Část justice vede proti drogám svatou válku. Šest let pro pěstitele marihuany je šílenost

Ústavní soud v pátek potvrdil trest šesti let ve věznici s ostrahou pro domácího pěstitele marihuany z Hodonínska. Trest pro do té doby bezúhonného člověka, kterému nebyla prokázána distribuce, vypadá neobvykle přísně. Podle rozsudku měl na zahradě „28 ks rostlin konopí velikosti od 0,8 do 1,7 metru“, kromě toho skladoval úrodu o celkové hmotnosti přes 37 kilogramů, což mu přitížilo nejvíc. Soud první instance muže potrestal tříletou podmínkou, dva odvolací soudy pak trest zvedly na šest let. Mimo jiné proto, že mělo jít o výrobu „velkého rozsahu“, kde trestní zákoník počítá se sazbou osm až dvanáct let, takže i šest let soudy označily jako ústupek. Ústavní soud už řešil jen námitku, že vysoký trest nepřiměřeně poškodí práva viníkovy nezletilé dcery. O tu se ale stará matka, takže soud stížnost zamítl. Stejně naložil s námitkou, že trest je nepřiměřeně tvrdý. S odůvodněním, že Ústavní soud posuzuje jen ústavní problematiku a „vykazuje zásadní zdrženlivost vůči přezkoumávání procesu dokazování“.

Nijak nepomohl ani nový znalecký posudek, s nímž viníkova advokátka zkouší zpochybnit výši úrody a výpočet omamné látky THC. Ústavní soud ho odmítl zohlednit, protože jej neměly k dispozici obecné soudy, a tak je třeba nejdříve podat návrh na obnovu řízení, což obhájkyně zkouší. Muž už je dva roky vězení, předchozí rozsudky totiž byly pravomocné a ústavní stížnost vznikala až ex post. Podle Jindřicha Vobořila, bývalého národního protidrogového koordinátora, který se podílel i na posledním zmírnění drogových zákonů, jde o případ ukazující na nesmyslnost zdejší represe a také na extrémní přísnost, s jakou část justice na drogovou problematiku pohlíží.

Co je na rozsudku podle vás špatně?

Nový verdikt asi už moc překvapivý není. Je jasné, že Ústavní soud nemohl trest změnit s ohledem na osobní a rodinnou situaci. Chyba nastala už na nižších instancích.

Vadí vám přísnost soudců, anebo přísnost paragrafů?

Obojí. Zdejší praxe je pořád velmi zastaralá. V Británii už za Margaret Thatcher stanovili pro konopí úplně jiný režim. Rozlišili tři úrovně nebezpečnosti drog a konopí dali logicky do té nejméně nebezpečné. I u dealerů – natož u pěstitelů – dostala policie možnost řešit první dva delikty varováním a teprve potřetí šel případ do trestního řízení. Už na začátku 90. let.

Leckdo patrně namítne, že je to příliš benevolentní…

Ale funkční. Už tehdy řada zemí pochopila, že tvrdá represe u méně rizikových látek vede jen ke zbytečné zátěži policie a justičního systému. Posíláte lidi do vězení, likvidujete jejich životy, odvoláváte se přitom na ochranu společnosti, ale nemá to relevanci. Teorie, že marihuana je vstupní branou k tvrdým drogám, je už dávno vyvrácena. Stejně jako tvrzení, že represe omezí poptávku. V Holandsku je dnes například počet uživatelů marihuany poloviční než u nás.

Pokud platí současné zákony, lze postupovat jinak?

My jsme si ale přece v Česku už před lety řekli, že uživatele budeme dekriminalizovat. Že pokud někdo přechovává velké množství, ale nebyla mu prokázána distribuce nebo prodej, tak dávat vysoké tresty na úrovni násilných trestných činů nebo zneužití dětí prostě není relevantní. Šest let za pěstování 28 kytek konopí je podle mě proti záměru zákonodárců. Rozhodně to není velký počet. Nejde přece o metráky či tuny.

