Zucotti, Rockefeller a barokní Neapol

Krátkou pouť po předvánočním New Yorku začínám v Zucotti parku.

Když jsem na tomto, dnes už symbolickém prostranství, stála někdy koncem října naposledy, bylo plné lidí, stanů, rozhovorů. Byla to improvizovaná republika, otevřené debatní fórum a také veřejná jídelna.

Už je to přes měsíc, co pohádka skončila. Newyorská policie, na pokyn starosty Bloomberga, tábořiště  ve jménu veřejného zdraví brutálně  “vyčistila” a od té doby tu drží stráž. Protože to nejde, aby si parčík jen tak někdo obsadil, říká starosta. Parčíky jsou tu “pro všechny.”

Útlé kmeny stromků omotané světýlky, uprostřed vánoční stromek.  Kolem obvodu dvojitá kovová bariéra a na zemi žluté umělohmotné pásky, jaké policie používá k označení místa zločinu.

Prázdné mramorové lavičky se ve slabém dešti lesknou.  Kolem parčíku, kam se dvěma úzkými průchody v bariérách nikdo neodvažuje vstoupit, obchází  metaři v oranžových vestách. Rozptýleně tu postává možná deset  policistů a muži v šedivých uniformách s nápisem “Security.”  V přilehlých ulicích parkují policejní auta. Co kdyby.

Okupanti se ztrácejí ve vyprázdněném prostoru, ale jsou tady.  Skupinka dvou nebo tří nebo čtyř vytrvalců. Stále se střídají, pořád tu někdo je. 

“Jsme tu i v noci,” říká Cindy, asi padesátiletá matka čtyř dětí, která si hnutí Occupy vzala za své. “Chodíme se ohřát do McDonaldu a pak se sem zase vracíme.” Na Vánoce chystá hnutí akci Occupy Christmas.  Začne se na Štědrý večer o půlnoci a skončí o půlnoci následujícího dne. Bude se prý meditovat, zpívat, debatovat a také jíst.

Opršelá skupinka demonstrantů (jeden postává s transparentem) na kdysi tak živém náměstí skýtá smutný pohled, ale Cindy to tak necítí. Hnutí se podle ní muselo transformovat, aby mohlo pokračovat dál. Události už nelze zastavit, stále se někde něco děje. Lidé po celém světě se probudili a už se nechtějí nechat zneužívat, chtějí svobodu. Dokonce pro svobodu umírají. Naše děti vyrostou do spravedlivějšího světa. “Žijeme v nebezpečných a krásných časech velikých změn,” říká Cindy. “Máme naději.” 

Obdarovaná vánočním poselstvím a také objetím a polibkem na tvář, se vydávám dál.

V samém epicentru newyorské nákupní zóny, v srdci konzumentského ráje, se blyští přelud úplně jiných vánoc, než jaké chystá Cindy a její přátelé v Zucotti parku.  Jsem v Rockeffelerově centru. Na zdejší vánoční strom se tradičně chodí dívat Newyorčané a také turisté. Jsou jich tu davy.

Kolem luxusních obchodů na Páté Avenue proudí lidé. Ve výlohách u Sakse se točí kolotoče, padají umělé vločky a figuríny v modelech od světových návrhářů bruslí na rybnících z papundeklu. Dětem a dospělým svítí oči. Tolik krásných a drahých věcí, tolik tretek!

Kontrast mluví sám za sebe, já mohu dodat jen něco banalit. Třeba, že lidé se nechávají rádi zneužívat, když se jim před nosem mává něčím hodně blyštivým, ať je to vánoční stromeček nebo televize. A že je těžké ubránit se pokušení. Úsilí, které se tady vkládá do výroby lákavých snů, je velké. Vždyť kdyby sen popraskal (a skoro se to děje) co by se všemi tretkami bylo?

Nejhezčí stromeček jsem si schovala nakonec.

Modrý smrk stojí v Metropolitním muzeu, v ústřední hale expozice středověkého umění. U jeho paty, na podstavci, který kopíruje pahorkatou krajinu v okolí Neapole, jsou rozloženy jedny z nejkrásnějších jesliček v Americe.  V roce 1964 je muzeu věnovala výtvarnice Loretta Hines Howardová.

Skoro dvě stě figurek pochází z 18. století, z dílen neapolských mistrů, kteří jsou výrobou jesliček proslaveni dodnes. V době vrcholného baroka byly figurky v Neapoli skutečný hit, šlechtické rodiny spolu soutěžily, která bude mít bohatší a pestřejší sbírku, dcery a manželky boháčů trávily dny šitím a vyšíváním šatiček. Tváře a ramena drobných sošek z terakoty modelovali na zakázku nejlepší místní sochaři, mezi figurami v Metropolitním muzeu najdeme mezi jiným výrobky Giuseppe Sammartina a jeho žáků Salvatore di Franca, Giuseppe Goriho a Angela Viva.

Každý den v určitou podvečerní hodinu, smrček i celé divadlo kolem něj pohasne. Chvíli trvá napjaté ticho a pak, postupně, od špičky dolů, se začne strom zalévat světlem. Za jemných tónů varhan cherubíni a andělé jeden po druhém vystupují ze tmy a potom jednotlivé scény: Maria a Josef s děťátkem, exotičtí tři králové, pastýři, sedláci, selky, kupci, zvířata. Je tu i dramatická zřícenina římského chrámu a jedna fontána se lví hlavou.