Příběh uhlí

V létě roku 1306 se urození obyvatelé ze všech koutů anglického království sjeli do hlavního města, aby se zúčastnili v té době stále ještě celkem nového demokratického experimentu zvaného parlament. Když baroni, hrabata a biskupové přijeli do Londýna, udivil je nepříjemný zápach, který se vznášel ve vzduchu všude kolem. Ulice středověkých měst bývaly lemované zvířecím trusem a hnijícími odpadky, takže velmožové byli zvyklí na ledacos, tenhle odér byl ale přesto jiný. Vycházel z početných kováren a řemeslnických dílen, jejichž majitelé v té době začali ve svých pecích místo dřeva pálit černé kamení zvané uhlí a vzniklý kouř plnil ulice měst štiplavým zápachem a špinil je sazemi. Urozené smetánce se zápach a špína, které pálení uhlí provázely, ani trochu nelíbily, a přesvědčili proto krále Eduarda, aby novou praktiku ihned zakázal. Kdo se královskému zákazu vzepřel, tomu hrozily pokuty, případně úřední rozbití jeho pece.

Kdyby tehdejší zákaz vydržel a uhlí zůstalo ležet nedotčené pod zemí, historie lidstva by nejspíš proběhla úplně jinak, píše ve své knize Coal: A Human History (Uhlí: Lidský příběh) americká energetická expertka Barbara Freese. V Anglii by se neodehrála průmyslová revoluce, která znamenala obří technologický skok vpřed a z malé ostrovní země udělala nejmocnější světové impérium. Nebýt uhlí, z Německa a Spojených států by se nestaly během krátké doby průmyslové a vojenské velmoci dominující světové politice. A ani Česko by dnes nebylo…