I v dnešních paragrafech tedy lze najít oporu pro mírnější trest?

Ano. Když už nejsme schopni jako společnost překonat pokrytectví a připustit, že nejlepší řešení u konopí je kontrolovaná dostupnost, a chceme pěstitele trestat, pak bychom měli jít spíše preventivní cestou. Ne takovými tresty jako v tomto případě. Tři roky podmínky dávaly možná v takovém případě smysl. Ale šest let natvrdo je naprostý extrém. Je to podobné jako nedávný případ Koláčný. Pán si vypěstoval pět rostlin na zahradě, mělo jít o přestupek, ale policie a státní zástupce z toho udělali trestný čin kvůli tomu, že se přiznal, že chtěl vyrobit mastičky a dávat je svojí ženě. Udělali z toho distribuci  a organizovanou skupinu, i když šlo o jednání pouze v rámci rodiny. Šlo tedy o zvrácenou vykonstruovanou kauzu, kterou v první instanci vyhráli žalobci. Shodil ji až odvolací soud, když se obžalovanému pomohlo přes sbírku najmout dobré právníky a získat odborné posudky.

Podle vás tedy záleží, na koho pěstitel narazí?

Přesně tak. Jde o excesy jedné části justice, která vede proti drogám svatou válku a hledá cesty, jak být co nejpřísnější. Část policie, státních zástupů a soudců si zkrátka řekla, že přece není možné dávat prostor nějaké liberální politice a hledají cesty a paragrafy, jak ji obejít.

Jenže 37 kilo – byť nový znalecký posudek zpochybňuje i tento údaj – už přece jen vypadá jako pořádná zásoba. Ani Ústavní soud nerozporuje, že jde o čin spadající pod paragraf se sazbou osm až dvanáct let.

Ústavní soud už patrně v této věci nemohl nic změnit. Chyba zjevně vznikla už v předchozích instancích.

V čem?

Za prvé, odsoudíme někoho, protože mu nevěříme, že nedealoval, ale přitom jsme mu to nedokázali. A za druhé, tady přece nikdo v zákoně neřekl, že 37 kilo už je moc. Máme definici množství větší než malé, hranici pěti kytek, kde začíná trestní řízení. Dál už ale nikde žádné pevné hranice nejsou. V paragrafu 283, který je v takovém případě relevantnější z pohledu nalezeného množství, spadnete do odstavce dva, kde se mluví  o výrobě „ve značném rozsahu“, anebo do odstavce tři, který byl nakonec v tomto smyslu zvolen s výrobou „ve velkém rozsahu“. Tedy z právního hlediska se rozlišuje značný a velký rozsah.  V prvním případě je trestní sazba 2–10 let, v druhém 8–12 let. Tady zařadili 37 kilo do odstavce tři a šli pod spodní sazbu, na šest let. Ale kdo posoudí, jestli 37 kilo je skutečně velký, nebo značný rozsah?

Zákon to nevymezuje?

Ano, takže se to řeší soudní praxí - a ta se v Česku liší. Nicméně „velký rozsah“ jsou v zahraničí určitě mnohem větší čísla. Velký rozsah má vyjadřovat podezření, že takový člověk nadměrně vydělává, pravděpodobně organizuje velkou zločineckou slupinu atd.  To jsou přece spíše tuny v balících distribuovaných napříč republikou nebo na úrovni mezinárodní trestné činnosti či spojení velkých pašeráků a organizovaných zločineckých uskupení. To přece nemůžou být kila u domácích pěstitelů.

Ústavní soud cituje v odůvodnění postoj Nejvyššího soudu, podle kterého šlo o zásobu na 37 let.

