Musíme brzdit, ale nemůžeme v rámci boje s koronavirem pohřbít ekonomiku

Vláda Andreje Babiše v úterý přijala razantní opatření, která mají zbrzdit šíření koronaviru v Česku. Nesmí s konat žádné veřejné akce nad sto lidí a na neurčitou dobu zůstanou od středy doma také studenti základních, středních i vysokých škol. Podle náměstka ministra zdravotnictví a epidemiologa Romana Prymuly bude současné opatření trvat nejméně měsíc. „Žádné zemi se zatím nepodařilo šíření epidemie zbrzdit, proto jsme se my rozhodli začít brzdit včas,“ říká Prymula.

Co byla hlavním důvodem pro tohle velmi razantní rozhodnutí?

Jeden ze dvou zásadních důvodů byl nakažený pražský taxikář, u něhož není známé, kde se nakazil. Druhým důvodem je, že jsme se s kolegy zabývali otázkou, kolik v populaci může být případů, které jsou pozitivní, a přesto nemají klinické projevy. Je tu vysoké riziko, že takových případů bude více. Predikce v jednotlivých zemích současně ukazují nárůst případů nákazy. Když se na to podíváme z pohledu posledních čtrnácti dnů, je zřejmé, že epidemie se chovají velmi explozivně. Žádné zemi se zatím nepodařilo epidemii koronaviru zbrzdit, byť začali dva tři týdny před námi. Proto jsme se rozhodli začít brzdit včas. Itálie začíná brzdit až teď, kdy je tři týdny před námi. My nechceme mít tolik případů jako oni.

V čem je onen případ pražského taxikáře tak zlomový?

Je klasickým prvním případem přenosu v komunitě, kdy je tu řada kontaktů - naštěstí se je podařilo zmapovat, protože řidič funguje v režimu Uber. Elektronicky jsme se dostali ke všem klientům, které vezl. Ale nevíme, od koho se nakazil. Jestli to bylo od někoho v taxíku, anebo doma, kde je také podezření, protože se potkal s nějakými kašlajícími Němci. Jakmile se nákaza začne takhle šířit, musíme udělat opatření, abychom omezili vzájemné kontakty lidí a vyhnuli se zbytným aktivitám.

Podařilo se všech sto jeho zákazníků najít?

Ano.

To znamená, že všichni budou testovaní?

Půjdou do karantény, kde budou testováni.

Jak jste přišli na to, že se omezí shromažďování nad sto lidí. Proč ta hranice vyšší, třeba tisíc jako v Bavorsku nebo v Polsku?

Původně jsme uvažovali, že bychom zakázali veškeré hromadné akce, což se ukázalo jako neschůdné. Nakonec jsme zvolili hranici sto lidí. Překvapivě okamžitě poté, co jsme vše zveřejnili, okopírovali to Rakušané a zvolili stejnou hodnotu. Samozřejmě vám nikdo neřekne, že číslo 99 už je zcela bez rizika a 101 je veliké riziko. Je to prostě jakýsi pokus podchytit velké akce.

Můžete v případě ještě „přitvrdit“? Čeká nás třeba omezení hromadné dopravy? Sto lidí přece může být i v plné tramvaji.

Situace se bude ještě vyvíjet, ale my nemůžeme v rámci boje s epidemií úplně pohřbít ekonomiku. Virus tu s námi může být dlouho, v řádu měsíců; zatím se nezdá, že by byl sezónní. A nemůžeme úplně zastavit život v zemi. Jsou tu ještě rezervy, ale nechceme třeba zakazovat právě městskou hromadnou dopravu.

A co dálková doprava?

Dramaticky limitujeme cesty autobusů. Třeba z Itálie by už teď neměly vyjíždět žádné. Měli jsme tu případ, že řidič měl teplotu čtyřicet stupňů a vesele sem jel z Milána. To se naštěstí podařilo vyřešit. A teď tu byl zrovna kuriózní případ, že k nám chce přijet basketbalové ženské mužstvo z Itálie. Nepochopil jsem, že ho sem Italové vůbec pustí, když je země v karanténě. A druhak že tady vůbec někoho napadlo hrát s nimi přátelský zápas. Tak jsme to zakázali.

