Dokonalá Harpa

Málokterá stavba vyjadřuje dobu, ve které žijeme, tak dokonale: poezie, mystika, souznění s přírodou, národní hrdost, národní bankrot, odcizená komerce, technicismus, racionalita, krize, sebedůvěra, rezignace, snaha to vše nahradit racionálním plánem nebo mystikou.

Taková je Harpa – jediná dosud dokončená část velkolepého projektu „Východní přístav“ v Reykjavíku. Projekt Východní přístav vznikl v roce 2004 jako plán na stavbu koncertního a konferenčního centra, luxusního hotelu, prostoru pro obchody a vzdělávací instituce a nového ústředí největší islandské banky Landsbanki. Byla to doba bezstarostné prosperity a sebevědomí. Měl to být pomník „islandského zázraku” - ekonomického rozmachu malé izolované země, která se pravidelně umísťuje na prvních místech žebříčků poměřujících kvalitu života a štěstí či spokojenosti obyvatel.

Finanční krize zničila Landsbanku a bezstarostnost mnoha Islanďanů. A zastavila v té době už rozestavěný pomník prosperity. Zdálo se, že se promění v pomník neodůvodněné euforie – zůstane v podobě osamělého torza na břehu moře.

Jenže pak se na povrchu celé té změti racionálních a iracionálních důvodů pro stavbu Harpy objevil jeden, který racionalitu a iracionalitu spojuje dokonale: i demolice by byla příliš drahá.

A tak Island v hluboké krizi postavil luxusní nadbytečnost. A Reykjavík má dnes zcela unikátní koncertní sál s mimořádnou akustikou. Konferenční sály, kam v době pokračující krize jezdí zástupci evropských firem na manažerská školení. Kulturní centrum s obdivovanou skleněnou fasádou tvaru čedičových krystalů od známého umělce Ólafura Elíassona. Stavbu, která bude figurovat ve všech seriozních přehledech o tom nejzajímavějším z moderní architektury.

Taková je Harpa: Pocta Islanďanům, islandské krajině, světlu, harmonii architektury a hudby, moři, ostrovu. A také iracionalitě jakýchkoli uskutečněných plánů.

Reportáž z Islandu si můžete přečíst v pondělním speciálním vydání Respektu.