Poslední kapkou byl pro mě Palachův týden

Kdy jste emigroval?

Patnáctého dubna 1989.

Jaký jste měl důvod?

Sloužil jsem na vojně v Chebu a na Doupově jsem zažil rozmisťování sovětských raket SS-20, o kterých komunisti tvrdili, že na našem území nejsou. Jako vždycky lhali, na druhou stranu to ale ukazovalo, že jsou schopni rozpoutat i atomovou válku. Během dvou let vojny jsem viděl obrovské množství armádního materiálu, techniky a lidí připravených silou bránit ten hnusný a nelidský režim. Říkal jsem si, tady se to nikdy nezmění, a rozhodl jsem se, že odejdu z Československa. To bylo v roce 1983.

Mezi vaším rozhodnutím a emigrací uplynulo šest let. Proč jste odešel až tak pozdě?

Tehdy šlo oficiálně vycestovat dvěma způsoby, pokud člověk nechtěl riskovat ilegální přechod hranic a v případě neúspěchu i kriminál nebo kulku v hlavě, což jsem riskovat nechtěl. Musel si buď koupit zájezd s cestovkou na Západ, nebo státní banku požádat o devizový příslib – de facto příděl valut. Zájezdy však byly dost drahé, stály třeba osm deset tisíc korun, a já tehdy vydělával okolo patnácti set měsíčně. A dostat devizový příslib režim podmiňoval řadou podmínek. A mně se nedařilo je splnit.

Takže jste to zkoušel víckrát?

Pravidelně každý rok, poprvé v roce 1984.

Mohlo se žádat jen jednou za rok?

Jenom jednou za rok. Podávalo se to, tuším, v lednu nebo…