Jedna z mých osobních největších knižních událostí loňského roku vyšla na jeho sklonku v nakladatelství Baobab. Knížka Písně mravenčí chůvy nedoceněné legendy české dětské knihy Daisy Mrázkové je takovým překvapením, že na jeho zpracování budete potřebovat chvilku času – ale vyplatí se to. Tato knížka po právu figuruje v letošních nominacích na Zlatou stuhu ve výtvarné i literární části (a jednu stuhu získala), nicméně, rád bych věřil, bude děti i dospělé okouzlovat ještě za desítky let.
Nadčasovost této knihy a fakt, že knížku můžete směle řadit jednak do poezie „pro dospělé“ a jednak ke knížkám pro děti, má zvláštní příčinu: Daisy Mrázková doslova objevila v šuplíku své verše z šedesátých let a po čtyřiceti letech je výtvarně doprovodila svým nezaměnitelným způsobem. Ten se sice od let šedesátých příliš neproměnil, ale přesto tato knížka vstupuje do zcela nového kontextu. Oblouk vyklenutý z let šedesátých do současnosti zastřešuje všechny knížky pro děti, které Mrázková napsala, včetně jejího posledního počinu z Baobabu – reedice knížky
Můj medvěd Flóra
.
Důležitý je text na zadní obálce – dívka Kateřina (snad hrdinka autorčiny první knížky Neplač, muchomůrko) pozoruje mraveniště a naslouchá písním mravenčí chůvy. Tento text jako jediný (pomineme-li známé autorčino tvůrčí zaměření) signalizuje, že knížka je určena mladým čtenářům – všech čtrnáct básní je totiž regulérní poezií, bez jakýchkoli typických úlitbiček dětem (humor a rýmování). Pochopení napomáhá i zvolený žánr písně – chápaný velmi starobyle jako původní lyrická forma vůbec. Jedná se totiž o písně ve volném verši, spíše znějící v hlavě mravenčí chůvy než promlouvající k jejím dětičkám jasným poselstvím. Navíc je z některých básní více než zřejmé, že jejich mluvčím je lidská bytost – ale to až ve chvíli, kdy i rýpavé dítko hru na mravenčí chůvu dávno prokouklo.
Působivá je sevřenost všech textů (výtvarný doprovod, přírodní motivy, jemná melancholie) přes jejich formální rozevlátost. Některé texty jako by pocházely ze slovesnosti přírodních národů svým charakterem zaříkávání či modlitby (Oblaka), jiné směřují – i výtvarným doprovodem – někam do Japonska (Ledňáček), další se napájejí snad z experimentální poezie (Mravenčí říkadlo, Zádumčivec Olšový) a jiné jsou nefalšovanou žensky citlivou reflexivní lyrikou (Strakapúd, Suchopýr). V takovém psaní má u nás možná Daisy Mrázková předchůdce či souputníky (Milena Lukešová), ale sotva následovníky. Ale rád bych se mýlil.
Daisy Mrázková: Písně mravenčí chůvy. Ilustrovala Daisy Mrázková. Baobab, Praha 2009
Radek Malý
(1977) je autorem poezie, dramat a knížek pro děti. Také překládá poezii z němčiny. Za sbírku Vraní zpěvy (2002) mu byla udělena Cena Jiřího Ortena, za sbírku Větrní – zcestné verše (2005) cena Magnesia Litera a za sbírku Malá tma (2008) Výroční cena Nadace Český literární fond. Dramatický text Pocit nočního vlaku získal v Cenách Alfreda Radoka 2006 čestné uznání a Cenu Českého rozhlasu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
