Každý by chtěl být Šňupálek,
kouřit a koukat do dálek…
a všichni jsme jen fififjonky,
co trápí se, když ztratí sponky.
Toto čtyřverší vyjádřuje směsici mého letitého obdivu a závisti, jež cítím ke světu stvořeném Tove Janssonovou. Nebude řeč o knize, ale o fenoménu. O světě muminů, který – podezírám, že především pro sebe, ale za souhlasného mručení fanoušků po celém světě – stvořila švédsky píšící, nicméně finská výtvarnice a spisovatelka Tove Janssonová. Muminí svět v sobě skrývá melancholii, ale i anarchii a skoro každý by si v postavičkách našel tu svou, která se mu nebezpečně podobá.
Když jsem si jako dítě v knihovně půjčil svazek s názvem Čarovná zima, nezanechal ve mně až tak hluboký zážitek. Zkrátka pěkná dětská knížka. Jedná se ovšem o jeden z prvních dílů devítidílného cyklu, jehož poslední části, Pozdě v listopadu a Tatínek a moře, jsou víc než čím jiným čirou existenciální chmurou. Osamění, smrt i nalhávání si čehokoli jsou v „příbězích pro děti“ zaobaleny do náramně vtipného, něžného či jízlivého hávu v podání některé z četných postaviček: autobiografický, a tudíž sebekriticky poněkud naivní Muminek se svými rodiči, neuvěřitelně prostořeká, nicméně vždy věcná Malá Mia, nablblá blondýna slečna Ferka, asociální hipík Šňupálek, nesnesitelný dobrák Bambul, hysterická Fififjonka až po outsidera Hlavsu, která se vyznačuje hlavně svou nezajímavostí. O Ženichovi, pimcích a Mimliných dcerách nemluvě. Dobro a zlo nemají jasné kontury, dokonce i temná Morana se na konci ukáže být osamělou nešťastnicí. To vše podtrženo podle všech náznaků (švédštinou nevládnu) kongeniálním překladem Lubomíra Štukavce.
Takto rafinovaně se postavy utvářejí svým chováním a uvažováním pouze v knižně ztvárněných příbězích. Jinak už tomu je v kreslených filmech pro menší děti, které teď i v Česku vyšly na DVD. V českém překladu jsou náhle z muminů mumínci, Mia je Majka a i jiné skutečnosti oku ani uchu znalce tolik nelahodí. Tyto filmy má na svědomí Lars Jansson, mladší bratr Tove. Z jeho vůle a moci se stali mumini obchodní značkou, která prodává hračky i porcelán. Šílenství tohoto druhu k nám zatím neproniklo, zato nakladatelství Argo přišlo s ušlechtilým nápadem vydat v českém překladu původní „muminí“ komiksy Tove Janssonové. Ty vycházely v padesátých letech v anglických novinách a charaktery postaviček se zde záludně mění. Do děje vstupuje jinak nebývalá situační komika a prvky veskrze lidského světa, který v knihách zcela chybí. Muminek se věnuje modernímu umění, slečna Ferka se nevejde do bikin a muminí rodina se ocitne na riviéře, kde rozsévá chaos v podobě zdevastovaných hotelových pokojů. Nemýlí se, kdo si pomyslí, že to asi pro děti moc nebude… není, ale je to skvělé.
Radek Malý (1977) je autorem poezie, dramat a knížek pro děti. Také překládá poezii z němčiny. Za sbírku Vraní zpěvy (2002) mu byla udělena Cena Jiřího Ortena, za sbírku Větrní – zcestné verše (2005) cena Magnesia Litera a za sbírku Malá tma (2008) Výroční cena Nadace Český literární fond. Dramatický text Pocit nočního vlaku získal v Cenách Alfreda Radoka 2006 čestné uznání a Cenu Českého rozhlasu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
