Když jeden kandidát lže, principy neutrálnosti a vyváženosti musí jít stranou

Během prezidentských voleb často zaznívaly pochybnosti o tom, zda média zvládají svoji roli moderátora soutěže, který by měl být férový a nikomu nestranit. Po volbách se začaly objevovat komentáře, že média upřednostňovala Petra Pavla, jak tvrdí i poražený Andrej Babiš. Například Jakub Kvasnička v komentáři pro CNN Prima News soudí, že někteří novináři selhali, protože otevřeně fandili Pavlovi. 

Podle mediálního experta Václava Štětky, který působí na University of Loughborough, čeští novináři často prezentují své názory otevřeně na sociálních sítích a také v letošních volbách se tam někteří chovali fanouškovsky, což je něco, co je v západních médiích často vysloveně zakázané. „Tohle je něco, co by si měla česká novinářská obec ještě vyříkat,“ říká.

Celkově ale podle něho nedošlo ze strany médií k výraznému pochybení. Skutečnost, že byli například někteří moderátoři tvrdší na Andreje Babiše a v přímém přenosu reagovali na jeho nepravdivá tvrzení, byl podle Štětky naopak důkaz o tom, že fungují správně. „V situaci, kdy jeden z kandidátů zcela evidentně používá nepravdivé tvrzení nebo informaci, musí jít principy tzv. vyváženosti a neutrality stranou, protože vlastně ve svém důsledku pouze zvýhodňují toho kandidáta, který na rozdíl od svého soupeře nemá žádné morální zábrany,“ konstatuje mediální expert.

Letošní volby podle Štětky také ukázaly, že česká média, stejně jako západní mediální svět, se posouvají směrem k větší názorové vyhraněnosti, což bylo dobře vidět třeba na otevřené podpoře Petra Pavla ze strany týdeníku Forum 24. „Má to svoje negativní stránky, protože tím, jak se jednotlivá média stále více politicky vyhraňují, dochází jednak k  fragmentaci veřejného prostoru a současně k polarizaci celého mediálního systému, jejímž důsledkem je vyprazdňování pomyslného politického středu,“ říká Štětka.

Jak podle vás média obstála v pokrytí letošní prezidentské volby? Uspěla, anebo selhala?

Nehodnotil bych působení médií v kategoriích úspěchu a neúspěchu, protože pro něco takového postrádáme přesná kritéria. Předpokládám, že se ptáte na to, zda dostála našim očekáváním spojeným s rolí, kterou médiím při pokrývání voleb přisuzujeme ve standardní demokratické společnosti. To znamená, že budou informovat poctivě a pravdivě, ale současně kriticky a tak, aby si voliči mohli udělat vlastní názor. Očekáváme, že nebudou některé kandidáty systematicky zvýhodňovat nebo se naopak vůči nim chovat neférově. Že budou transparentní ohledně eventuální podpory, kterou můžou vyjádřit určitému kandidátovi, ale současně se nenechají strhnout k nějakému fanouškovství a nestanou se součástí něčí kampaně. Když se na to podíváme touto optikou, tak bych řekl, že větší část médií v zásadě obstála, i když se objevily dílčí přešlapy. Ty se ale spíš týkaly některých individuálních novinářů včetně jejich chování na sítích než redakcí jako celku. Neviděl jsem systematické stranění nebo rezignaci na kritickou roli médií. Tedy i v tom byly výjimky...

Jaké?

Teď mě napadají hlavně lifestylové magazíny ze stáje Agrofertu, které byly očividně využity jako propagační materiál pro kampaň Andreje Babiše, jak o tom psal například server Hlídací pes. Abych zmínil taky druhou stranu, tak stranicky nebo velmi vyhraněně ve prospěch Petra Pavla se choval například server Forum 24, ale ten to dělá dlouhodobě a transparentně, takže to je trochu jiný případ. Je to prostě takzvaně názorový server, který jasně vyjadřuje, jakého kandidáta podporuje. Obecně si myslím, že jsme nebyli svědky nějakého zásadního faux pas ze strany médií.

Jakub Kvasnička pro server CNN Prima News napsal komentář, ve kterém tvrdí, že největším poraženým voleb jsou novináři fandící ve prospěch Petra Pavla. V komentáři kritizuje své kolegy třeba za to, že na sítích sdíleli fotografie sebe sama ve volební místnosti v tričku s Václavem Havlem a s komentářem ve stylu ‚snad to dobře dopadne‘, nebo že oslavovali ve štábu Petra Pavla jeho vítězství. Bylo tohle novinářské selhání? 

