Senátor Nytra: Sexuální násilí je problém, ale Istanbulská úmluva může otevřít dveře LGBT

Senát nevyslovil souhlas s Istanbulskou úmluvou o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Velký podíl na tom měl senátorský klub ODS a TOP 09, kterému šéfuje Zdeněk Nytra a ve kterém dokument nepodpořila drtivá většina jeho členů. Sám Nytra se při hlasování o úmluvě zdržel, jak sám říká proto, že když úmluvu Česko neratifikuje, nebude to mít žádný důsledek. „Kdybychom s ní naopak souhlasili, tak se sice taky nemusí nic stát, ale jsou v ní věci, které se dají zneužít. Nechtěl jsem hořet ani na jedné straně barikády,“ vysvětluje Nytra. Důležitou roli zde hrál také fakt, že ani z vládních lavic senátoři necítili, že by šlo o prioritu vlády. „Na rozdíl od konsolidačního balíčku, kde nám byl vysvětlován jeho význam, minimálně jsme byli směřováni k nějakému cíli a šlo o prioritu vlády. U některých zákonů na vás stranické vedení klečí, tady ne,“ dodává.

Proč jste se při hlasování o Istanbulské úmluvě zdržel? 

Já jsem úmluvu docela hodně studoval. Předseda Senátu nám rozeslal předkládací zprávu a žádal nás, abychom si přečetli alespoň prvních pět stran. Já jsem si to přečetl celé. A utvrdil jsem se v názoru, že když úmluvu neratifikujeme, tak se teoreticky nic nestane. Kdybychom s ní naopak souhlasili, tak se sice taky nemusí nic stát, ale jsou v ní věci, které se dají zneužít. Nechtěl jsem hořet ani na jedné straně barikády.  

Zároveň jste před projednáním řekl, že se zdržíte, a tím úmluvu vlastně nepodpoříte. A také jste ji pomohl neschválit. Jak máme číst tento politický postoj? 

Ano, byl jsem možná jeden z těch dvou chybějících hlasů, a nechci si hrát na alibistu, kdy bych říkal, že jsem přece nebyl proti. Pokud by mě zarytí odpůrci úmluvy přesvědčili, že je to opravdu špatně, tak bych hlasoval proti, ale to se nestalo. Ani jsem nevystoupil na plénu, ani jsem nikoho nepřemlouval, aby nějak hlasoval. To se nakonec podařilo Miloši Vystrčilovi: svým vcelku emotivním výstupem změnil názor u minimálně jednoho senátora, který se k tomu nechystal, aby úmluvu podpořil. 

Koho? 

Musím to říci? Senátora Pirka, který ve svém vystoupení mluvil o tom, že vždy je to dohoda dvou lidí ve vztahu – a že on má s ženou v padesát let trvajícím manželství dohodu, kdy on peníze vydělává a ona je utrácí. 

Co pro vás tedy bylo rozhodující? Když vás nepřesvědčili odpůrci, ale zároveň v dokumentu vidíte věci, které považujete za rizikové.

Oni mě zároveň nepřesvědčili ani zastánci, když argumentovali tím, že schválením úmluvy se vyřeší všechny problémy. Já si určitě nemyslím, že vše je v tomto směru v pořádku. Ale zároveň jsem neslyšel žádné statistiky, že by se v zemích, kde úmluvu schválili, něco výrazně změnilo. 

Takové statistiky existují a dostaneme se k nim. Co vám pomohlo se nakonec rozhodnout?

Každopádně takové statistiky nezazněly na plénu. Druhý problém pak vidím v pojmu gender, u kterého ani nikdo nevíme, co to znamená, kromě toho, že jde o sociální definici pohlaví. A rovněž z předkládací zprávy vyplývá, že jde o společenskou roli mužů a žen, nikoli pouze o biologické pohlaví. Nicméně nakonec jsem se rozhodoval také podle toho, co se může stát po schválení úmluvy, že se otevřou dveře směrem ke stejnopohlavním párům a LGBT (nejčastěji se dnes používá k označení spektra sexuálních a genderových identit označení LGBT+, v rozhovoru však ponecháváme původní odpověď , pozn. red.).

…o tom přece není v úmluvě řeč. 

Není, ale jde o určitý způsob přístupu, kdy otevřete jednu věc a pak se na ni nabalují další. Když schválíme tohle, tak bychom měli schválit i něco dalšího. 

To lze říci víceméně o jakémkoli zákonu, který projednáváte v parlamentu. Když se schválí škrty v rozpočtu, otevírá to cestu k dalším škrtům. 

Škrty jsou materiální otázka, kde lze predikovat další kroky. Tady máme co dělat se společenskou náladou. 

Jinými slovy říkáte, že kdybyste schválili Istanbulskou úmluvu, společnost by pak chtěla další změny?

Ano.

Proč je to problém? Není úkolem volených zástupců společnosti naslouchat? 

To určitě je, ale kdybych vás chytl za slovo, tak v reakcích veřejnosti, které mi chodí do e-mailu, je poměr 20 : 1 v neprospěch úmluvy. 

Ale pak tu máme reprezentativní výzkumy veřejného mínění, kde lidé sice často nevědí, co v úmluvě je, ovšem jakmile se seznámí s jejím obsahem, většinově jsou pro. 

Ale jen ti, kteří už o tom něco ví. Troufám si tvrdit, že velká většina veřejnosti vůbec netuší, o čem úmluva je. A bohužel i někteří kolegové a kolegyně v Senátu…

Když říkáte, že úmluva otevře dveře dalším společenským změnám, v které zemi, kde už platí, se to stalo? 

Konkrétní příklad nemám. Na druhou stranu ke mně nedoputovaly ani doklady o tom, že se někde něco změnilo k lepšímu. 

Tím se vracíme k původní otázce. Z jakých zdrojů jste čerpal, kromě toho, že jste si úmluvu přečetl? Co jste si studoval, s kým jste se potkal? 

Jednak jsem se snažil si nastudovat ten text jako takový, přičemž netvrdím, že úplně každou větu, ale pozorně jsem si přečetl předkládací zprávu a další zdroje. Byl jsem i na několika akcích. Jednak odpůrců, kterou organizoval kolega Oberfalzer a kolegyně Chalánková, ale také jsem měl dlouhý rozhovor s kolegyní Horskou, která naopak úmluvu podpořila a poslala mi záznam opačně orientovaného semináře. A díval jsem se i na policejní statistiky. Zároveň došlo k nešťastnému souběhu s tím nepochopitelným rozsudkem nad otcem, který znásilňoval nevlastní dceru. 

Tam by ovšem k souběhu došlo víceméně kdykoli, protože podobné rozsudky padají tak jednou za měsíc. 

To nemohu posoudit, stejně jako tento konkrétní případ, protože nemám dost informací. Ale klíčové je, i zastánci úmluvy říkají, že by soud dopadl stejně, i kdyby už byla ratifikovaná. 

Bavil jste se s odpůrci i zastánci, ale zjišťoval jste si nějaké informace sám? Jste členem ODS – a vaše vláda vydala dokumenty, které přijetí úmluvy spíše podporují. Díval jste se do nich?

Když narážíte na stranickou linku, tak my jsme se samozřejmě bavili na předsednictvu, mluvili jsme o tom rovněž s našimi poslanci – a i tam najdete jak zastánce, tak odpůrce.