New York má svůj tunel Blanka. Jmenuje se Metro na Druhé avenue a je to projekt skoro mytický. Historie téhle stavby je historií bezmála celého dvacátého století a zdá se, že ani v tom jednadvacátém se nic zásadního nezmění. Jeden z vtipů, kterým nevyspalí obyvatelé východní strany Manhattanu rozhánějí chmury, tvrdí, že metro na Druhé avenue plánovali už holandští kolonizátoři a od té doby už se stavba jenom odkládá, protahuje a hlavně prodražuje.
Taková legrace to ale není. Živá ulice plná obchůdků, starých domů, restaurací a barů (nachází se na ní například slavný podnik Elaine´s, jakýsi klub newyorských spisovatelů, který ve svých knihách zvěčnil Phillip Roth) se změnila ve válečnou zónu, kde pěší i auta kličkují mezi ohradami, jeřáby, sbíječkami a zátarasy, které se navíc den ode dne přesouvají, podle toho, jak stavba postupuje.
Foto: Jiří Zavadil
Podniky na Druhé avenue chřadnou, některé už musely zavřít. Obyvatelé šedesáti devíti budov podél budované trati se museli dočasně, nebo i nastálo odstěhovat, staré domy nevydržely otřesy půdy a staly se životu nebezpečnými. Snad nejhorší (pokud nepatříte zrovna k majitelům nemovitostí a podniků na Druhé avenue) je ale permanentní hluk. Stavba, osvětlená silnými reflektory, neustává ani v noci, pracuje se i v sobotu a dělníci jen málokdy dodržují předepsanou dobu. Zatímco pod zemí mohou kutat bez přestání, na povrchu mají povoleno pracovat ve všední dny od sedmi do deseti večer a v sobotu od devíti do pěti. Ve skutečnosti začínají už někdy po šesté a jak je i v jiných zemích zvykem, snaží se dát to všem povalujícím se lenochům pořádně na vědomí.
Den většinou začíná mohutným nárazem kovových plátů nebo trubek, po kterém následuje posunování, manévry náklaďáků, pokřikování a hlasité odfukování bagru. Největší randál trvá tak do půl deváté. Když nedospalí, nervózní Newyorčané vyběhnou ze svých domovů a spěchají na metro, vládne už požehnaný klid: muži v oranžových a zelených vestách posedávají, klinkají nohama nad otevřenými jámami, pijí svou ranní kávu a koukají po holkách. Zato večer to zase rozjedou. Na pozdní hodiny si rádi schovávají sbíječky. Spustí tak kolem deváté, když usínají děti, a s menšími pauzami pokračují třeba do jedenácti hodin.
Lze si stěžovat a lidé to bezpochyby dělají. Na Metropolitní dopravní správu (MTA) prší stížnosti a od ledna 2010 je na stole i jedna žaloba. Stížnosti se týkají nejen hluku a prachu, ale také například krys, které vrtání v městském podzemí vypudilo z jejich skrýší a rozbíhají se po okolí. Také nadzemní stavby, které MTA plánuje po celé délce trasy, se obyvatelům a hlavně majitelům nemovitostí na Druhé avenue a v přilehlých ulicích nelíbí. Budovy s větracími šachtami a únikovými východy totiž původně měly navenek kopírovat převládající styl místní zástavby. Náhle však MTA změnila plány a místo domků se chystá nastavět do staré residenční čtvrti řadu hypermoderních indrustriálních škatulí. Právě toho se týká i žaloba, kterou na MTA podali majitelé nemovitostí na 69. ulici. Při jednom z prvních stání mluvčí MTA trval na tom, že škatule město esteticky nepoškodí, načež mu soudce Folley prý odpověděl: „Žádáte po mně, abych odložil svůj zdravý rozum?“
Foto: Jiří Zavadil
Historie trasy sice nesahá až k Holanďanům, ale vleče se už pěkně dlouho. Poprvé se o metru, které by mělo posílit dopravu na horní východní straně Manhattanu a vést až do Bronxu, začalo mluvit v roce 1920 a po prvních studiích bylo vše v roce 1929 připraveno, aby se začalo kopat. Tehdejší rozpočet byl 99 milionů – z dnešního pohledu směšná částka. Přišel pád burzy, Velká deprese a z metra nebylo nic. Plán se znovu oživil na sklonku 30. let, ale zasáhla do něj Druhá světová válka. V roce 1951 město New York sehnalo dohromady 500 milionů na posílení dopravní infrastruktury, z nichž většina měla jít na stavbu nového metra. Nakonec se ale skoro celé částka použila na opravu existující sítě a navíc vypukla válka v Koreji.
V roce 1964 byl schválen zákon, podle kterého je možné financovat projekty městské hromadné dopravy i z federálního rozpočtu a zastupitelé New Yorku se znovu dali do plánování. O čtyři roky později byl hotový rozpočet na stále ještě pohádkových 335 milionů, který ovšem do roku 1971, kdy se se stavbou skutečně začalo, vyšplhal na miliardu.
Následovala léta slavnostních prvních výkopů. Z toho prvního, v roce 1971, dokonce existuje krátkometrážní film. Zastupitelé, kterým je dnes kolem osmdesáti či devadesáti let, se v něm tváří optimisticky, i když už tehdy jim visely nad hlavou problémy s financováním. Druhý slavnostní výkop následoval za rok a v roce 1974 ještě jeden. V roce 1975 se aleNew York ocitl na pokraji bankrotu a stavba byla zastavena. Několik krátkých tunelů, které se podařilo prorazit, bylo zapečetěno pro lepší časy.
Foto: Jiří Zavadil
Nejnovější historie začala v roce 1995 a vyvrcholila zahájením stavby v roce 2007. První fáze trasy, která má vést z 96. na 63. ulici, měla být zprovozněna v roce 2012 a měla stát 3,8 miliard dolarů.
S legendou o metru na Druhé avenue vyrůstalo několik generací Newyorčanů a myslím, že ani ti největší optimististé se nemohli domnívat, že se zakletá stavba opravdu někdy zrealizuje. O to větší musel být jejich šok, když jim najednou do oken nakoukly jeřáby.
Ovšem, nic není jisté a možná, že právě probíhající stavební furore je opět jen další z řady nedokončených epizod. MTA totiž zas hlásí problémy. Podle nejnovějších zpráv má být první fáze metra dokončena až v roce 2018 a má stát přes 5 miliard dolarů!
Jak řekl bývalý starosta New Yorku, dnes dvaaosmdesátiletý Eduard I. Koch: „Na metro na Druhé avenue si pamatuju dobře. První lopata šla do země, když Bůh stvořil Zemi.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
