O lidové kultuře s Vlastimilem Ondrou

Vlastimil Ondra

(*1972) vystudoval Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity obor učitelství pro 1. stupeň základní školy. V roce 1999 nastoupil jako učitel na základní školu v Bánově na moravsko-slovenském pomezí. Svými příznivci je považován za novodobého Komenského – také on se narodil v Nivnici u Uherského Brodu. Vede folklórní soubory Nivnička, Malá nivnička, Malučká nivnička, Kuřátko, Malučké kuřátko a Boršičané. Všemi svými aktivitami se snaží propojit školu s rodinou, oživit lidovou píseň a tradice v rodném kraji. Snaží se vrátit lidovou kulturu z pódií zpět „do kuchyně ke stolu“. K tomu hledá se „svými“ lidmi různé nové a neotřelé cesty. Podrobněji a barevněji na

http://www.nivnicka.cz/

,

http://www.borsicane.cz/

či

http://www.kuratko.unas.cz/

.

On-line rozhovor navazuje na cyklus diskusí pořádaných Masarykovou univerzitou,Divadlem Husa na provázku a občanským sdružením DIALOG centrum, o.s. pod názvem "KABINET HAVEL - Úsvit v Čechách", který je věnován reflexi současné české společnosti u příležitosti dvacátého výročí listopadových událostí roku 1989 a poběží od listopadu 2008 do listopadu 2009. Cyklus začal 8. listopadu 2008 diskusí "Prolog s Václavem Havlem". Více na http://www.usvitvcechach.cz/.

(Rozhovor je hodinový, je tedy časově ohraničen, proto výběr dotazů a také rozsah odpovědí je na odpovídajícím. Rozhovory podléhají pravidlům diskusního fóra uvedeným v obchodních podmínkách. Vámi vložené dotazy se zobrazí s malým časovým zpožděním.)

:39Kabinet HavelJak jste se dostal ke své profesi? Nadchl vás pro daný obor učitel ve škole? Měly vzdělání a osobnosti učitelů nějaký vliv na vaši budoucí práci?13:16Vlastimil OndraVěnovat se učitelství nebylo mým prvotním rozhodnutím. K učitelství jsem pomalu, velmi pomalu, dozrál. Na své cestě vidím pozitivní to, že své nepedagogické zkušenosti z předchozích studií i zaměstnání mohu využít i ve své pedagogické praxi. Umožňují mi vše vidět v širších souvislostech a z jiných úhlů. Učilo mě mnoho pedagogů. Osobností jen několik. Ale ty mě nesmazatelně poznamenaly. Osobnost, životní příklad, lidské vlastnosti, které mají co do činění s city, emocemi a veškerou komunikací s okolím, schopnosti vcítit se, ovládat nálady, přizpůsobit se, být nezávislý, přátelský, laskavý, úcta, oblíbenost, vytrvalost jsou podle mě důležitější výbavou pedagoga při výchově dětí než jeho špičkové vzdělání.. Matematicky vzato: EQ > IQ.:13Kabinet HavelCo vás přimělo založit několik folklorních souborů a věnovat se dětem a jejich rodičům i po škole mimo klasické vyučování?13:20Vlastimil OndraPřišlo to postupně nějak samo. Už někdy v sedmnácti, osmnácti letech jsem začal vést soubor. Bylo to nouzové řešení. Pak se to nějak vše postupně rozvíjelo až do současnosti, kdy s pomocí kamarádů a rodičů dětí vedu kolem stovky dětí ve čtyřech dětských souborech a čtyřicítku dospělých ve dvou souborech dospěláckých. Vlastně jsem o