Brno jakýmsi zvláštním způsobem kombinuje město a venkov

„Startovní pozice druhého největšího města v republice byla v roce 2002 strašlivá. Takže i díky tomu získalo v posledních letech pověst místa, kde se něco děje,“ říká sociolog Stanislav Biler, autor netradičního průvodce 111 míst v Brně, které musíte vidět. Žije tu od svých studentských let a pozoruje transformaci moravského města, které se sice stalo pověstné svou kavárenskou a gastronomickou scénou i specifickou atmosférou poháněnou pulzujícím studentským životem, přesto stále není turisticky typickou destinací.

Brno je vděčným terčem vtipů. Patří mezi města, která nešetří ani lidé z celé republiky, ani místní. I v jednom z oficiálních spotů Turistického informačního centra jezdí brněnská písničkářka Mucha v kroji na bruslích a zpívá, že Brno smrdí. Sám se o městě dlouho vyjadřujete zcela bezprostředně. Čím si takový druh pozornosti vykoledovalo?

Myslím si, že na to existuje více odpovědí. A jedna bude, že v Česku máme jen jedno město, a to je Praha - ta vypadá jako město, zbytek je taková nápodoba. No a Brno je jako druhé největší první na ráně a snaží se s tím nějak poprat. Prahu dohnat nemůže, to nejde, s památkami to taky nezachrání, takže možná je ten humor spíše taková z nouzecnost.

Sám v Brně žijete od studií, tedy už osmnáct let, jak se za tu dobu město změnilo?

Je to podobné, jako když začne chudá rozvojová země pracovat na svém vývoji. Startovní čáru má dost nízko, takže růst je rychlý. A něco takového se stalo v Brně. Před osmnácti lety tady byly dvě kavárny a nebylo možné jít téměř nikam. Startovní pozice druhého největšího města v republice byla v roce 2002 strašlivá. Takže i díky tomu získalo Brno v posledních letech pověst místa, kde se něco děje. Všechno dohánělo a tím to bylo zajímavé: každý měsíc se tady otevíraly nové podniky a všechny byly dobré.

Znamená to, že je Brno ideálním místem pro začínající podnikatele- kavárníky?

Mám pocit, že už to není tak jednoduché. Začátek boomu kaváren byl pro atmosféru města klíčový. Všechny nájmy nebytových prostor tehdy byly relativně levné, jenže ta doba už skončila. Vím o lidech, kteří se snaží kavárnu přestěhovat na jiné místo a začínají být zoufalí z toho, že ceny nejsou přívětivé - a je to bariéra i pro ty, kteří by něco chtěli zkusit rozjet.

Takže už Brno v cenových relacích dohnalo Prahu?

Zatím je to město celkem nepřívětivé vůči turistům, takže jich sem moc nejezdí, tím pádem nejsou schopní živit špatné a drahé podniky - a všechny jsou tak pořád odkázané primárně na studenty a místní lidi.  Pokud ceny nadsadíte vysoko, nemáte šanci. Klientelu kaváren tvoří primárně studenti, takže pokud budete špatní, roznese se to do druhého dne a zkrachujete, což by se v místě zaplaveném turisty nestalo. Drahých podniků je každopádně menšina, když jsem přemýšlel nad drahými restauracemi, napadly mě tři po celém městě - ostatní jsou víceméně cenově přijatelné.

Před deseti lety jste byl u založení satirického hnutí Žít Brno, pro město se tehdy vžila přezdívka Krno. Poté ale hnutí vstoupilo do reálné politiky a vy jste z něj vystoupil. Nikdy jste neuvažoval, že do komunálu půjdete?

Obecně je v naší zemi problém, že spousta lidí zastává různé, často protichůdné pozice, které si vzájemně odporují - a nic pak nedělají pořádně. Když vstoupíte mezi politiky, tak končí veškerá legrace: přebíráte zodpovědnost i za věci, které nemůžete nikdy změnit. Tehdy jsem politiku velmi intenzivně sledoval, takže jsem neměl iluze, že je možné vstoupit do vedení města v nějaké koalici a celé ho změnit. Chtěl jsem si zachovat nezávislost a možnost zůstat vůči městu kritický.

Mělo se hnutí vydalo touto cestou, přestože se mu v posledních volbách nepodařilo uspět?

Potenciál satirického hnutí se po těch čtyřech letech vyčerpal a hrozilo opakování, protože se vše odehrávalo ve stejných kulisách a se stejnými problémy - takže posun do politiky byl podle mě logický. Myslím, že je dobře, že to zkusili, a asi nemá smysl hodnotit zpětně, že něco měli udělat jinak.

Má Brno specifické problémy - nebo jsou to problémy, jaké má každé město?

