O nejhorší vánoční dárek

Co s hnusným vánočním dárkem? Vyhodit? Kdy se to dělá? Už na Tři krále? A je třeba mít u toho výčitky svědomí? Nebo je vhodné ho věnovat někomu dalšímu? Jak to zařídit, aby dárek nedoputoval k původnímu dárci? To všechno jsou nanejvýš aktuální otázky Vánoc. Nikdo se na ně ale veřejně nezeptá, jen máloco je v naší společnosti takové tabu jako nepovedené vánoční dárky. Při procházce po berlínských trzích jsem však pochopila, že doba volá po řešení: ošklivých věcí je všude plno.
Často se to říká, že vánoční trhy jsou v Česku nevkusné a že v takzvané „vyspělé západní Evropě“ je to všechno jinak. Ale není to pravda, nebo ne tak úplně. Německo je sice bohatá západní země s množstvím předností, ale vytříbený vkus není typická německá vlastnost, snad se to smí říct. Důkazů by se našlo víc, a berlínské vánoční trhy nám poskytnou rozsáhlý důkazní materiál.

Například Memohand. Ano, pamětní ruka. Vznikne tak, že si člověk nechá odlít svoji končetinu ze sádry, včetně olámaných nehtů, a pak tento památný odlitek někomu věnuje. Může takto otisknout i pacičku zvířete nebo dítěte. V takovém případě je výsledný předmět drobnější a obdarovaný se ho tudíž bude také snáz zbavovat. Pokud ovšem někdo dostane držák na toaletní papír, kde roličku svírá z každé strany jedna milovaná ruka, dejme tomu tety, bude mít asi o čem přemýšlet. Jak se dá s takovým darem důstojně vyrovnat?

Memohand se prodává na trhu na Alexanderplatz, který je ze všech trhů v Berlíně nejnevkusnější. Ovšem i trhy s uměleckou ambicí, jako je třeba Trendmafia (www. trendmafia.de, už o něm byla řeč), dokáží nabídnout leccos zvláštního.

Paní Michaela Klein například dokáže potěšit každého, kdo měl až dosud pocit, že jeho láhvi s mycím prostředkem něco chybí k dokonalosti. Paní Klein se domnívá, že to je maličká zástěrka. Proto vyrábí a prodává právě takové oblečení na saponát (pod značkou Himmelrosa,www.himmelrosa.de).

A do třetice: na stejném místě lze koupit také mazlicí kámen, takzvaný kuschelstein (www.dawanda.de/shop/kuschelstein). Údiv není na místě, je to prostě kámen uzpůsobený k mazlení tím, že se obalí vrstvou plyše. Prodává se v různých velikostech od S a po XL, a ano, může mít také žertovnou čepičku.

Tolik tedy k německým kuriózním dárkům. Ale nemá to znít výsměšně. Neboť trh není muzeum moderního designu a ve svobodném světě se každý může mazlit s čím chce a klidně si i oblékat saponát. Navíc v Berlíně je trhů nejméně třicet (seznam viz například www.weihnachtsmarkt-deutschland.de/berlin.html) a je to vítězství plurality, že se tu mohou setkat věci vkusné, nevkusné i vysloveně strašné.

Problém je spíš jinde. V tomhle svobodném a bohatém světě, kde každý má více méně všechno, co chce, je těžké dávat i dostávat. A tak bude asi třeba tenhle rituál nějak změnit. Možná dokonce úplně předefinovat vánoční dárek. Osobně navrhuji například tyto změny:
1. Dárek má být pokud možno málo hodnotný a nejméně ze 30 procent biologicky odbouratelný.
2. V odůvodněných případech má obdarovaný právo dát najevo znechucení dárkem.
3. Obdarovaný má právo dárek věnovat dál komukoliv uzná za vhodné. Dárce se nesmí zlobit.
4. Pokud obdarovaný nemá jinou možnost, má právo dar ve vší úctě vyhodit nebo dát hned v lednu do tomboly.

Je důležité toto bolestivé téma konečně otevřít. Mluvme o vánočních dárcích, tak jako mluvíme o homosexualitě, estébácích, menstruaci, celibátu a dalších někdejších tabu. Neboť nyní je na čase léčit trauma zvané zbytečné a nepovedené vánoční dárky.