Auto patří na balkón

Tak například Herr Schulz má své auto ze srdce rád, stálo ho hromadu eur a kdyby mu ho někdo v noci podpálil, velmi by se zlobil. Právě proto si Herr Schulz raději auto vezme s sebou do výtahu a vyveze si ho do patra. V patře z výtahu vyjede a auto nechá na balkóně. Sám si sedne na druhý balkón a povolí si kravatu, barevně sladěnou s vozem. Automobil ze svého místa s láskou pozoruje. Herr Schulz je totiž pravý příslušník německé vyšší střední třídy a jako takový má peníze a vztah ke svému autu. Když rozsvítil, bylo ho trochu vidět z ulice. Procházel se po svém carloftu.

Carloft je byt, ke kterému se vyjede i s autem speciálním výtahem zvaným carlift (viz obr. Ano, skutečně vypadá jako z Fantomase. Barva osvětlení se při každém svezení mění.)

Auto se odstaví na auto-lodžii a ty tři metry do obýváku už majitel dojde pěšky. (Na obrázku není Herr Schulz, protože ten neexistuje. Toto je hlídač, který brání dům proti nepřátelům, o nichž bude ještě řeč).

Je to zřejmě první typ nemovitosti, který je patentován. Jeho vynálezcem je berlínský architekt Manfred Dick, který má spoustu argumentů proč je carloft dobrá věc. Ale existuje taky dost protiargumentů, které dokazují, že to je trochu divný nápad, dojet autem skoro až do postele. Jedním z nejtvrdších příspěvků do diskuse jsou kameny a pytlíky s barvou, které lítají docela často kolem. Ty, kdo je házejí, tenhle nápad ani trochu nezaujal.

První argument pro carloft je pohodlí. „Naši zákazníci jsou různí. Jednak lidé, kteří mají svoje auto rádi a chtějí na ně vidět. Rodiče s dětmi, kteří mohou vyložit nákup i spící dítě rovnou do obýváku. Také postižení a lidé na invalidním vozíku. Nebo například politici a herci, kteří musejí chránit své soukromí,“ říká architekt na jednom videu na You Tube. Druhý argument je parkování. Lidé bydlící ve městě přeci musejí někde nechat svůj vůz a toto řešení je stejně drahé jako podzemní garáže. Na výstavbu je však méně složité. Má to také svou logiku: každý si koupí místo pro své auto, každý si za své auto ručí.

Při propagaci projektu vsadil investor hlavně na emoce. Na to, že auto je pro Němce ten nejvíce vzrušující fetiš. V reklamních materiálech jsou vidět samí krásní lidé zamilovaní do svých vozů. Jenže právě tyhle nablýskané bouráky dost lidí také iritují. Jsme přece jen v rudém Berlíně. Takže pro mnoho lidí je stříbrné Audi symbolem kapitalismu, sociální nerovnosti a tak dále. Zvláště zapálení levičáci taková auta rovnou zapalují, loni jich hořelo na dvě stě padesát. Také proti carloftům se obrací stejný hněv (na obrázku prosklené přízemí domu).

Drsnější sousedé hází kamením, mírnější prostě jen nemají nové obyvatele rádi a myslí si něco o „schweine yuppies,“ což je jedno z hesel místního odboje. Je pravda, že každý si takový byt dovolit nemůže. Ten největší se střešní terasou stojí 1,5 milonů eur neboli přes pětatřicet milionů korun, viz obr.

Argumentace protivníků není sice moc zdvořilá, ale má také svou logiku. Kreuzberg je tradičně místo, kde vedle sebe žijí přistěhovalci, umělci, důchodci a matky, zaměstnaní a nezaměstnaní, kde nikdo nemá moc peněz, ale vždycky se tu něco děje. V posledních letech ale nájmy rostou rychleji než jinde, Kreuzberg se stal módní čtvrtí. Panuje docela oprávněná obava, že lidé s penězi vytlačí ty bez peněz, jako se to stalo už na mnoha místech Berlína. Růst nájmů většinou začíná právě tím, že se v okolí začnou stavět soukromé luxusní projekty.

Vyplývá z toho hned několik věcí. Zaprvé, že zapalování aut a házení kamenů je trochu ukvapený způsob debaty. Zadruhé, že je ovšem debata nutná a že není vůbec špatné, když soukromé záměry mají ve městě silnou opozici. Že kdyby to tak bývalo bylo v Praze, mohlo to tam třeba teď vypadat lépe. Zatřetí, že carlofty možná za nic nemohou a že by to možná byl opravdu docela racionální způsob, jak uskladnit stále rostoucí počet osobních vozů ve městech. Že jsou možná jen v nesprávný čas na místě, kde je trochu moc naštvaných lidí s kameny po kapsách.

A nakonec vtip. Jaký je v Německu nejoblíbenější člen rodiny? Odpověď: No přece auto. Auto Herr Schulze má veškerou péči, stojí na balkóně, užívá si výhledu a vypadá majestátně. Kéž ho nikdy nezohyzdí žádný pytlík s barvou, přeje si Herr Schulz.

Aktualizace 16. 3. 2010 - Příští sloupek z Berlína najdete na webu Respektu až 26. 3. 2010.