Možná se to na recenzi nehodí, ale dovolím si být hned od počátku poněkud osobní. V říjnu loňského roku přišla ilustrátorka Galina Miklínová s nápadem, vydat knížku dětských říkanek našich mladých let – cosi na způsob poselství dalším generacím. Nápad se mi zalíbil a s pomocí generačních souputníků a internetu jsem dal do kupy pěknou hromádku veršů, prupovídek a parodií. Uvědomoval jsem si při té činnosti čím dál víc, že supluji odborníka, folkloristu, a přišlo mi líto, že naše publikace nebude mít encyklopedický záběr. A vida! V únoru Galina Miklínová píše, že nás někdo předběhl. Jistý doktor Votruba, pracovník národopisného oddělení Národního muzea. Jeho sbírka „současné folklorní poezie dětí“ zahrnuje plody několikaleté práce, na 140 textů s četnými variantami. I sklapnul jsem notebook a sahám po knize s přitažlivým názvem Namažeme školu špekem…
Ne náhodou výše zmiňuji odbornou kvalifikaci autora publikace. Neboť publikace o dvousetpadesáti stranách na první pohled překvapí masivní vizáží a šíří metatextů. Kromě samotné antologie čtenář v knize nalezne motto, úvodní slovo, výzvu čtenářům, pojednání o lidové poezii dneška, notové zápisy, poznámky, seznam informátorů, soupis pramenů a literatury i anglický abstract. Celkem slušný základ pro habilitační práci, kdyby nebylo drsně stylizovaných ilustrací Davida Böhma. A hlavně kdyby nebylo neodbytného pocitu, že si tady někdo utahuje z vědy i ze čtenářů. Vždyť každý zná morytátek Na kopečku v Africe a každý trochu jinak, ale ještě nikoho – alespoň v České republice – nenapadlo předložit široké čtenářské obci texty jako právě ten o Babinským, starým lotru mexickým, záchodové prupovídky či dvojverší jako Chytila jsem na pasece berušku / šlápla jsem jí adidaskou na držku v luxusní knižní úpravě.
Adam Votruba třídí texty do celkem čtrnácti kapitol na základě tematické příslušnosti, přičemž oddíl patnáctý tvoří, „co se jinam nevešlo“. V knize tak nalezneme škádlivky, rozpočitadla, básničky školní, sprosté i černohumorné, sportovní i politické, dále písničky při hrách a variace na písně lidové i popové. Votrubovo dělení je jistě pouze návrhem, ale funkčním. Mezi říkankami v knize najdeme takové skvosty, že by jejich výrazivo a metaforika stály za samostatná pojednání. Mezi moje favority patří „holčičí“ dadapísně (
Den den delí, Umbaj vari vari vasimbó
) záhadného původu a dále rozličné reinkarnační pasáže písně na kopečku v Africe (
Když mu bylo milion / posral celej stadion. / Když tam hráči chtěli hrát / museli to vylízat.)
Za největší přínos knihy, jejíž podoba se jistě může do nekonečna rozšiřovat o další texty a textové varianty, nicméně považuji zachycení některých dobových textů zejména politického rázu (Lajka volá: „SOS, / ať tu chcípne jinej pes!“), pozapomenuté seriálové variace z let osmdesátých (Sandokan, Robin Hood a jejich kumpáni) a především závěrečnou shrnující studii. V místy nezvykle osobním tónu na odborný text (a někdy až v cimrmanovském duchu) je vylíčena autorova cesta k folkóru a současný dětský folklór je představen ze všech stran stravitelnou formou.
Současný folklór, který má zajímavou schopnost sám sebe jako folklór a něco zaznamenáníhodného nevnímat (čímž prokazuje svou autenticitu), byl dlouhá léta zkoumán v ústavech. Ale jeho tržní potenciál před čtyřmi lety vycítil až etnolog Pavel Janeček, když v nakladatelství Plot, kde vyšla i zde recenzovaná publikace, vydal knihu Černá sanitka a jiné děsivé příběhy napěchovanou současnými pověstmi. Spustil tím fenomén, jenž se projevil dvěma knižními pokračováními plus „bestofkou“, televizním, divadelním i rozhlasovým zpracováním. Troufám si odhadnout, že v dětské folkorní poezii dřímá podobný potenciál – a je otázkou času, kdy se verše o Vinnetouovi smějícím se z okna či o Karlu Gottovi, který musel na záchod, ale všude bylo obsazeno, tak to pustil do kalhot, stanou arzenálem dramatických kroužků ZUŠ.
Je to zároveň možná trochu škoda, že toto očekávané zpopularizování a „odtabuizování“ ochudí tento svérázný proud literatury, který se podvratně rozlévá a přelévá po generace v myslích dětí a mladistvých. Ale je to malá oběť ve srovnání s tím, že si – snad – čtenáři tuto knížku a tento druh literatury oblíbí. Kouzlo dětské folkorní poezie spočívá totiž v tom, že skoro každý zná daný text jinak, často v přesvědčení, že jej sám vymyslel či obohatil o nějakou tu sloku. A tak téměř nikoho nenechají verše zde zaznamenané chladným – s tím autor publikace počítá a na adresu [email protected] mu můžete své příspěvky poslat. Já to už udělal, neboť některé zásadní moravské pecky ve výboru zkrátka chybí – a alespoň několik textů, které jsem sesbíral, se prý stanou součástí chystaného druhého dílu.
(Adam Votruba: Namažeme školu špekem. Současná folklorní poezie dětí. Ilustroval David Böhm. Plot, Praha 2009)
Radek Malý
(1977) je autorem poezie, dramat a knížek pro děti. Také překládá poezii z němčiny. Za sbírku Vraní zpěvy (2002) mu byla udělena Cena Jiřího Ortena, za sbírku Větrní – zcestné verše (2005) cena Magnesia Litera a za sbírku Malá tma (2008) Výroční cena Nadace Český literární fond. Dramatický text Pocit nočního vlaku získal v Cenách Alfreda Radoka 2006 čestné uznání a Cenu Českého rozhlasu.
Aktuálně zve Radek Malý čtenáře na Literárně-dramatický festival pro děti i jejich rodiče s názvemDěti, čtěte!
Pod záštitou paní Livie Klausové a za podpory Ministerstva kultury České republiky pořádá festival nakladatelství MEANDER, Památník národního písemnictví, Královská kanonie premonstrátů na Strahově a Svaz českých knihkupců a nakladatelů.
Festivalový den plný hraní a čtení se bude konat 1. 6. 2010 ve Strahovském klášteře (Strahovské nádvoří 1, 118 38 Praha 1)
/ Vernisáž výstavy knih a originálů ilustrací nakladatelů, kteří ovlivňují podobu české knihy po roce 1995, se koná 31. 5. 2010 v 18.00 v Malé výstavní síni Památníku národního písemnictví. Výstava potrvá do 14. 6. 2010 /
Více informací - zde.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