Řada novinářů Petru Pavlovi nakloněná byla, na tom ale podle mě není samo o sobě nic špatného. I novinář je občan s volebním právem a názorem na politickou situaci. Problém by byl, pokud by tato vnitřní preference významně deformovala schopnost novinářů pokrývat volby v souladu s principy, které jsem zmínil výše, tedy že by novináři při informování o Petru Pavlovi rezignovali na veřejný zájem a například by zamlčovali nějaké zásadní skutečnosti, které by mohly negativně ovlivnit jeho šance. A to si myslím, že se nedělo. Vámi zmíněný komentář kritizuje chování novinářů na sítích, což myslím odkrývá obecnější problém nebo otázku: do jaké míry je novinář na sítích pořád novinářem vystupujícím za konkrétní redakci, když se prezentuje takto fanouškovsky. Řada novinářů to takhle nevnímá, respektive to bere tak, že na sítích jsou jako soukromé osoby a že tam platí jiná pravidla než ta, která ovlivňují jejich působení v redakci. Tohle je něco, co by si měla česká novinářská obec ještě vyříkat. 

A v zahraničí už v tom mají jasno?

Řada zahraničních mediálních organizací má pro chování novinářů na sociálních sítích vypracovaná jasná pravidla, která mají za cíl omezit ventilování jejich osobních názorů. Třeba New York Times nebo Washington Post explicitně zapovídají svým redaktorům vyjadřovat se na sítích způsobem, který by mohl být vnímán jako politicky či ideologicky předpojatý, protože takové chování potenciálně podkopává důvěryhodnost značky. Pro veřejnoprávní média to pak platí dvojnásob - například BBC zakazuje všem zaměstnancům zapojeným do tvorby a prezentace zpravodajství vyjadřovat na sítích své politické preference či názory na aktuální politická témata. Domnívám se, že zdejší novinářské kultuře by prospělo, kdyby se mediální domy takovými pravidly inspirovaly.

Nicméně současná situace byla zároveň velmi specifická, protože Andrej Babiš byl velmi zvláštní kandidát.

Ano, proti Petru Pavlovi ve druhém kole prezidentské volby nestál v uvozovkách normální kandidát, ale člověk spojovaný s řadou skandálů. V minulosti čelil a ve Francii stále čelí policejnímu vyšetřování. Je to politik s bezprecedentním střetem zájmů, člověk velmi netransparentní vyjadřující sympatie k různým vůdcům s autoritářskými sklony, mimo jiné k Viktoru Orbánovi či Donaldu Trumpovi. Je to také někdo, kdo se aktivně podílí na vytváření nenávistné atmosféry vůči novinářům a opakovaně je kritizuje. Jak se ukázalo v posledním týdnu, tak je to člověk, který se neštítí použít pro ten volební úspěch ani amorální marketingové postupy, lži a dezinformace. A to jsou věci, které demokracii škodí, takže v tomto kontextu se nelze divit, že mnozí novináři vnímali druhé kolo jako určitý boj za demokratické hodnoty. No a pokud jsou média hlídacím psem demokracie, jak se o nich traduje, tak nelze předstírat v takové situaci hodnotovou neutralitu. Naopak média musí v určitou chvíli hlasitě zaštěkat a jasně říct, že určité věci jsou pro demokracii hrozbou.

Tohle se možná nejvíce ukázalo při debatě v České televizi před druhým kolem, kterou moderoval Martin Řezníček. Když v debatě Andrej Babiš lhal, Řezníček ho na to upozornil. Jelikož Petr Pavel nelhal, moderátor ho usměrňovat nemusel. Z pohledu Babišových fanoušků tím moderátor stranil Pavlovi. A jelikož je ČT veřejnoprávní médium, z pohledu některých diváků tím Řezníček selhal, protože nebyl nestranný. Nebylo by naopak větší selhání, kdyby moderátor nechal politika vykládat lži podle principu „pět minut Židé, pět minut Hitler“? Nebyla Řezníčkova reakce vlastně příkladná?

