Rodiny, jejichž příbuzní zemřeli při teroristickém útoku na Světové obchodní středisko, nejsou spokojené s tím, jakým způsobem chce město naložit s pozůstatky jejich nejbližších.
První debaty na to téma proběhly sdělovacími prostředky už vloni na jaře a od té doby se spor jen vyostřil. V neděli, 4. března, se na „Ground Zero“ sešla demonstrace, kde pozůstalí hlasitě vyjadřovali svou nespokojenost. „Město chce z pozůstatků našich nejbližších udělat lákadlo pro turisty,“ rozčilovala se jedna z mluvčích. „Naši mrtví ale městu nepatří. Nejsou muzejní exponát.“ Matka jednoho ze zahynulých hasičů to vyjádřila ještě pádněji: „Svému synovi jsem dala život, a proto jeho tělo patří mně.“
Pozůstatky 1 123 obětí 11. září , které se nikdy nepodařilo identifikovat, čítají celkem 9 041 kusů. Více než deset let po útoku dosud nejsou pohřbeny, ale uloženy ve zdravotnickém zařízení, kde na nich jsou prováděny zkoušky DNA. Od počátku se hovořilo o tom, že by se měly jednou vrátit na místo neštěstí a důstojně pohřbít.
Nespokojení příbuzní chtějí obyčejný, důstojný pomník – obdobu hrobu neznámého vojína v Arlingtonu, který by byl dobře přístupný, a kde by mohli dělat to, co se na hrobech dělává: symbolické gesto oběti, které umožňuje navázat se zemřelým alespoň jednostranný vztah. Položit květinu, zapálit svíčku. Podle záměru tvůrců Národního památníku a muzea 11. září ale mají být pozůstatky uloženy sedm pater pod zemí, za zdí z šedého kamene, na které bude ocelí vysázen citát z Virgília. V přilehlé místnosti si prý pozůstalí budou moci zavzpomínat - stranou turistických davů. Vstup ale bude možný jen na zvláštní povolení.
Žalobu na město New York podal jménem skupiny pozůstalých advokát a známý ochránce občanských práv, Norman Siegel. Je to v krátkém čase už druhý případ, ve kterém obviňuje starostu Bloomberga a jeho administrativu z nezákonného postupu (první se týká tří stovek knih, které policie zničila nebo zabavila během listopadového zátahu na demonstranty z hnutí Occupy Wall Street). Na nedělní demonstraci Siegel vyjádřil záměr vymoci si slyšení v Kongresu. Ostatky z 11. září 2001 totiž nejsou jediné, o které probíhají letité tahanice - bylo by prý třeba ustavit federální zákon o tom, jak se má v případě podobných katastrof postupovat.
Norman Siegel je zajímavý člověk. „Avocat Star“ – tak ho nazývaly francouzské noviny, když se nedávno mihl ostře sledovanou kauzou Nafissatou Dialo vs. Strauss-Kahn (v jeho prospěch svědčí, že v týmu obhájců údajně napadené ženy setrval přibližně dva týdny, přesně tolik mu trvalo než zjistil, že tu něco nehraje). Demokrat, jež se třikrát za sebou neúspěšně ucházel o post veřejného advokáta města New Yorku (obdoba našeho ombudsmana), a který byl od roku 1985 do roku 2000 předsedou organizace The New York Civil Liberty Union, se ve svých šedesáti osmi letech nedrží zpátky, spíše naopak.
Tvrdí, že ho golf - na rozdíl od práva - vůbec nebaví, a že se do důchodu hned tak nechystá. Naopak se chystá naplno využít svých zkušeností a dobrého jména a dál bojovat za práva svých spoluobčanů. Za tím účelem dokonce se svou manželkou, přítelem a přítelkyní (dvě penzionované soudkyně nejvyššího soudu a jeden advokát) založil v únoru tohoto roku novou právnickou firmu.
Čtyři společníci mají na svém kontě dohromady 161 let právnické praxe. V krátkém rozhovoru pro The New York Times si Siegel radostně brousil zuby. Čtyři staří matadoři, kteří advokacii provozují opravdu už jen z vášně pro věc, nemají co ztratit. Mohou si dovolit jít i do případů, ze kterých by slabší kalibry měly strach. „Nebudeme se ostýchat vést pře proti vládě,“ říká. A také: „Proč bychom chodili do důchodu? Jsme právě na vrcholu hry.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
