Junta už necouvne, ale možná se rozštěpí. Puč kazí barmským generálům byznys

Barmánci neustávají v protestech proti juntě, která je u moci od únorového puče, navzdory brutálnímu počínání vojáků a stoupajícímu počtu mrtvých. Podle svědků barmští vojáci o víkendu stříleli na lidi, kteří se shromáždili na pohřbu demonstrantů zabitých při předchozích protestech. Situaci kritizovali americký ministr zahraničí Antony Blinken a generální tajemník OSN António Guterres, podle organizace Amnesty International ale svět nedělá dost pro to, aby násilí v Barmě učinil přítrž. Rada bezpečnosti OSN násilnosti sice odsoudila, ale neprosazuje například zákaz prodeje zbraní. Agentura AP napsala, že ke stálým členům RB paří Rusko a Čína, kteří Barmě zbraně prodávají a podobný požadavek by vetovaly. Junta tvrdí, že za násilí jsou odpovědní demonstranti, a své kroky zdůvodňuje údajnými podvody při loňských volbách. Zpochybnila vítězství Národní ligy pro demokracii a zatkla její vůdkyni a političku Aun Schan Su Ťij - stejně jako další představitele strany. „Je v hlavním městě Neipyijto v domácím vězení jako v minulosti, je to zřejmě taková zlatá klec. Ji nepotřebují týrat. Jestli bude odpor poražen, bude takhle uvězněna do konce svého života. Osobně se domnívám, že ona sama je už jen symbolem a nebude hlavním politickým hybatelem v zemi,“ říká novinář a aktivista Igor Blaževič, který v Myanmaru dlouho působil.  

Vojenská junta převzala moc v Barmě a každým dnem se stupňuje krveprolití při protestech proti tomuto kroku. V zemi máte řadu přátel, jak na tom jsou?

Mám tam hodně svých bývalých studentů. Kolem dvou set lidí - a momentálně všichni bojují proti juntě. Někteří jsou lídry odporu v druhém největším městě Mandalaji, které je centrem povstání. Působí v podzemí, každý druhý den se objeví venku, udělají akce proti vojákům, zase zmizí a schovávají se. Část z nich tvoří nový prozatímní Výbor zastupující Parlament (Committee Representing the Pyidaungsu Hluttaw CRPH), který rovněž působí v úkrytu. Nálada se střídá. Chvílemi převládá obrovské zoufalství, jsou vystaveni strašlivému teroru. Pak opět převáží neochota se vzdát - a urputná snaha znovu a znovu se pokoušet vojenský puč podkopávat.

Kde a co jste zmiňované studenty učil?

Působil jsem pět let v Barmě, vedl jsem tam kursy přechodu k demokracii. Měl jsem mezi studenty bývalé politické vězně, kteří seděli deset patnáct let ve vězení. Ostatní byli mladí aktivisté z oblastí etnických menšin - byly to děti etnických čistek.

Vojenský režim je ve svých akcích opravdu brutální a řadu protestujících zabil, přesto se demonstranti nechtějí vzdát, jak potvrzujete i vy. Kde se v nich tváří tvář smrti bere taková rozhodnost?

Bere se především z toho, že šedesát let žijí za vlády vojenské diktatury - vědí, co tenhle režim obnáší. A zároveň posledních deset let prožili v částečné demokracii a svobodě. Sjednocují v sobě kolektivní a individuální paměť, co znamená žít za drsné junty, a do toho mají zkušenost, jak země může vypadat, když je svobodná a může se rozvíjet. To vytváří - myslím - onu urputnost: za žádnou cenu se nechtějí vrátit zpátky.

Ale zároveň v minulosti hodně lidí k vládě vojáků mlčelo. Co se změnilo?

Společnost se najednou nadechla. Viděli, že můžou žít v něčem jiném a lepším.

Kdo tvoří jádro odporu?