prazákladu, o prameni toho, proč vedu soubory nikdy nepřemýšlel. Vaše otázka mě vrátila do dětství. Vyrůstal jsem na Slovácku a přitom jsem zvuk houslí uslyšel až v patnácti letech na gymnáziu. A to byl zřejmě tak silný citový zásah, že mě sestřelil z lodičky, na které vyhrávala „dechovka“, do neznámého moře plného prastarých stupnic, barevných harmonií, silných veršů a obrazů, z nichž se na mě usmívají moji praprarodiče. A stáhlo mě to pod hladinu. Neutonul jsem, pohodlně dýchám. Jsem doma. Doposud jsem na hladinu nevyplaval.O té kráse, co jsem nalezl, vypravuji kolem sebe kudy chodím a ti, co chtějí mé příběhy slyšet a chtějí si nechat ukázat ten svět, jdou chvíli krátkou či delší vedle mě. Je zajímavé, kolik jich bylo a i nyní je.:11Kabinet HavelJak dnes vypadá spolupráce mezi rodinou a školou při výchově a vzdělávání dětí? Jakou máte zkušenost s rodiči? Podporují vaše aktivity?13:25Vlastimil OndraMám tři děti. Vojta je čtvrťák a Bělinka prvňáček. Chodí do jiné školy než učím. Mám tedy se školou i jako rodič své zkušenosti. Vím, co bych chtěl jako rodič od školy. Někdy nechápu, proč mi nenabízí, v jedenadvacátém století pro jedenadvacáté století, samozřejmé věci. Znám obě strany mince. Vycházím z toho, že rodič chce pro své dítě to nejlepší. Pokud chce i učitel pro svěřené děti to nejlepší, nelze to udělat jinak, než úzkou spoluprací mezi učitelem a rodičem. Je to o vzájemné důvěře, plné vzájemné informovanosti a o hodinách práce navíc pro učitele i rodiče. Zkušenost mám takovou, že v Bánově, kde učím, drtivá většina rodičů na tento „komunitní“ způsob výchovy slyší a velmi ráda na něj přistupuje.:28K HJaké vlastnosti by měla škola u dětí především rozvíjet, abychom zvýšili svou konkurenceschopnost, zkvalitnili svou práci, zlepšili mezilidské vztahy? Daří se dnes školám u dětí tyto vlastnosti rozvíjet?13:35Vlastimil OndraUčím letos druháky. Od první třídy se postupně snažíme rozvíjet dovednosti, bez kterých nabyté vědomosti nedokážeme v životě použít. Celý minulý rok v první třídě, když se teď ohlédnu, vidím jako mraky příběhů. Každou volnou chvilku jsme si četli. Milují zážitkové čtení, vyprávění příběhů. Ležíme při tom, sedíme, běháme i tančíme … a neustále čteme, čteme ( i vyzpěvujeme) příběhy.Číst a porozumět čtenému považuji za základ. Takže jsme v tom pokračovali i ve druhé třídě a navíc jsme přidali mluvení o sobě a psaní slohových prací. Každé pondělí první dvě hodiny píšeme po celý rok krátké slohové práce. Nejprve jsme popisovali zážitky z víkendů. V posledních měsících jsme přidali veršovánky a dokončování otevřených příběhů. Jde mi o schopnost vyjádřit se. Po roce psaní narostla každému dítěti v portfoliu JEHO kniha. Mluví o něm a o jeho rodině. Určitě bude mít pro každého z žáčků hodnotu vzpomínkovou. Já v tom ale vidím ten posun. V září nedokázali sestavit pořádně ani větu a teď přemýšlejí nad synonymy, aby se, probůh, neopakovali. Ke čtení a psaní slohů jsme ještě letos přidali jednu dovednost. Učili jsme se rvát s problémem a neuhýbat před ním. Proto jsem je denně zaplavil mnoha logickými úkoly, kterým říkáme „íqáče“. Nezáleží mi na tom, zda problém zdárně vyřeší. Jde o to, abych od nich přestal slyšet: „Já tomu nerozumím.