Při psaní knihy jsem narazil na specifický problém, který je přitom typický pro celou zemi. Když jsem hledal zajímavé lokality, měl jsem jich docela dost, ale problém byl se stavbami. Brno mělo a stavělo architektonicky zajímavé stavby za první republiky, ale od padesátých let začalo víceméně hluché období - a trvá dodneška. Až někdo bude psát podobného průvodce za sto let, dá tam úplně stejné stavby, protože nic nového ani předchozí, ani aktuální vedení města neplánuje. Žádné krásné nové veřejné stavby – a také soukromí investoři nestaví nic zajímavého. Zkrátka nevzniká nic, co by mělo jakoukoliv hodnotu. Turisty pořád lákáme na vilu Tugendhat nebo hrad Špilberk. Třeba Hamburk postavil novou operu, o které se mluví nejen v Evropě, ale na celém světě. Ale státní reprezentaci napříč úrovněmi nenapadne, že by měla uvažovat tímto způsobem a začít řešit, jak postavit něco nového a zajímavého, aby lidé žili v krásném městě a aby zanechali něco hodnotného dalším generacím. To mi absolutně chybí jak v Brně, tak v celé zemi.

Když jste dával dohromady 111 tipů na zajímavá místa, zařadil jste mezi ně i ta notorický známá. Co jsi si při psaní uvědomil?

Došlo mi, že to město jako takové je pořád rovnostářské, co týče kaváren a restaurací, protože si většina lidí může dovolit chodit skoro na všechna místa. Totéž se podle mě týká i památek nebo zajímavých míst, kterých Brno nemá tolik, že by šly přehazovat vidlemi. Přišlo mi, že lidi nejsou rozdělení do skupin a někdo by chodil jen po kavárnách a odmítal cokoliv dalšího. A ať už tady jste pět let nebo týden, budete chtít postupně navštívit všechno, klasické památky i netradiční místa. Pak už mi nedávalo smysl je oddělovat od sebe a tvářit se, že je to buď o tom, že vás bude zajímat brněnské podzemí, nebo parky a hřbitovy. Nemyslím si, že to jde v Brně oddělit; tady je všeho méně.

I proto zmiňujete lokace, které nejsou zrovna líbivé, jako je autobusové nádraží Zvonařka? A proč je to místo, kam se stojí za to jít podívat?

O žádném místě se v textu snažím nelhat, aby člověk nepřišel s mylným očekáváním a nenašel něco úplně jiného - ať už se to týká hradu Špilberk, kterému přiznávám jeho nudnost, přestože má své zajímavé aspekty, nebo Zvonařky, která je naopak sama o sobě monstrózně děsivá, ale tím vlastně okouzlující. Věřím, že jsem to pojal tak, aby si někdo neřekl, že jsem mu něco nasliboval. Pokud na to čtenář přistoupí, získá dojem, že Zvonařka je místo, které by ho mohlo zajímat, protože je to kombinace bizarnosti a absolutního brutalismu – a pak zklamán nebude. Zcela neironicky stojí za to se jít na to v podstatě šílené, a tím i krásné místo podívat.

Vy sám máte při ruce průvodce, když se rozhodnete objevovat nové místo? Do jaké míry jsou podle vás upřímné?

Většinou ne a spíše mi přijdou vylhané, protože všechno líčí v krásných barvách, a pokud je v daném městě něco ošklivého, přeskočí to, jako kdyby to tam nebylo. Nejen Brno, ale každé město tvoří všechna tahle místa dohromady - a vytvářejí tak jeho atmosféru. Nemůžete se jít podívat na vilu Tugendhat a ignorovat Zvonařku, pak  budete mít velmi zkreslený úhel pohledu.

Scházela Brnu podobná publikace? Existuje řada historických průvodců jako Brno účtující nebo Brno stalinistické, průvodce architekturou Brno moderní, různí průvodci po kavárnách a bistrech…

Šel jsem do největšího knihkupectví centru, dostal jsem dvě útlé brožurky a byl jsem z toho docela v šoku. O Brnu překvapivě vychází více „alternativních“ průvodců, ale vyloženě tu scházel průvodce, který by dokázal zahrnout všechno. A já jsem si mohl díky rozsahu dovolit skloubit oba pohledy.

Nahrává vám to, že mezi lidmi narůstá hlad po netypických městských zážitcích?

Myslím, že Brno k tomu vyloženě ponoukalo: tady nejsou historické památky, za kterými by člověk jel přes půl republiky, nedej bože přes půlku Evropy. To podle mě v lidech probudilo energii hledat něco jiného, co by město mohlo nabídnout a čím by mohlo být zajímavé. Za posledních dvacet let tu vznikla kavárenská kultura, zajímavá tím, že jsou tu desítky kaváren blízko sebe a všechny jsou velmi dobré a živé díky zmíněným studentům. Pohybujete se mezi mladší populací, než je u nás obvyklé, což vytváří specifickou atmosféru - a teprve když obejdete více míst, začnete chápat, čím je to zajímavé.

Dokážete v knize překvapit i Brňáka?

Je tady spousta míst, které překvapí i místní: buď o nich vůbec netuší anebo o nich ví, ale nikdy v životě by je nenapadlo se na ně podívat - znají je jen jako pojem. Zatím jsem dostal jen pozitivní ohlasy, ale předpokládám, že ty negativní ještě přijdou. Každopádně myslím, že kniha vám může pomoct, ať už sem jedete na výlet - nebo když sem každý rok do prváku zamíří desítky tisíc nových studentů.