Mezi lidmi, kteří táhnou odpor, je několik generací. Jedna skupina jsou ti, kteří již několik desítek let bojovali proti diktatuře a řadu let seděli ve vězení. Ti nemají strach, protože ho překonali. Režim se je mnohokrát pokoušel zlomit, ale nezlomil a nezlomí znovu. Když nastal puč, odešli ihned do ilegality a organizují odpor. Druhá skupina jsou děti, které již vyrostly ve svobodě - jde o generaci, která na rozdíl od předchozích nemusí nic překonávat; strach nemá od začátku. A pak jsou tu členové a podporovatelé NLD - strany demokraticky zvolené a nyní uvězněné Aun Schan Su Ťij. NLD přežila dvacet let tvrdé diktatury, vždy byla masová - a najednou k sobě tahle masa stahuje další lidi, nejen občanské a politické aktivisty, ale i různé profesní skupiny, právníky, učitele, státní zaměstnance a také pracující chudé, kteří se pohybují na hranici přežití.

Je nejužší vedení armády rozhodnut dál zabíjet? Může vůbec ještě junta couvnout?

Ano, nemají už jinou možnost. Generál Min Aun Hlain nemůže couvnout, ten vše zahájil. A nemůže couvnout ani úzká skupina lidí kolem něj. Ale mohlo by se stát, že se armáda vevnitř rozštěpí. Hlavní pučista totiž počítal s jiným, řekněme thajským scénářem. Že provede převrat a velice rychle se mu podaří zpacifikovat protesty, které očekával. Jenže země se mu vymkla z rukou - a to ho zaskočilo. Jiní generálové, kteří jsou ve strukturách armády níž, jsou nejen velitelé, ale v době svobody, kdy došlo k uvolnění podnikání, jsou i byznysmeni, a často opravdu velcí. A jejich byznysy teď ztrácejí, země se ekonomicky hroutí - a mohlo by se stát, že se v jednu chvíli proti nejvyššímu velení postaví. Myanmarská armáda má určitou úroveň kolektivního vedení, ale Min Aun Hlain přestřelil a jeho chyba nyní poškozuje ekonomické zájmy jiných generálů. Nechtějí, aby se země ekonomicky zhroutila a stala se úplně závislou na Číně.

Je tohle rozštěpení pravděpodobné?

Připouštím, je to malá naděje - ale stále je to nějaká naděje v jinak velmi tragickém a temném okamžiku. Co je alternativa? Sýrie, dlouhodobá občanská válka všech proti všem - a výhled, že junta ji za dalšího velkého a dlouhotrvajícího krveprolití zpacifikuje. Režim pak bude hodně izolovaný. Rozštěpení, o němž mluvím, se samozřejmě nestane bez tichého vlivu Číny a jiných hráčů. Mohla by k tomu vést zákulisní jednání, kdy by klíčoví juntisté třeba s pomocí Číny odešli ze země - a armáda, tedy její méně radikální část,  vstoupí do nového vyjednávacího procesu s demokratickou opozicí za účasti některých mezinárodních vyjednavačů.

O Barmu projevují zájem kromě Číny  i Rusko a Indie. Co kdo sleduje?

Ruský faktor je, že prodávají zbraně a budou je prodávat dál. Indie se snaží nejrůznějším způsobem vybalancovat Čínu, ale v Barmě moc vlivu nemá. Zásadní je právě Čína. Pro ni je přitom každá vláda v Barmě přijatelná za předpokladu, že země bude stabilní a politicky neutrální vůči Pekingu. Proto dobře spolupracovala s minulou sestavou generálů, ale později i s Aun Schan Su Ťij - a také dál se dohodne s kýmkoliv. Když současná junta zpacifikuje zemi, Čína si s ní plácne. Pokud však junta nebude schopna uklidnit protesty a upevnit kontrolu nad zemí, bude Čína velmi nervózní, protože vidí stabilitu v Myanmaru jako velkou prioritu. A možná budou připraveni hledat i jiné možnosti než současné vedení junty.

Nakolik je Barma rozdělená země? Má Aun Schan Su Ťij na své straně většinu?

Su Ťij podruhé za sebou vyhrála volby, má skutečně masovou podporu napříč společností. Bez ohledu na to je ale Barma rozdělená země - mluvím o rozdělení mezi většinovým obyvatelstvem a etnickými menšinami. Svým způsobem nicméně současný boj proti juntě poprvé v dějinách Barmy onu většinu s etnickými menšinami sjednotil. Poprvé prožívají stejný boj. Zatímco dříve vojáci masakrovali jednu, nebo druhou skupinu, teď junta vraždí všechny zároveň - a celá země prochází stejným kolektivním traumatem a stejným kolektivním povstáním proti teroru.