“ „Nejde to.“ „To nezvládnu.“ „Je to nuda.“ Chtěl jsem, aby se namáhaly, rvaly a hlavně hledaly nejoriginálnější a nejpraštěnější cesty k řešení. Ve třetí třídě přidáme další mimoděčné aktivity. Podstatné je také v nich nepřestávat a pořád je uplatňovat. Není nic horšího než nestálost a přelétavost učitele od nápadu k nápadu…:19K HZaznamenal jste za dobu svého učitelování nějakou výraznou proměnu českého školství? Jak se dnes školy vyvíjí a kam směřují? Vidíte nějaké slabiny v českém vzdělávacím systému? Co vše bychom měli udělat pro zkvalitnění vzdělávání? Je profese učitele respektovaným povoláním?13:37Vlastimil OndraNezaznamenal. Učitel není respektované povolání. Vadí mi, že naše společnost je na cestě do „pekel“. Vadí mi to už kvůli mým dětem. Ta cesta je pomalá, plíživá, postupně si zvykáme na to, že jsme stále horší, přivykáme si tak samozřejmě, že nám to už ani nevadí, nebo jen málo. Chtělo by to mít vedení resortu MŠMT, jako i vedení naší země, s vizí.:29MarkétaProč si myslíte, že je v dnešním medializovaném a globalizovaném světě dobré udržovat staré tradice? K čemu to vůbec je?16:08Vlastimil OndraV dnešním medializovaném a globalizovaném světě je dobré být především sám sebou. Ony ty tradice pak přijdou s vámi samosebou. Budou i v takovém světě navždy, nevymýtitelně přítomny.:22AnezkaOdkud cerapate pisnicky?Jsou zapsane v nejakem zpevniku nebo jsou predane ustni tradici?Znate je od babicek a dedecku?15:34Vlastimil OndraVšechny možnosti, které jste vyjmenovala, využíváme. Různě v různých situacích.:16Olga RichterováCo je v těch starých tradicích, které udržujete, ten „živý pramen“, kvůli němuž to děláte? Co je ve folkloru podle vás „moderního“, promlouvajícího? Já sama mám např. lidové písně moc ráda, ale jsem z Čech a nikdy mě nenapadlo oživovat něco, co považuju za „kulturní dědictví“. Proto se takhle ptám, v čem k vám mluví… Díky.13:43Vlastimil OndraMám za to, že kořeny, ze kterých čerpá lidová kultura v mém kraji, jsou zakódovány v genotypu každého z nás, kdo tu žijeme. Zjednodušeně řečeno: Učil jsem se kdysi, že Slované k nám přitáhli v několika kmenech a každý osídlil nějaké území. Věřím, že ten, co obsadil Slovácko, měl v sobě to, co za mnohá staletí na tomto území vykvetlo do barevnosti a pestrosti krojú, nápěvú…Vy v Čechách v sobě máte něco jiného. Vy byste měli kvést a vonět jinak než my. Stejně jako se jinak projevuje lidová kultura různých afrických kmenů, australských, amerických, germánských, japonských, čínských a keltských. Je to prostě v nás. Není to o modernosti. Není to nic starého. Je to součást mě. Současnosti. Proč to popírat? Proč se za sebe stydět? Neztratili jsme jenom pocit sounáležitosti s naší krajinou, ale i sami se sebou, krajinou svého srdce.
