Kroutit palci celý den v kuse
Čím dál více lidí se domnívá, že jejich práce světu neprospívá. Sousloví „bullshit job“ amerického antropologa Davida Graebera se stalo trefnou nálepkou této tendence.
Společenskovědní eseje nepatří mezi texty, které se po sítích šíří rychlostí virálních hitů, ale tenhle text byl výjimkou. Když David Graeber na jaře 2013 publikoval v on-line verzi časopisu Strike! delší komentář nazvaný Fenomén bullshit jobs, odstartoval svého druhu senzaci. Server spadl pod náporem čtenářského zájmu, který stoupal do milionů. Citáty a výňatky z článku se objevily v guerillové kampani v londýnském metru, text byl hojně překládán, o tzv. bullshit jobs se začalo masivně mluvit v Evropě i ve Spojených státech.
Americký antropolog David Graeber (1961–2020) zde totiž jasnozřivě pojmenoval klíčový rys současného trhu práce a trefil se do pocitů beznaděje a absence smyslu, jimž propadají především lidé zaměstnaní v kancelářích. „Bullshit job“ se stal nejvýstižnější a nejtrendovější nálepkou pro práci, která nejenže člověku nepřináší uspokojení, ale tomu, kdo ji vykonává, je také nad slunce jasné, že nijak neprospívá světu. Ba co víc, někdy věci ještě zhoršuje.
V tom označení se poznaly davy a začaly se Graeberovi ozývat se svými příběhy a zkušenostmi z práce, jejichž absurdita často vyráží dech. Esej posléze vyústil v knihu, jež vyšla roku 2018, a fenoménu se brzy začali věnovat jak dokumentaristé, tak sociologové. Když pak na základě Graeberových tezí provedla ostrovní společnost YouGov výzkum veřejného mínění a položila lidem otázku, zda si myslí, že jejich práce smysluplným způsobem přispívá světu, 37 procent obyvatel Británie odpovědělo, že ne. A v Nizozemsku to dokonce bylo 40 procent. To už je významné vědomí zbytečnosti.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu