0:00
0:00
Rozhovor23. 10. 200920 minut

S Petrem Mikšíčkem o životě v pohraničí

Na téma znovuobjeveného Krušnohoří, krušnohorské kultury, současných česko-německých vztahů, zmizelých Sudet i proměn sudetské krajiny, jste mohli diskutovat s kulturologem Petrem Mikšíčkem.

Petr Mikšíček
Astronaut
Petr Mikšíček Autor: Archiv autora
Petr Mikšíček Autor: Archiv autora
↓ INZERCE

Petr Mikšíček

(*1977) vystudoval kulturologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1998 s přáteli založil občanské sdružení

. Sdružení se systematicky věnuje proměnám česko-německého pohraničí. Je hlavním autorem projektu putovní výstavy fotografií nazvané „Zmizelé Sudety“. V roce 2005 mu vyšla v nakladatelství Dokořán kniha Sudetská pouť aneb Waldgang. Podílí se na realizaci projektů „Krajina za školou“, „Znovuobjevené krušnohoří“, „Mozaika krušnohorské kultury“, „Kultura vzpomínání a životní příběhy“. Přednáší na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy (zdroj:

).

(On-linerozhovorrozhovorjehodinový,je tedy časově ohraničen, proto výběr dotazů a také rozsah odpovědí je na dotazované osobnosti. Rozhovory podléhají pravidlům diskusního fóra uvedeným v obchodních podmínkách. Vámi vložené dotazy se zobrazí s malým časovým zpožděním.) 

:00zezuleJsem z Krusnohori (Karlovarsko), z rodiny se sudetonemeckymi predky. Vzdycky me prekvapovalo, kdyz mi lide z ceske kotliny rikali, jake to u nas asi musi byt strasne/osklive/opustene/zanedbane. Me rozhodne pripada, ze se po komunismu pohranici vzpamatovalo mnohem rychleji a lepe, nez jine casti Cech. Napr. kdyz srovnam Kolin a Kadan, Klasterec a Mladou Boleslav. Co si o tom myslite?09:56Petr MikšíčekJe zjevné, že turisticky významná místa České republiky jsou kromě Prahy hlavně v pohraničí. Vnitřní Čechy a Morava žije spíše z vnitřní domácí turistiky. Vždycky mě fascinovalo, jak jsou východní Čechy útulné, zachovalé a jaksi kompletní. Žádné proluky, bouračky. Přišlo mi, že zde vládne venkovský poklid – až nuda. Oproti dynamickým Sudetům, kde dochází k výměně obyvatel, přeorání země, kde se nacházejí domy jak z jiné epochy a každý osídlenec má svůj příběh. Pohraničí ve mne posledních deset let spíše rezonuje jako prostor dynamické změny a vytváření dlouhodobých vztahů. Nastavují se zde teprve základy socioekologického soužití. Zpětné vazby, aktivizace dotčených skupin, neziskový sektor, vytváření lokálního a regionální patriotismu. Veliký kvas, ve kterém vše trochu živelně vzniká. V vnitřních Čechách spíše lze otevřít ročenku místního muzea a citovat klasika, národopisce. Vztahy ke kultuře a tradici jsou zde sepsané, vyjevené, je na co navazovat. I proto zde dochází k pomalejšímu rozvoji a obnově. Proto se nám možná zdá, že oblasti vnitřních Čech a Moravy vývoj 90. let a současné desetiletí zaspaly. V pohraničí vše vznikalo rychleji, ale překotněji. Myslím, že kritičtější vůči Severozápadnímu pohraničí jsou lidé z vnitřních Čech či východních krajů. I proto na východ od Prahy více přežívá stereotyp, že Krušné hory jsou zničené a podkrušnohoří je jedna veliká výsypka. Přitom to vůbec není tak, alespoň v případě Krušných hor. Je to unikátní území. Pohraniční zároveň více navštěvují cizinci, resp. Němci. Františkovy lázně, Cheb, Karlovy Vary, Loket, Boží Dar, Klášterec, Teplice, Liberec, Vrchlabí. Celá Šumava. Kromě těchto míst, kde nesporně vnější vzhled doznal enormního zlepšení, existují ještě sídla, kde se jakoby nestalo nic. Bohužel návštěvníci si pamatují více otřesné zážitky, než ty normální či běžně pozitivní. Proto každý, kdo navštíví Jáchymov je zděšen. Bohužel ne celý Jáchymov je v dezolátním stavu. Tyto negativní symboly bohužel ovlivňují názor na celý region. Přesto za posledních devět let města a obce Severozápadu hodně pokročila. Pokročila i příroda. Jediný problém zůstavá ve vzdělanosti a stabilitě místních elit. Vždyť mezi Ústím nad Labem a Plzní není jediná univerzita. Celý Severozápad je bez státní vysoké školy. Představuje to celou třetinu Čech, která dojíždí za vzděláváním jinam a často se nevrací.
Karlovarský kraj je jediný, který nemá svoji univerzitu. Je hodně co dohánět, ale přesto jsem na Krušné hory pyšný. Brzy to dokáže nová kniha Krušný ráj / Herzgebirge, která vyjde koncem listopadu. Bude to komerční barevené pokoukání na krásy přírody a sídel. 30 let tu žádná taková kniha nebyla. Myslím, že je enormně nutná.:00Petr HusDobrý den,dnes prezident Václav Klaus požaduje záruky pro dekrety prezidenta Beneše. Je dvacet let po převratu a naše země je součástí Evropské unie. Názory a postoje Václava Klause zjevně odráží postoje mnohých Čechů. Nezdá se přitom, že by kdokoliv z českých Němců okradených Českoslovesnkou vládou dosáhl na nějakou formu odškodnění, restituce, nebo kompenzace. Pokud vím, ani Česko-německý fond budoucnosti není zátěží, která by tížila porevoluční uživatele majetku konfiskovaného podle dekretů prezidenta před půlstoletím. Jak si máme vysvětlovat to neustále přítomné, polistopadové horore teutonicum?10:15Petr MikšíčekDobrý den. Tato věc mne samotného nemile překvapila. V souvislosti s integračním procesem. Je zjevné, že teprve Lisabonem vstupujeme do sféry vlivu sjednocené Evropy, odkud nás vytáhnout už nebude tak lehké. Narážím na lobbistické snahy Ruska v oblasti energetiky a politického vlivu. Vstup do EU v roce 2004 byl proti tomu selankou. Schengen se také hodil vlastně všem lobbyistům. Ale ČR v rámci lisabonskou smlouvou reformované Evropy již ne. Proto ten humbuk, proto takové vzepětí nacionálních vášní. Každá munice v ruce a ústech je dobrá. Bohužel prezident Klaus používá pro své záměry všechny dostupné nadpásové i podpásové údery. Obávám se, že zapojením 1. signální soustavy: Pozor na Sudeťáky!!! Vymazat velikému množství lidí u nás těžce vyargumentované názory na soužití Čechů a Němců za posledních 20. let. Bohužel, jako bychom se vrátili o 10 let zpět. Díky tomu získal mnohem více odpůrců Lisabonu na svou stranu. Lidé by si ale měli uvědomit, že říká polopravdy. My sami v Antikompexu jsme byli rádi, že se snad podařilo zkonkretizovat a tím částečně odstranit mýtický strach z sudetských Němců a přimět Čechy k lítosti nad osudem kulturního dědictví v pohraničí. Ukázalo se, že tato cesta funguje. Sudety jako oblast unikátní kultury, která reší v střední a západní Evropě unikátní kulturní mezeru či diskontinuitu, je velmi přínosným pohledem na věc. Po vzoru Zmizelých Sudet začala vznikal celá řada knih Zmizelé Čechy, které reflektují to, co se po roce 1945 zdevastovalo. Mnoho měst a zastupitelstev našlo sílu obnovit vztahy s rodáky. Organizují společné akce ku oboustranné spokojenosti. Tvoří se křehká důvěra. I Češi si musí prožit své hříchy. Je to očistné a zdálo se nám, že to fungovalo. Aniž bychom vypustili džina z lahve, tak jsme měli pocit, že Češi našli pouto k nevlastní kultuře a pracují na vyplnění té kulturní mezery. Nyní se bojím, že mnoho z nich pudově odhodí nářadí a budou čekat co se bude dít. Kam pan prezident zavelí: východ či západ. Nyní mám pocit, že budeme muset začít od začátku. Podvědomý rudý pás kolem republiky znovu ožil a kvůli našemu ne příliš rozumnému, ale pochopitelnému rozhodnutí zbavit se Němců v roce 1945 stále táhneme na noze kouli, která nám stále znepříjemňuje život. Dokud se to nevyřeší, tak se to bude stále vracet. Je to začarovaný kruh. Nepřiznaná vina se bude stále vracet. Já osobně mám spousty zkušeností z sudetskými Němci. Většina z nich chce jen navštívit své bývalé domovy a velmi rádi uvidí, že se o jejich dům někdo hezky stará. Pak mohou v klidu umřít. Tak to vnímá většina. K tomu je pár zanícenějších odpůrců dohod, kteří se ale mohou v klidu vypárovat s našimi zanícenými komunisty, kteří stále slovo Sudety nemohou vyslovit. Sudetští Němci jsou vlastně nešťastná národní skupina. Doma nejsou úplně skoro nikde. Svoje nacionální poblouznění z roku 1938 a podíl na rozbití státu si odtrpěli jako nikdo jiný. A do nekonečna je trestat? To není příliš sebevědomé a evropské. Šest let pomýleného vývoje přeci nezlikviduje 600 let soužití. Osobně bych si nebyl úplně jistý, že se neozvou další žalobci ze strany sudetských Němců. Je to možné. Ale Lisabon by jim to neměl ulehčit. Jsem velmi znechucen vývojem evropské tváře České republiky a ukazuje se, že nám ze skříně vypadává mnohem více kostlivců, než by „holubičí“ národ měl mít. Je smutné, že upozorňovat Evropu na naši existenci tak negativním způsobem. Já Evropě věřím a nechápu, proč bychom měli mít výjimku z listiny práv a svobod. Jsme nesvéprávní a utlačujeme ostatní? Posthavlovská doba je po stránce integrační a morální stabilním pádem z výšin. Žijeme z podstaty a nové konstruktivní náměty z naší strany nevidím. Spíše jen obstrukce. Ještě jsem se nezvykl na novou tvář České republiky v Evropě, jak ji postuluje současná politická garnitura v agonii a z popela povstalý jednooký mezi slepými - prezident Václav Klaus. Z bezproblémové země se stal vyděrač. S tím jsem se opravdu ještě nesžil a obávám se, že se jen tak nesžiji. Více na toto téma zde: http://zpravy.idnes.cz/peloton-jsme-dobehli-ted-dokazme-ze-umime-byt-premianty-i-na-dlouhe-trati-14h-/kavarna.asp?c=A090908_151608_kavarna_bos:52PHLze za strachem z návratu polí českým němcům vytušit obavy privatizátorů takového majetku, že naše společnost (třeba pod vlivem civilizační mise Evropské unie) nakonec prohlédne neúnosnost struktury českého zemědělství (a proto i podoby českého venkova), vytvořené privatizační mafií likvidátorů státních statků, polistopadových ministerstev zemědělství a pozemkových úřadů?
Brání tedy prezident Klaus především zemědělské transformační vítěze, agrární velkopodnikatele?10:28Petr MikšíčekTak jistě zájmy majitelů velikých pozemkových celků mohou vyděsit možné změny ve vlastnictví. Sám vím, že pozemkový magnáti např. v Krušných horách, nespravují louky tak, aby pomohli místním lidem se na nich uživit. Ty louky nefungují tak, jako bylo dříve běžné. Bohužel i vztah k půdě je tím, co vytváří základní vtah k místu, domovu. V pohraničí byl tento vztah naprosto zlikvidován. I proto zde není tak stabiní populace. I proto se zde ujímá tolik neosvědčených postupů ve využití pozemků. Tím, že tyto pozemky získali spekulanti, tak odřizli zdejši lidi od možnosti se s půdou sžít. Proto si lidé dnes myslí, že půda je od toho, aby se na ní stavěly silnice, větrné elektrárny. Volného místa v pohraničí je spousta, ale preferovano není znovuosídlení, ale pronájem, komerční využití. Je hrozné, jak rozhodnutí z roku 1945 již 60 let svazuje politikům ruce. A dlouho ještě nebudou moci realizovat čistou politiku v zájmu občanů, v zájmu republiky, protože musí hrát tuto Pokerface game, táhnout dál tu argumentaci rozlobených mužů po válce.:14VěraMám velmi teoretický dotaz k proměnám a setrvalosti krajiny. České pohraničí je zaplaveno posedy, boudami a nejrůznějšími lovišti našich myslivců. Může tento jev nějak souviset s hojným výskytem podobných staveb vojsk ministerstva vnitra na železné oponě? Myslíte, že by mohlo být možné, že by se zlopověstné špačkárny péesáků nějakým způsobem „replikovaly“ na neméně odporné a všudypřítomné kazatelny myslivců?10:32Petr MikšíčekTrochu morbidní přestava, že myslivci mají nějaký svůj Order 66, kdy začnou střílet na lidi a ne na zvěř.Rozhodně si nejsem plně jist svým bezpečím, když chodím zvláště ranní krajinou a fotografuji. V létě 2008 mě u flájské vodní nádrže k smrti vyděsil asi myslivec, kdy zpoza smrčku na mě řval ať vypadu, ať du do pr…, jinak že mě zastřelí. Byl to myslivec? Byl to nějaký vrah, který tam zakopával v ranních mlhách mrtvolu? Nevím, ale pakoval jsem se dost rychle. Bůhví, kolik měl vypito. Od té doby se ráno fotografovat v pohraničí trochu bojím. Den na to jsem se dozvěděl, že ten den někdo vyloupil benzínku v blízkém Novém Městě…:40David RubensSouhlasíte s názorem, že jsou agrární subjekty vzniklé v devadesátých letech převedením majetku státních statků do soukromých firem top manažerů státních statků, dnešní tzv. farmy a ranče, nepochopitelně obrovské, přesto hospodářsky neefektivní a kulturně-ekologicky neúnosné?Může být nemravné ekologické?10:41Petr MikšíčekAno, sociálně neekologické jsou jistě. Nepřispívají k dobrý a hlavně funkčním vztahům na venkově.
Mám pocit, že celá dneší politika je boj zbohatlíků a lobbyistů, kteří po roce 1990 přišli k pohádkovému bohatství ve všech sférách proti nové legistalitvě EU, která jim ztěžuje podmínky korupční ekonomiky. Prezident bojuje za něco jiného, než stabilní vývoj naší společnosti směrem k integraci do EU a vykomunikování všech otázek, křivd a traumat se sousedy. Místo toho zraňuje, vypouští džiny z lahve, mlží, obstruuje a jezdí to konzultovat do Moskvy. S tématem Sudet, vyhnání, kolaborace se musí zacházet citlivě, jemně. Postupně to otevírat. S tím máme opravdu veliké zkušenosti. Pan Klaus to rovnou rozetíná mačetou. S tímhle přístupem to prostě nejde jinak, že probudí staré bolesti a zlosti. Vedli jsme na toto téma s Čechy, Němci a Rakušany stovky debat. Vždycky to zprvu začalo bouřkou a potom se to uklidnilo. Lidé pochopili, jak se mění doba. Co je reálné, co ne. Později už ty bouřky ani