. Skoro úlevně pak působí Doslov – Poslov Petra Váši, který, ač ve verších, přináší opravdu jasné poselství.

Poselství – to by mohl být klíč otvírající knihu-obrazové album

Noemova archa – příběh o potopě světa podle Terezy Říčanové

. Název, který říká skoro vše podstatné. Zbytek dopoví větička z přebalu: „podle starodávného příběhu zachyceného v Bibli a podle událostí na našem dvoře“. Nelze nevzpomenout na Bohuslava Reynka, který na svém dvoře několikrát zobrazil ukřižování a na jehož hnojišti přebýval Job, ani na poetickou i naturalistickou

Kozí knížku

(2005), která Terezu Říčanovou proslavila i za hranicemi a která se podle všeho také odehrává u ní doma. Teď tedy příběh starozákonní, v podání autorky zvěstování, že „Bůh slíbil, že už nikdy nezničí zemi kvůli člověku“.

Křesťanský podtext má už Říčanové Vánoční knížka (2006), až v Noemově arše je však s tím spojený autorský výraz výtvarný i slovesný – snad i díky většímu formátu – doveden k naplnění. Napomáhá tomu i zapuštění písma do ilustrace, čímž se mnohem spíše než o klasickou knihu jedná o album výjevů ze zdánlivě známého příběhu. Říčanová si z něj vybírá a naopak obohacuje jej o různé drobnosti, které jej mohou přiblížit dětem. Expresivní barevnost, velká spousta zvířat a lapidární až strohý styl vyprávění, to vše ve spojení s omamnou vůní knihy po malířské dílně (jak to udělali?) – zkrátka myslím, že děti tahle knížka nenechá chladnými.

Chtěl jsem se vyhnout srovnání obou knih, a hle, nedaří se. Vezmeme-li v potaz, že jak Nikl, tak Říčanová jsou studovaní výtvarníci, není divu, že vytvářejí autorské knihy, v nichž se představí i jako spisovatelé. Zatímco Petra Nikla už jako spisovatele nelze opomenout – přinejmenším v odvětví poezie pro děti –, Tereza Říčanová píše poskrovnu. Psaní je u obou podobné jako jejich ilustrace – u Nikla zaumně zakroucené a kluzce svádivé, u Říčanové opojně přímočaré a naivní v nejlepším slova smyslu. Každopádně je skvělé, že výtvarníci nepřestávají dělat knížky pro děti – protože ty bývají nejzajímavější.

Petr Nikl: Přeshádky. Meander 2010; Tereza Říčanová: Noemova archa. Baobab & G plus G 2010 

Radek Malý

(1977) je autorem poezie, dramat a knížek pro děti. Také překládá poezii z němčiny. Za sbírku Vraní zpěvy (2002) mu byla udělena Cena Jiřího Ortena, za sbírku Větrní – zcestné verše (2005) cena Magnesia Litera a za sbírku Malá tma (2008) Výroční cena Nadace Český literární fond. Dramatický text Pocit nočního vlaku získal v Cenách Alfreda Radoka 2006 čestné uznání a Cenu Českého rozhlasu.