To je ale nesmysl. Kdo pravidelně kouří, spotřebuje tři až pět kilo za rok. Takže se bavíme o zásobě pro deset lidí na rok? Připadne mi to jako záměrná manipulace s čísly, protože mnou zmiňovaná čísla jsou v soudní i policejní praxi známá. Jinak si kladu otázku, zda je toto opravdu tak závažný trestný čin, za který přísluší těžší trest, než když někdo sexuálně zneužije dítě. To prostě nedává smysl. Problém je v tom, co už jsem říkal – jistá část policie, státní zástupců a soudců je prostě přesvědčena, že jsou poslední záchranou světa, že oni tady drží morálku a že tvrdé tresty jsou správné. Někdo tu zkouší ohýbat zákony do tvrdších postihů s přesvědčením, že tvrdé postihy mají preventivní dopad. Ale nemají. Jen se tím výroba posouvá do rukou tvrdších organizovaných zločinců. Protože poptávka tu je a zůstane. Předpoklad, že když se budeme represí snažit snižovat nabídku, tak se tímto sníží i poptávka  a problémy budou menší, vychází z mylné teorie.

Jak byste tedy soud přesvědčil, že 37 kilo není velký rozsah?

Jde o množství pro malou skupinu lidí. Z toho nikdo nezbohatne. Nevydělá tolik peněz, aby mohl podplácel policii a soudy a podrývat právní stát. Vždyť tomu člověku ani neprokázali prodej. A i kdyby, tak by úrodu prodával malé skupině lidí a nestane se z něho ani multimilionář. Podíval se někdo na jeho účty? Je extrémně bohatý? To jsou přece ty okolnosti, ke kterým se mělo přihlížet. Známe zločince, kteří jezdí v nejdražších autech za desítky milionů a kupují vily v Karibiku. To má být dle mého hranice velkého rozsahu. Ne když někdo platí hypotéku, jezdí škodovkou a vede normální a do té doby bezúhonný život. Jako odborník, který stavěl zdejší protidrogovou politiku, jsem měl před sebou republiková i mezinárodní čísla po mnoho let. Z tohoto nadhledu nemůžu souhlasit s takovou kvalifikací, jaká se začíná objevovat u některých rozsudků. Myslím si, že to podtrhuje extrémní rozdíl prvního rozsudku, kde šlo pouze o podmínečný trest, a druhého, kde ten člověk byl kvalifikován jako těžký zločinec.

Pokud jde o exces, co by se mělo změnit, aby se jim do budoucna předešlo? Jako lekci nám tento případ dává?

Mělo by se říct, co je velké a značné množství, abychom tu neměli v jednom případu dva rozsudky ode zdi ke zdi. A pak bychom se měli vrátit k diskusi o společenské nebezpečnosti pěstování konopí: jestli je na úrovni domácího násilí a zneužívání dětí. Jaké je tu společenské riziko? Jaký je rozdíl oproti nelegální výrobě alkoholu? Když vinař vyrobí nelegálně sto litrů vína, dáme mu šest let natvrdo? To zní absurdně, máme to mentálně odděleno, ale přitom společenské dopady jsou podobné. U nás je navíc 57 procent drogových trestných činů pořád kolem konopí. Policie často není schopna zachytit lidi, kteří dováží kokain nebo pašují heroin, a přitom se soustředí na tuto skupinu, kde extrémní represe nedává žádný význam. Ve skupině lidí do 35 let máme u nás nejvyšší prevalenci v EU v otázce konopí. Přitom zde není vidět žádná korelace například s nitrožilním užíváním dalších rizikových drog. Zde je Česko spíše v průměru v EU. S tím u nás mnohem více koreluje konzumace alkoholu a tabáku u mladistvých, konopí je spíše samostatná kultura užívání. Zkušenosti ze světa ukazují, že u konopí je nejlepším řešením právě kontrolovaná dostupnost. Liberální režimy s konopím jako například Holandsko mají ve výsledku nižší spotřebu konopí než dřív - a o polovinu nižší, než máme my.