nepřicházely. Lidé chtěli slyšet příběhy usmíření. To funguje. Sudetští Němci chtějí věřit, že už je vše v pořádku, že se o jejich dědictví dobře staráme a uvítáme je kdykoliv v jejich domovině. Je zajímají tyto bazální lidské věci. Ale trvalo to deset let. Kolega Ondra Matějka zahájil misii u sudetských Němců v Rakousku. S nimi doposud skoro nikdo nemluvil. Proto je to mnohem těžší než z uprchlíky z Německa. Jsou radikálnější. Ale někdo s nimi mluvit musí, musí poopraovat obraz Čechů. Sami sudetští Němci jsou mnohem více než českou politikou, frustrováni tím, jak se jejich děti a vnuci o jejich rodiště nezajímají. Jak to zapadává popelem a nánosem dějin. Není to jednoduchá práce, která se nám teď rozpadá jako domeček z karet. Snad je to ale jen ta bouřka na začátku a přijde uklidnění. Rád bych tomu věřil, ale…:29Olga RichterováJak si představujete dobu, kdy sdružení typu Antikomplex už nebude potřeba? A jen zdánlivě nesouvisející otázka: kde berete motivaci na pokračování práce? Jsou „hlušší“ období a období intenzivnější, říkáte si v Antikomplexu někdy, že už toho necháte…??10:56Petr MikšíčekDíky, moc pěkná otázka. Antikomplex je jakási terapie pravdou viděnou z jiné strany. Je to pravda v kontextu. Proto je nutné tuto terapii pěstovat v každé době, v každém věku. Rád bych se dožil toho, že nadšení pro pravdu, padni komu padní, se stane motivací pro úředníky, pedagogy, studenty a politiky. Radost z této hry o jedné neznámé. Jak to dopadne? Bohužel stabilní ekonomika s neznámou jako konstantou nepočítá a naopak udržuje v chodu osvědčený systém. V politice se může stát, že volby vyhraje někdo jiný, nový. V ekonomice těžko. Samozřejmě máme v Antikomplexu někdy více a někdy méně práce. Motivací nám je asi fakt, že téma pohraničí /Sudety je stále živé a na nepolitické úrovni obrovský bohaté a přinosné. Neustále nám někdo píše, kdo má zájem o spolupráci, někoho či něco hledá. Píšou lidi, co chtějí abychom pro ně našli jejich předky. Píší lidé, kteří chtějí, abychom jim pomohli zachránit kostel. To jsou věci, ke kterým můžeme těžko pomoci konkrétně.Ale jsou věci které děláme a jdou nám. Já osobně jsem se musel zaměřit na užšší výsek pohraničí, abych zvládal být stále v obraze. Proto jsem si vybral. Český Severozápad. Tato oblast mě velmi hluboce zajímá. Je pro mne jakýmsi socioekologickým archetypem. V rámci této sólodráhy jsem vydal dvě knihy, dva kalendáře, udělal výstavu. Také vytvořil web www.znkr.cz na který jsem dost pyšný. To všechno vzniklo ve spolupráci s městem Boží Dar a v poslední době i s Nadačním fondem Obnova Krušnohoří. Nyní se chystá nová barevná propagační publikace Krušný ráj /Herzgebirge. Před vánoci bude v prodeji. Děláme rozhovory z pamětníky z pohraničí. To jsou studnice příběhů, které mohou dekonstruovat stereotypní vnímání historie a její interpretace. Antikomplex má mnohem širší záběr. Snažíme se věnovat celému pohraničí. Máme vzdělávací projekty. Chystáme se realizovat výzkumný projekt Digitalizace sudetoněmeckého kulturního dědictví.
S Českou Televizí natáčíme nový pořad Vzduchoplavec Kráčmera pro účely Vlastivědy. Vychází z Krajiny za školou, resp. z porovnání kdysi a dnes, tak jak to znáte ze Zmizelých Sudet. Vysílat by se mělo od ledna 2010. Zároveň exportujeme myšlenky, metodiky a technologie Krajiny za školou po celé Evropě v rámci projektu Grundtvig. Kolega Matějka dokonce prezentoval Krajinu za školou na výročním pětilettém mezinárodním kongresu EVVO v Montreálu. Prý jsme se s konceptem a zasazením projektu trefili do globálního trendu - výuky domovem.Je toho dost a sil je málo.