V situaci, kdy jeden z kandidátů zcela evidentně používá nepravdivé tvrzení nebo informaci, musí jít principy tzv. vyváženosti a neutrality stranou, protože vlastně v důsledku pouze zvýhodňují kandidáta, který na rozdíl od svého soupeře nemá žádné morální zábrany. Viděli jsme například u Donalda Trumpa a dalších populistů, jak tímto způsobem získávají kompetitivní výhodu vůči svým protivníkům, kteří takové postupy odmítají použít. Hodnoty vyváženosti nebo neutrality byly synonymem novinářské profesionality v dobách, kdy politiky běžně nenapadalo používat lež jako systematický nástroj politického marketingu. Jenže ve věku populismu a tzv. postpravdy, ve kterém se podle mnohých pozorovatelů dnes nacházíme, je potřeba koncept novinářské profesionality přehodnocovat, což se v řadě západních médií už děje. 

A jak?

Namísto tradičních hodnot, jako je právě hodnotová neutralita, objektivita nebo vyváženost, se upřednostňují principy jako faktická přesnost, férovost, pravdivost, transparentnost. To jsou hodnoty, které zpravodajská média pokládají za stále podstatnější. Model striktní vyváženosti  býval v dřívějších dobách synonymem ochrany spravedlivé demokratické soutěže, ale dnes se ukazuje jako přežitý, protože jeho nekritická aplikace – kterou vystihuje právě zmíněná karikatura „pět minut Židé, pět minut Hitler“ – posiluje aktéry, kteří svým působením demokracii škodí.

Takže se Řezníček zachoval správně?

Ano, tím, že Babiše konfrontoval okamžitě po jeho nepravdivém výroku. To je – myslím - přesně ta správná cesta, kterou by se měly vydat především televizní a rozhlasové zpravodajské stanice.  Klíčové je zasahovat do rozhovoru okamžitě, když výrok zazní, hned je potřeba politika konfrontovat s fakty, protože pokud se tak děje až ex post, už to nemá takový účinek. Různé stanice v zahraničí experimentují s živým fact-checkingem přímo během televizních debat, což je jedna z možností, jak se mohou média vyrovnávat s výzvami populistického postpravdivého věku. Není to samozřejmě něco samospásného, ale pokud politici vědí, že diváci budou hned informováni, jestli mluví pravdu, tak si možná budou dávat trochu větší pozor.

Problém je, že když to Česká televize udělá, populista typu Babiš se jí bude vyhýbat, pro své voliče ji označí za nedůvěryhodnou a bude chodit do médií, kde mu konfrontace nehrozí. 

Já bych se toho až tak nebál. Ve chvíli, kdy tenhle ten princip budou aplikovat i další významné stanice jako třeba Prima a Nova - a jak se ukázalo, televize mají v kampani stále velký význam - tak Babišovi nebo jiným populistům už těch kanálů tolik nezbyde. Samozřejmě budou mít sociální sítě, svá spřátelená, tzv. alternativní média, ale tam mají omezený dosah. Několik milionů diváků, kteří sledují televizní debatu, jim žádné alternativní médium nezajistí. I Andrej Babiš nakonec na druhou debatu  v České televizi přišel, i když musel tušit, že bude  konfrontován s kritickými názory. Pro mě to byl signál, že se zkrátka nakonec rozhodl neriskovat, že by ztratil možnost oslovit i ty diváky, o nichž ví, že mu nejsou příliš naklonění.

Podle čeho víme, že debaty jsou pořád důležité? Preferencemi moc nezahýbaly, volby dopadly přesně podle posledních průzkumů pořádaných týden před druhým kolem voleb.

Je pravda, že preference byly podobné konečným výsledkům, ale to se bavíme o druhém kole. V prvním kole dost možná určitý vliv měly, jak lze usuzovat při pohledu na  preference Danuše Nerudové, které byly silně nadhodnocené oproti jejímu finálnímu výsledku. V každém případě z mezinárodních výzkumů víme, že ve volbách mohou televizní debaty hrát důležitou roli – byť se hodně liší v závislosti na konkrétním politickém systému, typu voleb i aktuální situaci. 

Která z debat v aktuální volbě podle vás byla podstatná a něco změnila?

Nemám to potvrzené daty, ale můj dojem je, že debata na CNN Prima News před prvním kolem se hodně povedla právě Petru Pavlovi a nakonec mu pomohla získat rozhodující převahu nad Danuší Nerudovou, která ve srovnání s  ním nepůsobila tak přesvědčivě. V následující debatě na Nově sice byla minimálně stejně dobrá, možná i lepší než Pavel, ale to už postoje voličů nezměnilo. Druhé kolo voleb se pak odehrálo ve velmi polarizované atmosféře, kdy lidé byli většinou předem rozhodnutí, a debaty tak mohly přihrát jen menší zisk několika procent. 

