Je mi jedno, jestli to, na čem se podílím, má čtyři procenta na ČSFD, nebo vyhraje Českého lva

O snímku BANGER., který je - zjednodušeně řečeno - o drogách, respektu a rapu, se mluví od jeho uvedení na festivalu v Karlových Varech jako o jednom z nejzajímavějších tuzemských filmů roku. Režisér Adam Sedlák jím pokračuje ve své snaze být režisérem pro mladé publikum. Zkusil si proto i reality show Like House, kontroverzní projekt, který část diváků považuje za odpad. Sedlák to vidí jinak: „Dostal jsem tam třeba holky ze sdružení Konsent, které se věnuje tématu sexuálního násilí.“ Teď na mladé publikum jde třeba přes Tik Tok. Jeho BANGER. má premiéru 22. září – a následující otázky jsou upoutávkou k velkému rozhovoru, který vyšel týdeníku Respekt 37/2022.

Váš druhý celovečerní film BANGER. Je příběh drogového dealera a rappera, který musí během jedné noci sehnat peníze na track, od nějž si slibuje, že se jím prosadí. Je natočený na iPhone a v souvislosti s vizuálem a práci kamery jste mluvil o inspiraci snímkem o holocaustu Saulův syn, který je snímaný z ruky v bezprostřední blízkosti hlavní postavy. To byla vaše hlavní inspirace?

Nechtěli jsme s kameramanem mít záměrně žádný vzor. Štve mě, jak musíte při žádostech o dotace dodávat moodboardy. Nevzniká pak nic originálního. Ale je fakt, že jsem si při natáčení každý den pouštěl Tanec v temnotách. Fascinuje mě, jak je sestříhaný po emoci, nikoliv po prostoru. Je jedno, jestli se v něm divák orientuje. Z toho jsem chtěl vycházet. Miluju dánskou kinematografii. Tobias Lindholm je nejlepší scénárista.

Co dělá scénáristu nejlepším scenáristou?

Těžká otázka. Můžu odpovědět, že nevím?

Vystudoval jste scenáristiku na filmové škole v Písku. Máte pocit, že je to handicap?

Obrovský. Když se v Česku píše o filmovém školství, jakoby neexistovaly jiné školy než FAMU. Zároveň v Písku neučí lidi, kteří jsou aktivní ve filmovém byznysu. Nemáte tak výhodu, že studujete v dílně u někoho, kdo vám může nabídnout práci. Jste mimo, na okraji, izolovaný. Jste sice jen sto kilometrů od Prahy, ale mentálně je to obrovská vzdálenost.

Bylo tedy pro vás těžší dostat se do filmové branže?

Stoprocentně. Když teď s producentem Jakubem Jírou připravujeme pokračování seriálu Semestru (původně webový seriál z roku 2016 o partnerském vztahu na dálku dvou vysokoškolských studentů - pozn. red.), záměrně hledáme lidi i mimo FAMU.

Součástí filmových struktur ale jste. Máte za sebou dva celovečerní filmy. Úspěšně žádáte o granty, spolupracujete s Českou televizí, vaše filmy se promítají na festivalu v Karlových Varech. Víte, kam se obrátit, s kým se spojit…

Ano, ale zároveň se vnímám jako člověk mimo, který chce dělat věci, jež tu moc nevznikají. Aktuálně pracujeme na druhé řadě Semestru a mým cílem je, aby to byl hit. Česká televize na něj dala víc peněz než normálně, jsou tam očekávání - a my si řekli, že to prostě musí být úspěšné, abychom jim to vrátili. Pokud ne, tak jsme selhali. Je to podobné, jako když si Ruben Östlund řekne, že natočí film, který vyhraje Zlatou palmu v Cannes, a cokoliv míň je prohra. Takhle to má být.

Do jedné z hlavních rolí jste obsadil ostravského rappera Sergeje Barracudu. To vysílá dost jasný signál směrem k rapové scéně. Uvažoval jste strategicky, abyste vy, a tím pádem i celý film měl kredit vůči rapové komunitě?

Rozhodně. Funguje v podstatě jako garant, že to není jen pohled zvenčí, ale má legitimitu dovnitř toho světa.

On sám se pak dostal z rapového okraje do mainstreamu, když měl film premiéru letos na festivalu v Karlových Varech. Co pro něj znamenalo být na červeném koberci?

Dostat se jako první rapper na červený koberec do Varů je super úspěch.  Najednou byl potetovaný chlápek vidět všude. Být vidět v mainstreamu je ostatně důležité pro každého rappera. To je celý důvod, proč šel podle mě Milion+ do Snídaně s Novou.

Programově se profilujete jako režisér pro mladé publikum. Na to cílila i kontroverzní reality show Like House na Primě. Na ní jste se podílel jako scenárista…

…Like House bych vůbec nezmiňoval.

Proč?

Byl jsem najatý jako scenárista bez rozhodovacích pravomocí. Necítím se jako autor, přestože jsem za něj byl označený. Nebyl jsem režisér a neměl vliv na to, co ve scénáři nakonec zůstane.

Proč jste do toho tedy šel?

Mám rád reality show jako nízký žánr. Chtěl jsem se na některé podílet. Zároveň to bylo pro mladé lidi, což chci primárně dělat. Stále to byl nejsledovanější pořad na Primě pro mladé - a podle mě jim to bylo nejblíž, co se téhle televizi povedlo. A je mi vlastně jedno, jestli to, na čem se podílím, má čtyři procenta na ČSFD, nebo vyhraje Českého lva.

Jak vypadá scénář k téhle konkrétní reality show?

Dvě tři stránky. Hlavní je vymýšlet výzvy – soutěže. Bavilo mě v nich hledat témata vytažená ze společnosti. Vymyslet, na kom je ukázat a rozehrát. Hledání témat byla moje práce, proto jsem se později nechal přejmenovat ze scenáristy na „idea makera“.

Pro ty, kdo Like House neznají: co byla ta hlavní společenská témata, která jste tam dostal a jste na to pyšný?

Třeba sexuální zneužívání ještě před kauzou Dominik Feri. Dostal jsem tam holky ze sdružení Konsent, které se mu věnuje.

Máte ambici, aby byl BANGER. tzv. generační film?

Člověk si to může myslet, ale pokud to lidé nepřijmou jako generační film, pak jím nebude. Nejsem schopný to posoudit.