Vím, že na našem webu to vypadá, že se nic neděje, ale opak je pravdou. Děje se toho tolik, že nestíháme aktualizovat web :-)
Od listopadu se ale naše řady rozšíří a tak už budeme i vůči internetovému světu přátelštěji nastavení. Myslím, že je to potřebné pro poznání, jak nás vnímají naši sousedé. Naše emoce k vývoji našeho státu máme uložené hluboko v našich srdcích. Pamatuji si ještě hodiny dějepisu na ZŠ a SŠ a zvláště doba kolem 2. světové války ve mne vždy vyvolávala ukrutnou nenávist vůči Němcům. K tomu nás vedlo socialistické školství. Toto vidění se mi změnilo pohledem na zdevastované pohraničí v porovnání s historickými fotografiemi. Jsem vojín v záloze a rozhodně bych tuto zemi bránil. Ale ne proti „hrozbě“ z federalistické EU. Jsem Čech bytostně, intelektuálně, emočně a profesně úzce spojený s českými reáliemi a jazykem. Chci působit tady. Pokud naše země ovšem neotočí své kormidlo směrem ven z EU.:07Nikol LangováDobrý den, jakou část Krušných hor máte nejraději a proč? Jaké zkušenosti máte s patronací Kr. hor na saské a na české straně? Vítám, že se zabýváte Krušnými horami jako celkem, knihu Tváře Krušnohoří mám rozečtenou. Děkuji.10:59Petr MikšíčekNo, tak dříve jsem znal více západní stranu, i proto že tam máme chalupu. Od té doby, co jsem ale pocitvě prolezl střední a východní Krušnohoří, tak nemohu říci že mám oblíbenou nějakou část. Mám oblíbené pohoří - Krušné hory. Jako celek se je snažím představit. Každá jejich část je jiná. Vlastně na toto téma je celá kniha Tváře Krušnohoří. Zde je tato typologie detailně popsána. Saská strana hor je úplně jiná, hlavně co se sociálního kapitálu týče. Vztah zdejších lidí k domovu je to, co bychom se měli učit. Ne, že bychom my to neuměli, ale vnímáme to asi mnohem úžeji, sekulárně.:49Hana FibichrováBudete osobně na filmovém festivalu v Sokolově?10:59Petr MikšíčekDobrý den, ano budu. V pátek dorazím na první film - pokud vím, tak to bude Uloupená hranice. V sobotu se zdržím do večera.:35Petr ŘeřichaJe velký rozdíl ve vnímání Sudet samotnými jejich obyvateli a zbytkem země? Nebo i obyvatelstvo bývalých Sudet je reprezentativním vzorkem názorů občanů ČR?11:07Petr MikšíčekLidé z bývalých Sudet si bytostně uvědomují diskontinuitu. Vědí o ní a snaží se s tím i když jen podvědomě něco dělat. Vědí o problémech. Zároveň přehlížejí méně podstatné detaily. Jenže tyto detaily právě vnímají návštěvníci z jiných oblastí. Oficiální statistiky Sociologického ústavu mluví o tom, že pohraničí je zcela integrální součástí republiky a názory zdejších obyvatel na život zde, je víceméně identický s názory nesudetských oblastí. Já s tím ne zcela souhlasím. Je to spíše na kvalitativní rozhovor než na kvantitativní dotazník. Obecně v pohraničí lidé lépe přijímají německou nevlastní minulost kraje. Na německou nitku hrají více lidé z vnitrozemí či z Prahy. Kteří nemají každodenní zkušenost. Nejvíce výtek k výstavě a knize Zmizelé Sudety nezaznělo v pohraničí, ale v tzv. vnitřním pohraničí. V jazykově českých oblastech na hranici s bývalými Sudetami. V místech, kam směřovaly v 19. století tábory lidu, kam hybatelé národního obrození situovali