Myslím, že nic neoživuji. Žije to mj. i skrze mne.:21Kabinet HavelKdybyste dnes měl českého Honzu poslat na zkušenou do světa, kam byste ho poslal?13:47Vlastimil OndraPoslal bych ho do knížek dějepisu a krajiny svého srdce … návdavkem bych mu doporučil, aby se pořádně rozhlížel kolem sebe v krajině svého domova a snažil se jí porozumět. Až to vstřebá, ať jde, kam bude chtít. Všude bude přínosem.:27novakNemáte strach pane učiteli , že budete zapovězen tak jako byl váš předchůdce J.Komenský? Asi jste hodně oblíben a to bývá někdy velký problém. Nemyslíte?13:56Vlastimil OndraKdyž si stoupnete v plném sále na židličku a nahlas řeknete svůj názor, najednou část přikyvuje ANO a pro zbytek jste „nepřítel“. Tak je tomu i u nás doma (jako i u vás :-)O oblíbenosti bych pochyboval. Problémy však mám.Moje úcta ke Komenskému narůstala exponeciálně. Ve škole v Nivnici a v Brodě, kde ho pořád brali bezmyšlenkovitě a bez pochopení, spíše jako klišé, do úst, to byl zmé strany o něj spíše nezájem. Až mým vlastním studiem v dospělosti obdiv k mému rodákovi narůstá. A to tak, že ohromně. Jsem zahanben, když mě s ním někdo srovnává. Na druhou stranu chápu, že tak dotyčný chce jen básnicky zdůraznit, že jsme z jednoho hnízda. Z Nivnice…:06PetřinaJak velký zájem o to co děláte je mezi vašimi žáky? Jaké procento se jich účastní a zapojuje aktivně, jaké procento jen pasivně? Jaká jsou kritéria výběru pro vstup do vašich souborů?14:07Vlastimil OndraKritéria vstupu do souboru nejsou žádná. Přijde, kdo chce. Nevím, jestli myslíte aktivitu ve vyučování nebo v souboru, takže se omlouvám za to, jak odpovím. Dám příklad. Ve škole v Bánově přicházím často o přestávkách na chodbu, kde rejdí žáci prvního stupně s harmonikou. Přiběhnou ke mně děti ze souboru a začneme si zpívat. Ostatní chodí kolem, pár se přidá, ostatní jakože je to nezajímá. Včera jsem byl na školním výletě s prvňáčky a svými druháky v dinoparku. V autobuse jsem vytáhl harmoničku a celou, více než hodinovou cestu tam jsme prozpívali. Zpátky jakbysmet. A myslíte, že zpívali jen děti ze souboru? Kdepak. Všichni, nadšeně a písničky znaly jakože samozřejmě. Kdyby to šlo, pro mě by soubory ani být nemusely. Naopak si myslím, že v roce 2009 jsou už i celkem přežitkem, stejně jako ti řvoucí dinosauři včera.:39J. VilímkováPromítá se folklór vašeho kraje výrazně i do samotné školní výuky? Smíte ho zařadit i do vašich osnov, nebo to musíte oddělovat?14:14Vlastimil OndraKdyž jsme tvořili předloni náš školní vzdělávací program, vytkli jsme si v Bánově jako jednu z priorit, aby děti důkladně poodhalily tajemství svého kraje. Nakonec jsme nazvali náš školní vzdělávací program: ŠKOLA VÝCHODNÍHO SLOVÁCKA.Zjednodušeně řečeno, já je to učit vlastně už musím :-) A jsem rád, vždyť jsem za to bojoval. A pro příklad. Letos jsem s druháky absolvoval třídní projekty jako Pampeliškový med, Větrný kohout (o historii bánovského znaku s kohoutem), Svatodušní neděle, Fašank, Morana…:18JazzmanJakou formou - kromě internetových stránek - zaznamenáváte vaši činnost, by zůstala zachována coby dědictví dalším generacím?14:21Vlastimil OndraVěřím, že si lidé ze souborů to, co máme na webu stahují a doma archivují. Vždyť tam máme tisíce fotek a dost videí a zvukových nahrávek.Pak jsme ale také něco vydali:?
