Lepší je počítat s katastrofou
Vláda dělá dobře, že sáhla k zákazu hromadných akcí
Ztratila česká vláda nervy, když zakázala společenské akce s účastí nad sto lidí? Jistě, jde o vážné rozhodnutí, jež poškodí řadu kulturních a sportovních organizací, které budou muset vracet vstupenky a platit zaměstnance, aniž by vykazovaly očekávaný příjem. Argumenty, na jejichž základě k zákazu došlo, však vypadají poměrně přesvědčivě.
Epidemie je stále ve svém počátku a nikdo neumí věrohodně odhadnout, jak velký počet lidí se ještě nakazí. Stále existují jen hrubé odhady, které vycházejí především z čínské zkušenosti – ta se ovšem odehrála ve výrazně jiných podmínkách, než jsou ty evropské.
Tady se stále čeká na skutečný nápor nemoci, která kvůli dvoutýdenní inkubační době může ve velké míře dřímat pod povrchem. Přitom víme, že těžký průběh nemoci se odehrává zhruba u desetiny nakažených, které bude třeba vzít do nemocničního ošetření. Zvládnou to české nemocnice? To je jedna z klíčových otázek, na jejíž zodpovězení se musí vláda chystat.
Přečtěte si více k tématu
Respekt 11/2020: Koronavirus mění svět
Přitom nejde jen o to, zda zdravotní systém narazí na své limity, ale také kdy. Čím později to bude a čím více se povede nápor rozložit v čase, tím lépe Česko možnou krizi zvládne. Doba, kdy šlo šíření nemoci zpomalit omezením cestování, přitom končí. Pohyb přes hranice se totiž výrazně snížil a teď bude docházet k šíření nemoci z takříkajíc domácích zdrojů, tedy mezi Čechy, kteří v zahraničí nebyli a nakazili se v tuzemsku.
Ostatně v úterý se objevilo osmnáct nových případů a úřady začaly mluvit o dynamickém nárůstu počtu nemocných. Takový vývoj lze zpomalit právě omezením akcí s velkou koncentrací lidí - a bylo by naivní si myslet, že pokud riziko dalekosáhlé epidemie trvá, nevyužije český stát dostupná opatření k jejímu brzdění.
Co znamená zvládat
Už řadu dní probíhá v Česku debata, nakolik odpovědná místa situaci zvládají. Je potřebná, protože vláda a její podřízení mají být vystaveni kontrole a veřejné kritice. Zároveň je ale dobré vést ji s ohledem na realitu. Co znamená “zvládat situaci”? V zásadě jde o tři věci.
Především umožnit testování všem potřebným. Zatím se ukazuje, že Česko testuje výrazně méně osob než jiné země, například Rakousko. Také se objevily případy, kdy se zájemci k testu nedostali. Mohlo jít ovšem známky prvotních zmatků. Směrodatný by byl údaj, v kolika případech se lidé k testu nedostali, pokud měli zájem a vykazovali podezření na nemoc. To ale ministerstvo zdravotnictví podle svého tvrzení neví.
Přečtěte si více k tématu
Čtěte také: Jobova kulturní zvěst
Zvládat situaci znamená také omezit možnosti šíření nemoci. Podle čísel publikovaných v deníku Aktuálně.cz se mezi 5. a 9. březnem zvýšil počet nemocných ve Španělsku 4×, ve Francii 3×, v Rakousku 3×, v Německu 2,5×,, v Itálii 2,4× a v Česku 2,6×. Z toho se zdá, že se v Česku nemoc zatím nešíří výrazně rychleji v jiných evropských státech. Stále jsme ovšem na začátku a čísla může zkreslovat právě malý počet testovaných lidí.
Třetí důležitým měřítkem “zvládání” je schopnost ohlídat systém karantén pro lehce nemocné pacienty a poskytnout veškerou potřebnou nemocniční péči pacientům s těžkým průběhem choroby. Dodržování karantény je klíčová věc a vláda k jejímu prosazení schválila milionové pokuty za porušení. Zda budou mít požadovaný efekt, rovněž ukáže čas. Péče o těžce nemocné je přirozeně omezená a nejde rychle navyšovat. Pokud skutečně dojde k enormnímu nárůstu nemocných, může se stát, že je české zdravotnictví obsloužit nedokáže.
Kdo to zavinil?
Objevuje se kritika, že vláda pouze reaguje na vzniklou situaci a nemá své kroky rozmyšlené dopředu. Těžko se ale rozmýšlí kroky, s nimiž nikdo nemá zkušenosti a kde každá předběžná opatření narážejí na kritiku, proč stát panikaří.
Celkově je tak dobře, že vláda hromadné akce zakazuje - už proto, že je třeba připravit veřejnost na razantnější opatření, která mohou brzy přijít. Může se stát, že dojde o zásadnímu omezení veřejné dopravy, provozu restaurací nebo obchodů. Smát se tomu můžeme, ale radši až poté, co se katastrofické scénáře nenaplní. Není těžké si představit, jak usilovně by se naopak hledali viníci nicnedělání, pokud by na katastrofické šíření nemoci skutečně došlo.
Přečtěte si více k tématu
Čěte také: Logika je nejasná – školy ano, školky ne
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].