Čáp nejni kondor a Radůza nejni Madonna

Všechny tři napsaly alespoň jednu knížku pro děti. S různými úspěchy a ohlasem, ale vesměs se stejnou motivací – mateřství a věci s tím související. Není divu, že jakožto populární pěnice potom přitahují pozornost posluchačů, kritiků a nakonec i čtenářů. Řekněme si však na rovinu: čáp nejni kondor a Radůza – naštěstí – nejni Madonna.

Když Radůza před několika lety vydala v nakladatelství Brio knížku pohádek

O Mourince a Lojzíkovi

, vkročila sice rázně, ale možná zároveň trochu zaměnitelně do světa dětí. Její autorské pohádky s prvky nonsensu pobavily, neublížily, a asi by tak trochu zapadly, kdyby je autorka nenahrála jako CD s písňovým doprovodem. Z její diskografie tak vyčnívají rozhodně více než z přehledu knih pro děti vydaných roku 2008. Ve svých písních se Radůza dětem a vzpomínkám na dětství věnuje nepřetržitě – „dětskou“ píseň

Do Afriky

obsahuje už její oficiální debut

Andělové z nebe

vydaný roku 2001, a ostatně na stejném nosiči najdeme i Radůzin hit

Cestou do Jenkovic

, ve kterém se evokuje její dětství s dědečkem, bicyklem i čápy – ovšem úplně jinak, než v její právě vydané knižní novince.

Útlou knížku Čáp nejni kondor vydalo nakladatelství Baobab, které samo sebe označuje jako alternativní. Nedosti na tom – Radůzina knížka zde vyšla v edici s příznačným názvem Mi.Mo. Čím je tedy Radůzin počin tak mimoběžný? Asi nás zarazí už jeho název s nápadným dialektismem. Začteme-li se do upoutávky na zadní stránce, zpozorníme: „My máme na záchodě vždycky spoustu čtení. Abychom se nenudili, když kadíme.“ A hlavní dva rysy Radůzina vyprávění o dětství u babičky a dědečka v Jenkovicích vytrysknou v plné kráse – osobitá práce s jazykem (určitě přinejmenším vzhledem k cílovému publiku) a – opět s přihlédnutím k dětskému čtenáři – nápadná detabuizace jistých témat (vedle vyměšování je to hlavně smrt v nejrůznějších podobách).

Tříletá vypravěčka Raduška je – slovy dědečka – „diuná“. Umí číst, psát a vyrůstá, zdá se, bez maminky (ta ji občas navštíví ve vojenské uniformě). Její světonázor se navíc formuje v prostředí, které jako by neodpovídalo druhé půli sedmdesátých let – východočeské Jenkovice sice leží trochu stranou, ale nezdá se mi, že by se tam tou dobou běžně dralo peří v seknici. Ovšem sedmdesátá léta a socialismus do vypravěččiných myšlenek pronikají často – ať už v podobě Jindry emigrovavšího do Jugoslávie nebo besídky, pro kterou se nacvičují ruské tance na oslavu VŘSR. Tak trochu bez kontextu, pro někoho, kdo tu dobu nepamatuje.

Jenže – jaký tak asi umí tříleté dítě vytvořit kontext? Vzpomínky na pobyt v nemocnici se střídají s anekdotickými historkami o bílení zdi a zabíjení králíků. Celé to může dětským pohledem připomenout Děti z Bullerbynu, ale ty jsou výrazně idyličtější. V Baobabu však před dvěma lety vyšla knížka Max a Saša aneb zápisky z našeho domu od Terezy Horváthové, mimo jiné redaktorky Radůziny knížky, která se jí formou i stylem jakési programové nesentimentálnosti podobá. Také Kozí knížka Terezy Říčanové by s nimi patřila do jednoho hnízda.

Radůza je ve svém vyprávění neučesaná, dialektismy jsou do vět sázeny trochu bez ladu a skladu, zkrátka jak by to asi vyprávělo dítě. Jenže za těmito prvky vězí mistrovská stylizace, protože tok vyprávění kupodivu plyne bez větších drhnutí. Krátké jednoduché věty zpočátku chtějí svou neliterárností čtenáře odradit, ale když ten se nedá a přijme nezvyklý autorský styl, čeká ho příjemný zážitek a pointy vtipné svou bezprostředností. Ilustrace Dagmar Urbánkové neruší, podtrhují syrovost příběhů a vybírají si jejich vyostřené momenty.

Jinými slovy: pro děti to knížka není, ale jejich rodiče si s ní můžou užít – ostatně edici Mi.Mo nakladatelství charakterizuje slovy „o dětství pro dospělé i děti“.

Radůza: Čáp nejni kondor. Ilustrovala Dagmar Urbánková. Baobab & G plus G, Praha 2011

Radek Malý

(1977) je autorem poezie, dramat a  knížek pro děti. Také překládá poezii z němčiny. Za sbírku Vraní zpěvy (2002) mu byla udělena Cena Jiřího Ortena, za sbírku Větrní – zcestné verše (2005) cena Magnesia Litera a za sbírku Malá tma (2008) Výroční cena Nadace Český literární fond. Dramatický text Pocit nočního vlaku získal v Cenách Alfreda Radoka 2006 čestné uznání a Cenu Českého rozhlasu.