Psychologická poradna: S dcerkou nás čeká stěhování k mému novému partnerovi

Mám dceru starou pět a půl roku. Na vysvětlení: s jejím otcem jsme rozvedení, nežijeme spolu, já jsem si našla nového přítele, ke kterému se po asi devíti měsících našeho vztahu budeme stěhovat. Dcera s ním vychází velmi dobře, on ji má také opravdu rád, ale zároveň všichni víme, že táta je jen jeden, i když… Její biologický otec nenese dobře náš rozchod ani to, že mám přítele (rozvedli jsme se pro neshody, ne pro nevěru jednoho z nás). Říká, že když se přestěhujeme, „nebude ji vozit k němu domů“. To, že to bude i dcery domov, je pro něj irelevantní. 

Nevím, jak přesně se situace vyvine, dcera nastupuje také do nové školky, bude muset ráno dřív vstávat a dojíždět do města (dosud se mnou chodila pěšky do školky u nás na ulici). Jsou to velké změny, ale dcera působí, že to zvládá.

Poslední tři až čtyři měsíce je však citlivější, plačtivější. Nevím, zda je to způsobeno popsanou situací, nebo je to pro tento věk typické (mám kamarádky, jejichž dcery se v tomto věku chovají podobně). Často se rozpláče kvůli každému drobnému „ne“, například: Ne, nebudeme číst tři pohádky, ale jen dvě… a podobně. Já jí neustupuji, volím formu „laskavých hranic“. Řeknu, že chápu, že by chtěla tři pohádky, ale stačíme přečíst jen dvě; pokud chce víc pohádek, musíme si jít příště dřív lehnout.