Debat bylo letos opravdu hodně. Kromě televizních stanic je před druhým kolem pořádaly Novinky, Deník nebo Radiožurnál. Jako by každé médium muselo mít vlastní debatu. Je tohle běžné i na Západě, že je tolik debat, které pak už všechny spíše unavují?

Odpovím parafrází slavné knihy amerického mediálního ekologa Neila Postmana, který napsal v roce 1985 knihu Ubavit se k smrti, zatímco my jsme se teď mohli takříkajíc udebatovat k smrti. Těch debat opravdu bylo příliš. Souvisí to s tím, že přímá volba prezidenta je jedinečnou mediální událostí a spektáklem, který média spoluvytvářejí, protože tu volbu nejen přenášejí, informují o ní a dávají kandidátům prostor, ale také se na ní přiživují. A samozřejmě vědí, že debaty přinášejí sledovanost - a každé médium tak chce mít svoji. To je k celkové škodě demokratické soutěže, protože diskuse a argumenty se opakují, do omrzení se probírají jednotlivé kauzy a negativní aspekty některých kandidátů, čímž roste vyhrocenost kampaně. Bylo by určitě lepší, kdyby debat bylo méně, ale nejde tomu dost dobře zabránit, protože média je organizovat budou a jednotliví kandidáti si zase nedovolí do nich nepřijít, protože by mohli přijít o voliče. Vždyť až na pár výjimek do všech debat organizovaných hlavními mediálními domy všichni kandidáti přišli.

Které debaty se podle vás povedly a které ne? 

Nechci sestavovat žebříčky, na to nemám metodiku, začnu pozitivně -  nemyslím si, že došlo k nějakému opravdu zásadnímu selhání ze strany televizí, které by ovlivnilo rozhodnutí voličů.  Příjemně mě překvapily debaty na Primě, které mi přišly profesionálně moderované. Tím neříkám, že byly nejlepší, zmiňuju to proto, že kvalita zpravodajství a publicistiky na Primě obvykle není na stejné úrovni jako například na České televizi. Ale pokud jde o debaty, tam Prima v profesionalitě nijak nezaostala. Naopak v debatách na Nově bylo možné najít řadu pochybení, ať už v té první, kde dostával oproti ostatním dvěma kandidátům příliš prostoru Andrej Babiš, nebo v té druhé, která byla vedena stylem premiérského duelu a zbytečně moc zaměřená na ekonomiku.  

Nebyla chyba, že po skončení druhého kola voleb nepřenášela Česká televize živě tiskovou konferenci poraženého Andreje Babiše a místo toho živě přenášela zdlouhavou triumfální děkovačku všem členům Pavlova týmu v jeho štábu? Voliči Babiše to mohl vnímat úkorně…

To, že ČT neodvysílala živě tiskovou konferenci poraženého finalisty prezidentských voleb, bylo skutečně trochu nešťastné - i vzhledem k tomu, že se poměrně napjatě čekalo na to, jak Babiš na výsledky zareaguje. Nechtěl bych se pouštět do spekulací, proč se tak stalo: jestli byla chyba na straně režie, nebo v nedostatečné koordinaci mezi oběma týmy, protože začátek brífinku Andreje Babiše se časově překrýval s koncem tiskové konference Petra Pavla. Větší otazník každopádně vidím nad formátem celého povolebního vysílání, kdy namísto tradičního studia na Kavčích horách vysílala ČT přímo z volebních štábů. Myslím, že i diváci by bývali ocenili spíše hlubší analytický rozbor prezidentské volby než dojmy účastníků oslav v Karlíně.

Na to, že jsou volby mediálním spektáklem, si stěžovala také Danuše Nerudová, podle které média využívají zájem diváků k vytahování a zveličování negativních věcí. Podle ní by problémy na Mendelově univerzitě během jejího rektorského působení nikdo nikdy nezkoumal, kdyby nekandidovala na prezidentku, ale teď je z toho najednou kauza. Bylo tohle selhání novinářů, nebo to nezvládla spíš sama Nerudová?

Myslím, že to bylo spíše nezvládnuté ze strany Danuše Nerudové. Je pravda, že nebýt prezidentské kampaně, o problémech na Mendlově univerzitě nikdo nemluví, ale na druhé straně to je něco, s čím by měl profesionální tým prezidentského kandidáta dopředu počítat a připravit se, že to protistrany budou chtít využít. Přijde mi naopak obtížně pochopitelné, že se na tuto eventualitu tým Nerudové komunikačně nepřipravil. Kdyby přiznala chybu od začátku, zájem médií by opadl mnohem dřív. Určitě bych nevinil média, že se tomu věnovala, podle toho, co o tom vím, tak problémy na univerzitě byly objektivní a závažné. Ale určitě bych ani neřekl, že to bylo něco, co Nerudové prohrálo volby.