Nakolik vlastně Češi dodržují dosud předepsaná opatření, tedy hlavně karanténu?

Chování nás jako občanů v Evropě bude velkým poučením z téhle epidemie. My díky naší obrovské liberálnosti budeme mít značný problém. Hodně lidí si z toho dělá srandu, mají pocit, že se jich to netýká a že se to týká jen těch starších, na nichž přece tolik nezáleží. To není fér. Každý jednou bude starší a za čtyřicet let může přijít jiný patogen. A jsou tu i hrdinové, kteří mají radost, že systém ošálili. Na Facebooku píší, že se na karanténu vybodnou, že jdou do hospody a smějí se, že stát je bezzubý. Jasně, že stát teď nemá kapacitu hlídat všechny, kteří by měli být v karanténě. To mi trochu vadí, že tohle lidé dělají a situaci neberou dost vážně. Tahle epidemie bude mít obrovské dopady v řádu miliard. Přesvědčit ministryni financí, že omezení musíme udělat, přitom bylo těžké - při rozdávání peněz je velmi přísná.

Budete dělat ochranná opatření ve směru k domovům důchodců, kteří jsou vůči nákaze nejvíc zranitelní?

Itálie má problém, že má velké procento lidí, kteří umřeli - už je to pět set. Postihlo to starší populaci, kde je nejvyšší riziko. My je chceme izolovat, proto se zakázaly návštěvy v takových zařízeních - a personál domovů důchodců chceme dále vybavit rouškami a respirátory, aby nenakazil klienty, o které pečuje.

Od středy budou zavřené všechny školy od základních po vysoké. Proč se zákaz netýká i školek?

Jsou dva důvody. Jeden je medicínský - děti jsou virem minimálně nakažené a prakticky nejsou ohrožené. Ve věku do deseti let není ve světě zatím žádné úmrtí, a to je případů nakažených už v součtu asi 117 tisíc. Druhá věc je studie, že děti se příliš nepodílejí ani na šíření viru v populaci. A podstatný je i ekonomický dopad. Když pozavíráme všechny školky, matky těch dětí nebudou moci pracovat. A my potřebujeme sestřičky v nemocnicích a další profese v práci.

Hodně lidí zajímá, jestli někdo všechny lidi poškozené státními opatřeními odškodní. Třeba pořadatelé kulturních akcí často měli velké výdaje, které jim nikdo nevrátí, navíc budou muset lidem vracet peníze za vstupenky. Ministr Karel Havlíček v pondělí řekl, že stát nabídne bezúročné půjčky, ale to není totéž, co odškodné.

Ano, to není. Je tu snaha, aby se to řešilo. Třeba matka samoživitelka, která bude muset zůstat doma s dítětem, bude na 60 procentech příjmů a může mít problém vyjít. Hledají se cesty, jak některé takové osoby kompenzovat. Ale určitě to nebude plošné kompenzování.

Jak dlouho potrvají přijatá omezení?

Minimálně to bude jeden měsíc.

A podle vašich odhadů?

Já myslím, že to bude o něco delší. Během následujících týdnů uvidíme, jak se podaří tu křivku nárůstu nakažených zploštit. Pokud by se to nepodařilo, tak by to bylo víc měsíců - ale já myslím, že se to povede.

Rakousko po zhruba sto padesáti případech přiznalo, že virus není pod kontrolou. Kdy u nás nastane tahle situace?

My bojujeme a  řekli jsme, že na stovce to začneme zvažovat. Uvidíme, kam se dostaneme. Je pravdou, že při dalším trasování takových případů, jako byl nakažený taxikář, je dohledání lidí prací na desítky hodin. Pokud by primárně nakažených byly jednotky stovek, už je prakticky nereálné je sledovat. Všechny země v Evropě to postupně opustily.