Automat na berlínskost

Automat může být na jízdenky, na cigarety a na tatranky. A v Berlíně taky na design. Zní to možná nepřiměřeně, ale co se dá dělat, tohle město je už takové.

Automat na designové suvenýry je na Hlavním nádraží a na letišti a ještě také v luxusní nákupní galerii Lafayette. Nahází se do něj něco mezi deseti a třiceti eury a vypadne předmět dle vlastního výběru. Například držák na brýle ve tvaru nosu, který lze údajně zakoupit pouze v Berlíně, protože zde byl vynalezen. Dále tu mají kryt na ochranu sedla od kola před deštěm. Dále například přívěšek na klíče z juty s nápisem Ich bin JUTE, což znamená juta, ale také berlínsky GUTE. A tak dále.

Ano, jsou to suvenýry, takže nelze očekávat víc než suvenýry. V rámci žánru jsou ale dost vkusné, a hlavně, každý z nich opravdu pochází z Berlína. Navrhnul ho některý z místních designérů, kterých je tady možná víc než obyvatel a každý rok přibývají další. Jörg Wichmann odhaduje, že každoročně vyjde z uměleckých škol asi osm set lidí, kteří mají v plánu se prosadit v designu, ať už předmětů nebo oblečení.

On sám ovšem vystudoval ekonomii a jeho nápad byl z kategorie obchodních. Rozhodnul se tento kreativní přetlak využít a od berlínských designérů začal odebírat jejich zboží, propagovat ho a prodávat v obchodě se značkou Berlinomat. Dělá to spolu se svou ženou, módní návrhářkou Theresou Meirer, už sedm let. Berlínské designéry (zastupují jich celkem 180) také vyváží na veletrhy, propagují je ve světě, a za tu dobu se z Berlinomatu stal svého druhu pojem.

Jejich hlavní prodej nejsou automaty, to je novinka letošního jara. Hlavní obchod je ve Friedrichshainu, což je čtvrť ve východním Berlíně, která byla dříve punková a nyní se postupně stává módní. Berlinomat také šikovně balancuje na hraně mezi módností a tvůrčí nezávislostí, což je směs, která, namíchána ve vhodném poměru, vytváří pávě tu správnou berlínskost. V tomto duchu jsou zdejší móda, šperky, brýle i drobnosti do bytu. Chodí sem pro ně asi z poloviny Němci, z poloviny cizinci, kteří se o obchodě někde doslechli. Berlínskost je momentálně celosvětově v módě.

Je na tom zajímavé hlavně to, jak se to stalo. Jak se z periferie jakéhokliv, tím spíš designového dění, jako byl Berlín, stal jeho středobod? Příčin je víc a mnohé překvapivé. Může za to zejména úbytek obyvatel v 90. letech, který zlevnil bydlení. Další příčinou je úpadek zdejší průmyslové výroby. A pak také fenomén zvaný „Zwischennutzung“. To znamená, že prostor, který byl dříve třeba právě továrnou nebo obchodem, ale momentálně se nepoužívá, je možné dočasně pronajmout na něco jiného. Proto se sem stáhla spousta tvůrců, kteří si tu našli ateliéry a byty, což je stálo mnohem méně peněz než v Paříži nebo v Londýně nebo v dalších metropolích.

Uvádí se, že ve spolkové zemi Berlín vygeneruje 20 procent HDP takzvaná kreativní produkce. Zahrnuje to tvůrce všeho možného, třeba i reklamy nebo počítačových programů. Část této kategorie jsou také designéři a módní návrháři. To, že se tady kreativní třídě tak vede, má více důvodů. Je to do velké míry důsledkem dějinných proměn, jako je třeba pád železné opony, což je zrovna věc, která se dá stěží někde jinde a jindy zopakovat. Co je ovšem cílené a opakovatelné je vstřícná politika města k dočasnému využívání prostorů; byl to přístup, který znamenal výhru pro všechny zúčastněné.

A ještě něco k Berlinomatu. Designéři, kteří tu prodávají, jsou opravdu vynalézaví, což se musí uznat, i když svou invenci využívají na předměty normální denní potřeby, u nichž se již na počátku moderny řeklo, že zádné další zkrášlování nepotřebují. Zde by bylo možné udělat odbočku směrem k úvahám o současném až fetišistickém uctívání designu, což si odpustíme.

Místo toho se spíše podíváme, cože nám zde k uctívání nabízejí. Třeba formy na pečení bábovky od značky Tools you bake. Tyto bábovky velmi připomínají puklice kol nebo něco podobného, což není náhoda, protože se vyrábějí v lisovně kovů, kde se už sto let produkují součástky ke strojům. Dále zde mají například dřevěné mlýnky na pepř od značky Sawadee Design. Ta navrhuje drobnosti i nábytek, vše ze dřeva pokácených berlínských stromů. Desingnéři z Betonware zase dělají vše od nádobí po nábytek z betonu. Více než polovinu obchodu zabírá móda; některé mladé berlínské značky mají už svůj zvuk. Jedna z těch známějších je Urban Speed návrhářky Claudie Brignot, která využívá na látkách motivy města.

Závěr z návštěvy v Berlinomatu může být různý. Zaprvé, že v Berlíně prodávají velké množství zbytných věcí, což je pravda. Za druhé také, že při souběhu příznivých vnějších okolností a dobrého politického rozhodování se může z konce světa stát jeho pupek. Za třetí, že je s podivem, kolik designérů dokáže pojmout tohle chudé město, kde se nic nevyrábí; konkurence je tu ovšem tvrdá a kdo se chce prosadit, musí se urputně snažit. Což může překavapit všechny, kdo se domnívají, že u nás to mají kreativní profese těžké. A za čtvrté z toho možná také plyne, že té cool nezávislé stylové berlínskosti bylo protentokrát už dost.

Proto tento pravidelný sloupek z Berlína končí. Příští pokračování bude závěrečné.