Vy jste na začátku říkal, že třeba týdeník Forum 24 je tzv. názorové médium, takže je v pořádku, když ve volbách dává najevo svůj názor, protože to dělá dlouhodobě a transparentně. Zároveň žijeme v době, kdy takových názorových médií přibývá. Jaké to bude mít důsledky?

Obecně sledujeme trend směrem k větší názorové a ideologické vyhraněnosti zpravodajských médií. Je to trend, který k nám přichází primárně ze Spojených států, ale objevuje se i v dalších západních demokraciích. Souvisí to samozřejmě s nástupem internetu, který umožňuje snadnou selekci takových informací, jaké jejich konzumentům politicky nejvíce konvenují. Má to svoje negativní stránky, protože tím, jak se jednotlivá média stále víc politicky vyhraňují, dochází jednak k  fragmentaci veřejného prostoru a současně k polarizaci celého mediálního systému, jejímž důsledkem je vyprazdňování pomyslného politického středu. Opět je to nejvíc vidět na příkladu Spojených států, kde prakticky neexistuje významné médium, které by bylo možné označit za politicky neutrální. V Česku máme – na rozdíl od řady jiných středoevropských zemí – samozřejmě výhodu, že jsou tu pořád ještě silná veřejnoprávní média, která v tomto pomyslném středu působí. A myslím, že je to dobře.

Je to dobře i pro ty, kteří Českou televizi nepovažují za objektivní?

Je důležité, aby tu byly instituce, na které se v určitých chvílích mohou obrátit s důvěrou i lidé, kteří stojí na opačných názorových pólech. A že budou vědět, že tam najdou fakticky správné, důvěryhodné informace. To jsme pozorovali například během pandemie, kdy sledovanost veřejnoprávních médií významně vzrostla. Myslím si, že je to základ pro funkční a zdravou demokracii  - i když tu jinak budou názorová média na obou stranách spektra, je  současně zásadní, aby vedle nich existovala média, u kterých příjemce informací nebude pochybovat, jestli daná informace je nějak zkreslená a ovlivněná něčím něčími partikulárními zájmy.

V těchto volbách byli výrazní mladí youtubeři, kteří se zapojili do politického moderování nebo podporovali některé kandidáty, ať už to byl třeba Martin Mikyska alias Mikýř nebo Jan Špaček. Třeba účast v show Jana Špačka byla pro politiky nekomfortní, ale nemohli si dovolit tam nejít, protože to mělo velký dosah. Je tohle důležitý mediální trend?

Už v několika předchozích volbách jsme viděli, že tu hrají velkou roli sociální sítě. Tradiční profesionální média postupně ztrácejí vůdčí roli a v informačním prostoru se stále více prosazují jako názoroví vůdci právě influenceři a youtubeři, tedy lidé, kteří mají na sítích vliv. Chápu politiky, že se na tu vlnu snaží naskočit, když  výzkumy ukazují, že pro mladé lidi jsou sociální sítě čím dál víc hlavním zdrojem informací. Třeba Danuše Nerudová se o oslovení přes sítě snažila výrazně více než ostatní. Je to určitě výzva pro politický marketing - a vůbec politickou komunikaci pro nejbližší budoucnost.

Pro česká média teď bude výzva, nebo přinejmenším nová zkušenost také to, že tu najednou po mnoha letech zmizí dvě velká polarizační témata, jednak Miloš Zeman a minimálně na čas ztratí velký vliv také Andrej Babiš. Nebude médiím chybět aktivizační prvek?

Ano, končí vlastně jedna éra, ve které osobnost Babiše i Zemana fungovaly pro některá média do značné míry jako středobod pozornosti a hybatel polarizace. Média, která  v kampani podporovala Petra Pavla, nebo se přinejmenším ztotožňovala s hodnotami, které reprezentuje, budou muset přesvědčit čtenáře, že umí být kritická a měřit všem stejným metrem. Ale já bych se neobával, že by neměla o čem psát a vůči čemu se vyhraňovat. Pokračuje válka na Ukrajině, je tu stále energetická krize, hrozí recese a sociální problémy, což jsou věci, které budou jistě štěpit společnost, i když už možná podél jiných os než doposud. Média se určitě nudit nebudou.