Jako žena jsem se necítila bezpečně nikdy v životě
Je načase, aby byly slyšet i hlasy těch, které si důvěru k jiným lidem dovolí jen málokdy
Čtete jeden z našich pravidelných newsletterů. Přihlaste se k jejich odběru a budou vám chodit do e-mailové schránky. Píšou je pro vás Tomáš Brolík, Pavel Turek, Magdaléna Fajtová, František Trojan, Ondřej Kundra, Jiří Sobota a Silvie Lauder.
Dnes to bude ještě osobnější než jindy. Pracovala jsem tento týden na rozhovoru se dvěma německými novinářkami, za kterými jsme s kolegou fotografem Milanem Burešem vyrazili do Hamburku. O výjimečné práci Isabell Beer a Isabel Ströh jsem informovala v jednom z minulých newsletterů: dvojice strávila rok a půl na síti Telegram ve skupinách, kde muži sdílejí fotografie a videa svých partnerek nebo dalších blízkých žen, na nichž jsou často znásilňovány nebo jinak zneužívány. A kde si také radí, jak tyto ženy uspat či omámit tak, aby si ničeho nevšimly.
Rozhovor nejspíš vyjde v příštím čísle Respektu, už nyní lze zmínit, že jedním z jeho silných motivů bude otázka důvěry a bezpečí. V intimních vztazích jsou klíčové různé věci, mimo jiné vědomí, že svému partnerovi či partnerce můžete věřit. Věřit, že vám nelžou, že vás nepodvádějí – nejen v milostném slova smyslu, ale také třeba finančním – a že vámi nemanipulují.
Telegramové skupiny přinášejí řadu dokladů, jak je tato důvěra brutálně narušována. Někteří jejich členové se vychloubají, jak hezký mají s manželkami nebo partnerkami vztah, jak jim dotyčné ženy hluboce věří. Sdílejí fotky ze života žen – z dovolené, vysokoškolské promoce, oslavy narozenin. Sdílejí také společné fotky, na nichž je zdánlivě šťastný pár. Jde o stejný motiv, který se ukázal v kauze Pelicot – také Gisèle naprosto důvěřovala svému (nyní již ex) manželovi a měla za to, že žije běžný život penzistky z menšího města, která se raduje z vnoučat.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
