V pondělí otřásla americkým knižním a literárním světem zpráva, již kdosi v novinách přirovnal k výbuchu granátu. Za rok 2011–12 nebyla udělena Pulitzerova za prózu.
Tříčlenná porota, která od loňského léta přečetla celkem 300 románů a povídkových knih, a podle svého nejlepšího svědomí vybrala tři kandidáty na jednu z nejprestižnějších cen anglicky mluvícího světa, za nic nemůže. Přesto první vlna hněvu dopadla na její hlavu. Prý nevybrali dílo, na kterém by se rada Pulitzerovy ceny mohla dohodnout.
„Bledý král“ - román Davida Fostera Wallace, který z posmrtně nalezených poznámek poslepoval autorův redaktor a blízký přítel Michael Pietsch - je nedokončený a tudíž sporný. Román „Train Dreams“ (Snění ve vlaku) Dennise Johnsona délkou neodpovídá románu, ale spíš novele. A autorka posledního nominovaného románu „Swamplandia“ (v překladu nejspíš Bažinatá země) Karen Russel je zas na vítězku ve svých dvaceti devíti letech příliš mladá.
Argumenty jsou to nesmyslné a v historii Pulitzerovy ceny lze najít případy, které každý z nich vyvracejí. Vítězila díla krátká (například Hemingwayův „Stařec a moře“ čítal jen 90 stran) i díla velmi mladých autorů. Cenu dostalo také dílo spisovatele, který zemřel dřív, než mohl knihu dovést do tištěné podoby („Spolčení hlupců“ Johna Kennedyho Toola).
(Kam až lze v interpretacích dojít: zklamaní čtenáři se na internetu dokonce nechali slyšet, že za neudělením ceny je žárlivost, konkrétně člena poroty Michaela Cunninghama na Karen Russel, jejíž „Swamplandia“ je prý lepší než Cunninghamovy vlastní, Pulitzerem oceněné „Hodiny“).
Porota se o tom, že cena letos nebude, dozvěděla stejně jako veřejnost až toto pondělí. Maureen Corrigan, profesorka literatury na Universitě v Georgetownu, nakladatelka Susan Larson a spisovatel Michael Cunningham jsou rozhněváni, rozhodnutí rady chápou nejen jako promarněnou příležitost oživit knižní trh a „nakopnout“ zájem o literaturu, ale také jako neúctu ke svojí vlastní práci.
Maureen Corrigan se ve Washington Post nechala slyšet, že ji to mrzí hlavně kvůli třem nominovaným autorům, z nichž každý napsal výjimečný „americký román,“ který vypovídá cosi zásadního o současné americké společnosti a činí tak jazykem, jenž rozšiřuje možnosti americké prózy.
Naposledy nebyla Pulitzerova cena za beletrii udělena v roce 1977. A potom až letos. Proč?
První, co napadne skeptika, je, že ani jedna z nominovaných knih nebyla dost dobrá. Optimistka jako Maureen Corrigan naopak tvrdí, že výsledek vypovídá o výjimečné kvalitě všech tří knih. „Rada nemusí své rozhodnutí nijak vysvětlovat. Ale já si představuji, že každý ze tří románů našel tak vášnivé přívržence, že prostě nebylo možné se dohodnout.“
Porotci a také někteří komentátoři ale viní především stanovy soutěže, tedy postup vybírání vítěze. Po letošku by prý měly být zásadně pozměněny, aby se podobným lapsům do budoucna předešlo.
Podle stávajících pravidel musí dvacetičlenná rada (složená převážně z „neliterárních“ osobností) schválit vítěze nadpoloviční většinou. Pokud by k vítězství jednoho z nominovaných titulů stačila poměrná většina, bylo by rozhodování jednodušší.
Lze to vidět i takto: neudělení ceny za beletrii se postaralo o skandál, který alespoň k Pulitzerovi přitáhl pozornost. Nebýt toho, žádné překvapení by se nekonalo. Odměny v ostatních kategoriích putovaly po bezpečně vyšlapaných stezkách k uznávaným novinářům a úctyhodným autorům z akademických institucí, jako je Columbia University, Princeton nebo Yale.
Jisté napětí lze snad najít v oceněné biografii černošského vůdce Malcolma X , který by se letos dožil 86 let, kdyby nebyl v roce 1965 zastřelen. Jeho vražda nikdy nebyla úplně vysvětlena ani potrestána, pravděpodobný viník dnes žije pod jiným jménem v Newarku. Autor knihy, profesor historie Manning Marable, chtěl životopisem nejen zjednat spravedlnost památce Malcolma X a ukázat jeho život a myšlenky oproštěné od zavádějících mystifikací. Jeho cíl byl i zcela konkrétní: dosáhnout znovu otevření desítky let starého případu, ve kterém zřejmě hrála dosud nevysvětlenou roli také Policejní oddělení města New Yorku a F.B.I.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