U vydavatelství GNOSIS Brno: CD MLADÉ VZPOMÍNKY (2004).v roce 2008 jsme udělali projekt NIVNICKÉ SEDLCKÉ, který zdarma rozdáváme jak občanům Nivnice, tak i zájemcům z okolí a ze souborů. NIVNICKÉ SEDLCKÉ jsou volně ke stažení i na našem webu www.nivnicka.cz. Naučíte se sami doma třicet písniček k prastarému párovému tanci z Nivnice - je tam zvuk, slova, noty. poku byste chtěli i umět tančit, lze se to naučit z videoukázek tance zde přítomných.:41RBVlastiku, omlouvám se, že budu spíše pesimistický, rád bych se zeptal na mládež. V čem vidíš naději, pokud jde o její vztah k tradicím, lidové muzice, víře, zájmu o věci kolem sebe? Jsem si vědom, že malých dětí máš kolem sebe hodně, co ale bude až začnou dospívat, nezdá se ti, že onen zájem klesá s tím, jak dítě roste z dětských střevíčků? Díky… RB15:03Vlastimil OndraAhoj Radku, jsem rád, že sis uděla čas a píšeš. A ta otázka je skvělá. Míří totiž do centra všeho.V Nivničce už pode mnou dospěly asi tři generace dětí. Je pravda co říkáš. Ze souboru se mi ztrácí. Ale já se ani nesnažím, aby v něm silou mocí mladí lidé zůstali. Mým cílem není soubor špičkové kvality, se kterým budeme obrážet festivaly a zahraničí. Snažím se jim v dětství dávat mnohé nejrozličnější podněty, aby se v něčem našli a hlavně jim pořád zdůrazňuji, aby jednou byli přínosem pro svoji obec. Jedna generace v Nivnici se mi ztratila, v jejich sedmnácti letech, téměř celá. Teď mají kolem pětadvaceti. Možná je to náhoda, ale jeden z nich u nás šéfuje hasičům, druhý vede malé děti v kostelní schole a hraje jim na kytaru, třetí trénuje malé volejbalisty a jedna dívka u nás pořádá každotýdenní setkávání maminek s malými dětmi v klubu Rozárka… Ale mám teď i čerstvý zážitek. V Bánově jsem měl svého času v souboru Kuřátko pětatřicet kluků. Výborní zpěváci. V roce 2003 vyhráli celostátní soutěž dětských souborů. Když pak nejstarší vycházeli v devítce, ti nejmladší šli do šestky. Deváťáci byli tahouni. Mají dnes svoji cimbálovou muziku Strůček, fungují sami. Přežili kritické období v pohodě, neztratili se! Ti mladší však ne a v šestce všichni ze souboru odešli. Dnes jsou deváťáci a opustí brzy školu v Bánově. Shodou okolností však minulý týden přišlo pozvání z Nymburku jet na festival Polabská vonička. Mám teď výbornou generaci dívek osmaček, tak jsme nabídku přijali. Ale kluci, když byli malí, byli v Nymburku dvakrát. Zašel jsem tedy za nimi, po čtyřech letech bez zkoušení a zpěvu s tím, že je hecnu, zda by nejeli. Popravdě, čekal jsem, že se mi vysmějí. A světe div se, nadšeně kývli a už týden intenzivně zkoušíme, zpíváme, mutace nemutace.Jó, cesty boží jsou nevyzpytatelné a určitě ne černobílé…Ještě jednou děkuju za otázku a opatruj sa.:38životapisecKterou z červnových tradic předků máte nejraději?14:40Vlastimil OndraZ těch křesťanských jsou to svátky NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE a ve čtvrtek po tomto svátku pak slavnost BOŽÍHO TĚLA. Mám je rád proto, že i ve třetím tisíciletí se oblékne značná část lidí z mé rodné Nivnice do slavnostního kroje a jdeme se společně poklonit Nejvyššímu.Jsem za ně rád i proto, že tam můžeme stát - žena, já a naše děti - bok po boku spolu a navíc, když zvedneme hlavu z usebrání se, reálně vidíme, že stále patříme k většímu společenství o něž se můžeme opřít. A