Může to vést k vnitřnímu usmíření většiny s etniky?

Aun Schan Su Ťij zemi nespojí, ale současná situace k tomu vytváří potenciál. Odpracovat to již budou muset noví političtí lídři. Aun Schan Su Ťij je politická vůdkyně, jež se utvářela v 90. letech, a nyní už je v pokročilém věku. Současný boj vedou lidé ve věku 30 až 40 let - a jsou politicky i lidsky velmi odlišně formováni.

Nepodílela se část současných demonstrantů na dřívějších etnických čistkách?

Ne, to byly vojenské jednotky, které nyní vraždí demonstranty; ty se podílely na etnických masakrech. Je pravda, že většinová společnost je naladěná proti etnickým menšinám, z nichž jsou u nás nejznámější Rohingové. Teď ale například velká skupina studentů v Mandalaji vydala veřejný dopis s omluvou Rohingům za to, co na nich bylo většinou spácháno. Čili se v té hrůze se děje i něco hrozně zajímavého, jakési sjednocovaní a usmiřovaní hluboce rozdělené země zdola nahoru.

Co se ví o Aun Schan Su Ťij?

Nic moc. Je v hlavním městě Neipyijto v domácím vězení jako v minulosti, je to zřejmě taková zlatá klec. Ji nepotřebují týrat. Jestli bude odpor poražen, bude takhle uvězněna do konce svého života. Osobně se domnívám, že ona sama je už jen symbolem a nebude hlavním politickým hybatelem v zemi. Přicházejí její pokračovatelé.

Je mezi nimi jasná tvář?

Je jích víc, v minulosti byli politickými vězni a posledních deset let pracovali v politice nebo občanském sektoru. Vyrostli ze skutečného boje, nebyli jako Aun Schan Su Ťij dlouhodobě izolováni v domácím vězení.

Mluví se o tom, že situace v Barmě má vlastně „banální“ vysvětlení. Že míněný generál Min Aun Hlain končil jako vrchní velitel a nestal se prezidentem, jak chtěl, takže z frustrace zahájil mocenský převrat ve svůj prospěch.

Částečně to tak je, přebujelé ego generála který měl odejít do penze a chtěl být prezidentem, odehrálo nemalou roli. A částečně je to nesprávně vypočítaná strategie. Min Aun Hlain předpokládal, že může udělat totéž jako generálové v Thajsku nebo jako Sisi v Egyptě. Že může provést vojenský puč, rychle uklidnit zemi a za dva roky předat moc sám sobě, jen v civilním obleku. Nepovedlo se. Lidé řekli ne v celostátním povstání a teď tvrdohlavě bojují za svou svobodu. Stále nenásilně, ale i to se může brzy změnit jako reakce na zvěrstva páchaná vojáky.

Co můžeme pro Barmu udělat my?

Ten zápas je domácí, děje se tam a rozhodne se tam. Česko může podporovat ty, kteří bojují proti juntě. Můžeme legitimizovat instituce, které vytvářejí tvář odporu proti juntě, jako je už zmíněný Výbor zastupující Parlament.  V rámci EU můžeme aktivně prosazovat mnohem přísnější cílené sankce, které se budou blížit tomu, co již učinily USA a Spojené království. EU zatím zavedla zákaz víz pro několik generálů, kteří stejně nebudou trávit dovolenou v Evropě, a zmrazila majetek, který v EU stejně nemají. EU by měla zavést sankce proti ekonomickým společnostem vlastněným a řízeným myanmarskou armádou, které jsou pro ni obrovským zdrojem příjmů. Zároveň můžeme skrze české nevládní organizace poskytovat různé druhy praktické pomoci. Pokud by někdo chtěl přispět individuálně, doporučuji přispět darem nezávislým médiím jako Irrawaddy nebo Myanmar Now. Hrají kriticky důležitou roli. Sbírku má otevřenou i Barmské centrum Praha, důvěryhodná česká organizace s dlouhou historií práce v Myanmaru.