Neobáváte se podobné reakce, která přišla od starostů, když jste napsal nelichotivý příspěvek o obcích v okolí města do kolektivního průvodce To je Brno?

Neobávám a už jsem si trochu zvykl. Píšu třeba o sídlišti Kamechy, taky ne zrovna lichotivě. Když vyšel o knize text na Aktuálně.cz, kde je zmíněno, že o ní mluvím jako o developerském gulagu, sdílela jej lokální stránka a lidé z téhle oblasti psali v komentářích     , že je to pravda a nic jiného se k tomu nedá dodat. Což mě překvapilo a jsem rád, že si uvědomují, že není v pořádku, jak se tady staví nové čtvrti. I tohle mi přijde jako problém celé České republiky. Nevznikají hezké stavby a druhá strana mince je, že vznikají extrémně hnusné. Budou tady stát stovky let a lidé budou chodit v ošklivých kulisách, zatímco předcházející generace nám tady přenechaly docela pěkné nebo aspoň ucházející.

Co je pro vás „extrémně hnusná“ stavba?

Třeba nákupní centrum Velký špalíček; pořád není možné si na něj zvyknout. Byl hrozný, už když se v roce 2001 otevřel, a protestovali proti němu místní architekti s tím, že je to zločin. Ten prostor je bezútěšný a obchody uvnitř krachují. A co mi přijde zajímavé a symptomatické pro novou výstavbu: že se ani nedá zjistit, kdo je architekt. V kontrastu s dvacátými třicátými léty, kdy je jednoduše dohledatelné, kdo za danou stavbou stojí. Byla to vizitka lidí, kteří stavbu zaplatili, a architektů, kteří ji navrhli. Když jste chtěla být v Brně někdo, tak si vás lidé spojovali s konkrétními a krásnými budovami. Dnes tady staví anonymní developerské společnosti, jejichž název nikdo nezná, nemají tvář a stojí za nimi lidé, kteří ve městě nežijí a nenesou zodpovědnost za to, jak to město vypadá.

V kontrastu s tím ale v Brně existují i místa, která na člověka dýchne genius loci, mezi nimi bývalá dělnická čtvrť Kamenná kolonie. Vyžadují ale díky své nenápadnosti větší míru představivosti…

Ano, zrovna u Kamenky to tak je. Nevím přesně, kdy jsem tam byl poprvé, je možné, že před patnácti lety - a tehdy tam ještě skoro nikdo nechodil. Dneska o víkendu je to úplně normální destinace pro cyklisty z nedaleké cyklostezky i pro rodiny. Je tam hodně živo, takže je známější, ale asi to pořád není typická destinace pro každého. Je to krásné místo se specifickou atmosférou, jen chodíte místním v podstatě přímo kolem oken, z čehož nemají velkou radost. Přesto není řešení tohle místo zamlčet.

Jako oázy klidu často zmiňujete i hřbitovy. Jsou Češi konzervativní v tom, jak jejich prostor využívají?

Rozhodně - a přijde mi to škoda. Ona konzervativnost spíše pramení z toho, že člověka možná napadne projít se do Lužánek, ale nenapadne ho zajít na Ústřední hřbitov - což je vlastně nádherný a rozlehlý park, mnohem větší než Lužánky. Poprvé jsem na to narazil před lety, když jsem studoval v Dánsku, kde se hřbitovy využívají stejně jako parky. Tam se dokonce lidé opalovali mezi hroby nebo tam chodili běhat a pořádat pikniky. To místo je tam běžná součást života a přijde mi to hezké. Není to jen místo, kam odložíte mrtvé, a jdete tam jednou za rok zapálit svíčku.

Píšete nejen o místech, ale i o lidech, kteří se na spoluvytváření podoby Brna podílejí. Zmiňujete streetartového umělce TIMA nebo architekta Martina Hrdinu. Co pro Brno znamenají?

Martin Hrdina je jednou z tváří, která v poslední dekádě určovala podobu kavárenské scény. Nastavil určitý standard, jak by místa měla vypadat a jak by se o nich mělo přemýšlet - to mi přišlo hrozně důležité i pro další podniky, které už nemohly nastavenou laťkou podlézat. TIMO se do povědomí lidí dostal poetickým využíváním jazyka - a Brno je malé, takže když tady člověk něco dělá dobře, začnou ho tady velmi rychle všichni znát. Stane se i tváří města - a tou bezpochyby je.

Když to tedy shrneme: co Brno nejvíc odlišuje od jiných měst?

Myslím si, že je specifické svou malostí, jakýmsi zvláštním způsobem kombinuje město a venkov. Všude je tady docházková vzdálenost, což vždy překvapí třeba lidi z Prahy, kteří na to absolutně nejsou zvyklí. Každý se vás ptá, čím pojedeme, a vy odvětíte, že tam budeme za deset minut pěšky. A když to pak opakujete celý den, dojde vám, jak specifické a super je, že můžete všude dojít. Je hrozná škoda, že je celé město zamořené auty - a zážitek, že se dá po celém města pohodlně chodit pěšky nebo by se dalo projet na kole, to trochu likviduje.