to je velice dobrý pocit!Co se týče SVATOJÁNSKÉ NOCI. Moc se u nás na ni netrpí. Jen se mi o něco lépe daří navodit tajuplnost ve vyprávění ve škole žákům a před usnutím mým dětem…:31Olga SalapováKterý hudební nástroj je pro váš kraj nejcharakterističtější?14:41Vlastimil OndraAsi žádný. Snad housle. Hraje se tu na kdeco. Velmi často stále ještě i samoukou…:48Zbyšek M. T.Prochází lidové písně vašeho kraje pod vaší taktovkou jakousi „evolucí“, dalším vývojem?15:14Vlastimil OndraLidové písně jsou tonálně i rytmicky mnohoznačné … rytmus se prakticky nedá, hlavně u táhlých, vůbec svázat do notové osnovy … Janáček tvrdil, že ta složitost a nezachytitelnost rytmu je způsobena různými okamžitými náladami pěvce. Záleží na tom, kde se zpívá, kdy se zpívá, v jaké náladě. Lidový zpěvák svým zpěvem reaguje na barvu květů, na povětrnost i prostor krajiny.Jelikož geneticky vybaven jsem stejně, jako můj předek, může k evoluci přispět jen změna nálady, povětrnosti, barvy květů a prostoru krajiny tady u nás.Jsem rád za mnoho cest. Ortodoxní soubory uvázly v padesátých letech a mají svoji cestu. Jiří Pavlica, Zuzana Lapčíková se našli v hloubce času a notového zápisu. U nás jdeme po srdci dětí adospělých a snažíme se vtáhnout píseň mezi ně domů. Jsem rád za mnoho cest. V tomto smyslu je tu evoluce! Ale nebyla tu snad vždycky?:48Livie ArnoštováDobrý den.
Pane Ondro, to co děláte je jistě záslužné a vážím si toho, jen by mě zajímalo, jak (nejen vy) řešíte občasný rozpor v udržování tradic, zvyků a folklóru a naplňování současné (nejen evropské) genderové politiky (rovnocenost mužů a žen)?
Děkuji za odpověď.15:17Vlastimil OndraAsi moc dobře nechápu na co přesně narážíte. Mohla byste mi, prosím, vysvětlit, kam přesně míříte s tím, že mi popíšete, kde není rovnoprávnost mužů a žen v rámci udržování tradic, zvyků a folklóru? Děkuji. Pak rád odpovím. P.S.Doufám, že nenarážíte na velikonočni mrskačku :-):24Patrik PrachařBydlíš v Nivnici, učíš v Bánově. Proč? To tě Nivničané nedokážou tak ocenit, nebo cítíš na domácím písečku lehkomyslnost?15:23Vlastimil OndraKdyž jsem si hledal místo ve škole, právě v ten čas v Nivnici nebylo volné. V Bánově mi ho nabídli a dali mi navíc přednost před několika dalšími.Časem přišly i nabídky z Nivnice. V Bánově jsem však měl rozdělanou práci v souborech a věděl jsem, že dojíždění by několikaleté snažení dozajista pohřbilo. Takže jsem zatím stále v Bánově.V Nivnici jsem doma, a tak je pro mě mnohem lehčí mít tady soubory bez přímé návaznosti na školu. Více se známe, mám tu lidi blízko sebe, kdykoli je mohu oběhnout…A nakonec je pravda, že doma není nikdo prorokem. Netvrdím však, že jednou v Nivnici učit nebudu.:55Jan BenešProzradíte nějaké slovní spojení kterému bychom my Pražáci jen težko rozuměli?15:33Vlastimil OndraCo třeba slova jako: chlámat, kolomastrika, šťúřit sa, vnitřky? Věděl byste?:44Marie KovandováJste přirovnávám k novodobému Komenskému, jak se ve světle tohoto přirovnání díváte na alternativní školy a školství (Waldorfské školy, Montessori, Daltonská…)?15:31Vlastimil OndraPodle toho, co jsem se o těchto systémech naučil na fakultě, plus, co jsem načerpal sám, musím říct, že z každé něco, co mě oslovilo, ve vlastní výuce používám. Nejblíže mám k Waldorfské. Dala by mi delší čas na to, abych dětem