Chráněné dílny

Chráněná dílna poskytuje zázemí pro osobnostní rozvoj a řemeslnou praxi. Klienty chráněných dílen jsou lidé, kteří kvůli nějakému svému handicapu nejsou schopni zařadit se do běžného fungování ve společnosti a mají jen malou šanci získat stabilní zaměstnání na pracovním trhu.

Jsou to lidé, kteří trpí duševními nemocemi, různými stupni mentální retardace a tělesně postižení, u kterých nemoc způsobila nevratnou vadu motorických funkcí. Největším problémem těchto lidí je, že kvůli své nemoci ztratili, nebo vůbec nezískali pocit sebeohodnocení a pozitivní motivaci k činnostem rozvíjejícím lidskou osobnost. Jejich sociální návyky jsou pasivní a většinou jsou tito lidé odkázáni na pomoc druhých.

Zázemí chráněných dílen nabízí těmto lidem specifickou péči, díky které jsou pobízeni fungovat v určitém pracovním řádu a je na ně vyvíjen pozitivní tlak k rozvoji jejich tvůrčí samostatnosti. Pravidelná docházka a několik hodin práce denně dává po určité době klientům odměnu v podobě hmatatelných výsledků jejich práce.

Pochvala, osobní asistence při práci a pozitivní ohodnocení jejich díla ze strany personálu a spolupracovníků chráněné dílny navíc napomáhají klientům získat pocit sebedůvěry a užitečnosti.

„Předpokladem, když lidé nastupují do chráněné dílny, je, že tam pobudou zhruba dva roky, rehabilitují se a budou pokračovat dále. Praxe ale ukázala, že pro většinu klientů je kvůli jejich onemocnění prostředí chráněné dílny „stropem“ jejich možností a nejsou schopni rehabilitovat se natolik, aby přešli do nechráněných podmínek.

Stává se tak jednou do roka, že jeden nebo dva klienti mají na to opustit chráněnou dílnu a jít pracovat buď do sociální firmy, nebo nastoupit do normálního zaměstnání. Zbytek zůstává v chráněných dílnách klidně i třeba osm, deset let, nehrozí totiž, že by je nikdo vyhodil,“ říká Otomar Klodner, pracovník marketingu občanského sdružení Fokus Praha.

Funguje několik druhů chráněných dílen. Zpravidla platí, že pracovní činnosti jsou uzpůsobeny podle druhu postižení klientů tak, aby je jejich handicap co nejméně omezoval v pracovním nasazení. Většinou se v dílnách vykonávají rukodělné činnosti, jako je šití, keramika, práce se sklem, dřevem, papírem a podobně. Výrobky chráněných dílen jsou dále prodávány v chráněných obchodech nebo v rámci různých akcí a trhů, kde zřizovatelé chráněných dílen spolu s klienty mají šanci na stáncích své výrobky prodávat.

Chráněných obchodů není v Praze zatím moc, proto je obvyklé, že chráněné dílny mezi sebou spolupracují a jejich výrobky se na pultech krámků střídají.

Sociální firma

Vyšším stupněm chráněné pracovní činnosti klientů je sociální firma. V sociální firmě pracují lidé, kteří prošli úspěšně pracovní rehabilitací a jsou schopni plného a odpovědného přístupu k práci. Sociální firmy jsou úplně nebo částečně ekonomicky soběstačné podnikatelské subjekty typu kaváren, zahradnictví, statků a různých výrobních subjektů v oblasti služeb a svým klientům zajišťují pravidelnou práci a finanční ohodnocení.

Občanské sdružení Fokus Praha je zřizovatelem dvou sociálních firem. Prvním z nich je Jůnův statek ve vesnici Sedlec v Praze-východ, kde klienti pracují v restauraci, v penzionu a středisku, které je pronajímáno pro různé společensko-vzdělávací akce. Klienti se po dobu celého roku starají o chod a provoz statku a o jeho návštěvníky. Statek funguje se svým dvorem jako centrum vesnice a v blízké době je plánováno zřídit obchod s potravinami a spotřebním zbožím. Druhou sociální firmou je zahradnictví v městské části Praha-Troja.

Článek vznikl v rámci projektu Futura financovaného Evropským sociálním fondem, Českou republikou a hlavním městem Praha. Projekt realizuje Respekt Institut,o.p.s.