Seriály tlačí diváka do kómatu, my sázíme na sdílený filmový zážitek

Pražské kino Atlas, které ukončilo loni před Vánoci provoz, když se dosavadní provozovatel, distribuční společnost Cinemart, nedohodl s majitelem, začne 21. března znovu promítat. Provozovat jej bude skupina filmařů ve složení dokumentaristé Vít Janeček a Zuzana Piussi, producentka Simona Kadrnková a režisér Václav Kadrnka. Kino zahájí premiérou hraného debutu Zuzany Piussi Zešílet a bude hostit festival Jeden svět. Existující kavárna by se měla víc propojit se dvěma kinosály prostřednictvím přednášek či workshopů. Páteří programu mají být dokumenty a artové filmy. „Vyhraněné, osobní filmy potřebují čas, aby si je divák našel a aby si ony našly diváka. Tenhle čas dnes často nedostávají,“ říká Václav Kadrnka, „Chceme, aby u nás filmy běžely klidně dva roky.“

Kdo přišel s nápadem převzít kino Atlas?

Je to hlavně iniciativa Víta Janečka, který provozuje letní kino a dobře a rychle zareagoval na ukončení provozu Atlasu. Čistě ze zvědavosti se zeptal majitele, jaké jsou s tím do budoucnosti plány, a domluvili se. Nato oslovil mě a obratem jsme založili s.r.o. Teď dáváme dohromady program a formujeme představy.

Program tedy budete sestavovat přímo vy?

Ano, já, Zuzana Piussi, Vít Janeček a ještě jsme přibrali Kláru Khine, která dříve dělala Marienbad Film Festival a má zkušenosti s programováním.

Proč jste do toho chtěl jít?

Dává mi smysl, když je člověk producent a režisér, aby měl i místo, kde může promítat filmy, které promítat chce. Sami jsme se na to necítili, ale když přišel impuls od Víta Janečka, bylo to rozhodnutí jasné. Mám dojem, že vyhraněné, osobní filmy potřebují čas, aby si je divák našel a aby si ony našly diváka. Tenhle čas dnes často nedostávají. Kinaři mají moc je z distribuce stáhnout, kdy chtějí - a ty filmy nedostanou šanci najít si k divákovi cestu. Třeba můj snímek Zpráva o záchraně mrtvého se hrál ve stovce českých kin, což je nejvíc, kde se moje filmy hrály, ale zároveň si v nich pobyl jen velmi krátce. Což se týká i dalších filmů. Chceme, aby u nás filmy běžely klidně dva roky; jednou týdně, jednou měsíčně. A zároveň aby si filmař přišel do kina diváka trochu vychovat, trochu ho navést.