něco předal cele.Ale nemám rád škatulky. Realita čelem ke třídě je jiná. Metody nejsou mechanicky přenosné. Záleží na lidech, kterým se denně díváte do očí. Nepracujete s roboty, ale s osobnostmi. Metody, které mi zabíraly na předchozí třídu, jsem u této nynější do značné míry musel modifikovat, spíše úplně zahodit a vymyslet jiné…:32V. ChábJak velkou důležitost přikládáte propojení výuky o současných vědeckých poznatcích, využití moderních technologií při výuce (počítačová gramotnost)a snahy pochopit historii a život předků? Symbióza „starého“ a „nového“?15:47Vlastimil OndraUčím malé děti, sám mám malé děti a ony sají ovládání výdobytků moderní doby jako houba. Pokládám za nezbytné sát tyto poznatky stejně rychle jako oni, navíc ještě obracet ty modernosti na svoji stranu tak, aby jim posloužily k jejich růstu. Připadá mi to používání technologií jako samozřejmost.Mnoho z toho, co děti ve škole vyrobí, namalují a nakreslí mají pro sebe a pro své rodiče vyvěšeno na stránkách školy. Šak se mrkněte sem: http://ban507.pfnet.eu - do třídy 2.A. Po síti dětem ze souborů posílám běžně informace i písničky, které se učíme. (Zjistil jsem, že si je poslouchají i rodiče a zpívají se pak třeba na rodinných oslavách … písničky tak dokonce pronikají i do domácností)Během výuky samozřejmě používáme výukové programy i internet. Právě teď mi do třídy instalují interaktivní tabuli. Ale mám pocit, že nakonec děti nejraději naslouchají … poslouchají příběhy, které si vymýšlíme, nebo reprodukujeme staré legendy … protože nejdokonalejší počítač mají v hlavě … vidí ty příběhy v 3D, v barvě a kdoví ještě v čem … děti potřebují, abychom se jim věnovali, byli často s nimi v jejich světě … to nedokáže žádný učitel ani vedoucí … to musí rodiče, být s nimi a prožívat s nimi jejich intimní okamžiky dětství…:23HVCo si vy osobně vybavíte, když se řekne „folklor“?15:50Vlastimil Ondraprázdné slovo … slovo, které všichni znají, používají, ale nic si pod ním nepředstavují a když už něco, tak spíše hanlivého, plytkého, jako: krojíček, vínečko, juchání, slivovička…… mám radši lidová kultura :-):23B. PávekJe výrazný rozdíl mezi venkovským učitelem a učitelem z města? Je tam podle vás zřejmý rozdíl ve výchově k tradicím a kultuře?15:58Vlastimil OndraNázor mám takový, že v duchovně a kulturně mrtvé krajině to má těžké učitel jak ve městě, tak i na vesnici.Ovšem nakonec vždy záleží na osobnosti kantora. Buďto to jde jen odučit, nebo to vezme jako poslání.Každopádně učitel má velký vliv na to, zda krajina po něm zůstává či nezůstává duchovně a kulturně mrtvá!:48oleamigoAhoj Vlastíku, jak sa máš?:)16:06Vlastimil OndraAhoj Leni. Píšu jak vzteklý a stejně nestíhám okamžitě odpovídat:-) Díky za to, že sas na mňa došla podívat. Opatruj sa.P.S. Pravě jsem pochopil tvůj citát na skypu: VÍM, ŽE MÝM DEJCHÁNÍM NEBEZPEČÍ STOUPÁ…:49Líba J.Kdy zdědí syn kroj svého otce, dcera kroj matky? Řídí se to nějakými pravidly a jak přísně jsou dodržována?16:02Vlastimil OndraSyna i dcery jsme poprvé oblékli do kroje hned po narození a kroj s nimi roste. Kéž by v nich rostlo i to, co je schováno v tajuplných záhybech toho kroje a na první pohled není tak jednoznačně vidět jako naše prastaré a krásné výšivky.O žádných pravidlech nevím a ani vědět nechci. Jde mi o něco podstatnějšího.