své obrazy, děje románů a kam stavěli národní symboly. Je to velmi zajímavý kontext.:42M. DunkaCo říkáte možnému prolomení těžebních limitů uhlí? Podkrušnohoří by to přece zasáhlo dost citelně…11:15Petr MikšíčekProlomení těžbních limitů vznese úplně nové paradigma do tohoto regionu. Dvacet let jsme se tu snažili budovat vztahy. K zemi, k lidem, k bývalým občanům. Vše na úkor těžby. Hledal se konsenzus, jak žít bez bezbřehé těžební činnosti. Odsířily se elektrárny. Celý region abstinoval a snažil se zapomenout na démony mnohozvířete. Neznám přesnou analýzu, jestli je prolomení ekonomicky a energeticky nutné. Nebo jestli jde o sociální vylepšení průměru kraje. Rozhodně to zvrátí konsenzus posledních 20 let. Je to návrat k jiném životním stylu. Se svými negativy i pozitivy. Lze-li to tak nazvat.:46Handšuh MiroslavNaše kapličky. Moc fandím Vaší práci pro Krušné hory.
V jedné ze svých knih oprávněně kritizujete nás ,,suchany" a naše dvě kapličky. Jedna už je delší dobu opravena amatérsky, místními myslivci-dokonce i vysvěcena-, druhá se opravuje profesionálně z peněz města a EU. Tímto Vás i zvu
na kafe a prohlídku našeho starého domu.
Handšuh Miroslav11:16Petr MikšíčekDobrý den. No určitě moc rád, prosím napište mi na mail a domluvíme se. Jsem za obě kapličky moc rád. :-):50Dominik FuchsNedávno jsem Krušnými horami projížděl a vzpoměl si, že někde tady se v reálu odehrával děj Renčova filmu Requiem pro panenku - stojí ještě zbytky onoho ústavu? Kde přesně?11:17Petr MikšíčekDobrý den. Pokud vím, tak se natáčelo na Výsluní a na Hoře svatého Šebestiána.
Jak to vypadá dnes nevím, až pojedu v úterý okolo, tak se podívám.:15Karel RychterJe zájem o němčinu v podkrušnohoří přece jen větší než-li jinde? A jsou tam školy a kurzy umožňující výuku češtiny pro německy mluvící?11:18Petr MikšíčekDobrý den. Obecně znalost němčiny klesá. Dělali jsme pohovory do Antikomplexu a je opravdu hodně menšinová. Jak to vypadá s dalším vzděláváním v Podkrušnohoří nevím. Vím že lidé z horských měst a obcí často německy mluví a dokonce krásným krušnohorským dialektem.:51K.K.Pokud by nás přeci jen nakonec polapili kremelští mocipáni a Čechy si přivlastnili, má Krušnohoří dostatečně schopnou samosprávu, aby zůstalo v EU? :-)11:21Petr MikšíčekTak to je hodně v oblasti sci-fi. Bylo by to odtržení Severozápadu a připojení ke EU. Ty reminiscence jsou jasné… EU by rozcupovala Česko… No, to mě ještě nenapadlo. To by to musel nějaký kraj chtít a udělat referendum. No jako sci-fi námět pro scénář je to rozhodně zajímavé. Nechme to radši být.:01Jirka B. T.Je vzduchoplavec Kráčmera obdobou Járy Cimrmana? Kolik je toho na něm skutečného?11:24Petr MikšíčekSkutečného na něm je jen to, co má ve svém deníku. A to je reálné zachycení doby, osobností, dopravy a životního stylu v letech 1900 - 1910.
Tyto reálie se srovnávají s dnešními. Zbytek je hraná koláž starého pradědy Kráčmery, mladého Františka Kráčmery a dětí ze základních škol či středních škol. Legendu jsem si ale vymyslel sám. Je to moje literární invence. K přečtení je na stránkách www.antikomplex.cz


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články