Po prvním dnu školy se brány newyorských veřejných vzdělávacích institucí opět uzavřely, ve čtvrtek a v pátek se totiž slaví židovský nový rok Roš ha-šana. Na stejné datum letos připadly i závěrečné dny nejdůležitejšího muslimského svátku - Ramadánu. Několik amerických muslimských organizací se ale už předem nechalo slyšet, že tradiční slavnosti omezí. Nechtějí zhoršovat už tak velmi napjatou atmosféru a dát radikálním odpůrcům islámu záminku k doměnkám, že „slaví“ výročí tragických událostí z 11. září 2001.
Memorial Field v Inwoodu / Foto: Jiří Zavadil
Celý Ramadán, který letos po desítkách let připadl na letní prázdniny, takže se z večerních slavnostních jídel s rodinou a přáteli mohly těšit i děti, byl letos pokažený vírem protimuslimských vášní, který se před podzimními volbami podařilo rozvířit republikánským politikům. Zneužili k tomu projekt „Mešity na Ground Zero,“ ve kterém se ve skutečnosti nejedná o žádnou mešitu ani o Ground Zero, ale o patnáctiposchoďové kulturní a společenské centrum s modlitebnou v bývalé továrně na kabáty několik bloků od bývalých Dvojčat. Jenže to je fanatikům jedno. V jejich propagandě se na posvátné půdě tyčí ohromná mešita i s minaretem a duchovní otec plánovaného centra Park 51 imám Feisal Abdul Rauf (jeho otec založil první muslimské kulturní centrum a mešitu na Manhattanu na východní 96. ulici), který po mnoho let pracuje pro integraci muslimů v Americké společnosti, je „islámský radikál.“ Výzva ke smíření je pro ně výsměchem.
Lhostejné je jim i to, že uměle vybičovaná nenávist, živená zřejmě frustrací z hospodářské krize, nedůvěrou k prezidentu Obamovi (který je opakovaně nazýván tajným muslimem) a jistě i neúspěchy amerického tažení v Afganistánu, se přelévá do aktů násilí, které představují skutečnou hrozbu pro muslimskou menšinu. 24. srpna byl na Manhattanu smrtelně pobodán taxikář, který svému jednadvacetiletému pasažérovi odpověděl kladně na otázku, zda je muslim. O dva dny později do mešity v Queens vtrhl podnapilý muž, který se na posvátném místě vymočil a všechny přítomné pozurážel. Na sobotu 11. září byla navíc ohlášena další šílená akce: pálení koránů na Floridě.
Reverend Terry Jones vede jednu zapadlou diecési, která čítá ani ne 50 veřících. Šedesátník s knírem a fanatickým leskem v očích působí mírně řečeno jednoduše. O islámu neví nic, muslimy žádné osobně nezná. Stejně tak si není jistý ani posláním své vlastní církve. Vandalismus, který navzdory mohutné kritice plánuje, mu připadá „hot.“ Je to bezvýznamný pomatenec, jeho čin přesto může znamenat hodně. Alespoň v napjaté situaci, ve které se teď Amerika nachází. Ve čtvrtek ráno se Jonesovi podařilo vyvolat reakci z nejvyšších míst. V rozhovoru pro televizní stanici ABC jej prezident Obama osobně požádal, aby od svého plánu upustil. Nejen, že jeho „kaskadérský kousek“ je v přímém rozporu s hodnotami, na kterých je Amerika založena, ale násilná reakce na něj může přímo ohrozit jednotky v Iráku a Afghánistánu.
Podobný akt navíc přitáhne vlnu ochotných rekrutů do řad organizací jako je Al-Káida, kteří ohrozí bezpečnost amerických a evropských měst. Zároveň se Obama přiznal ke své bezmoci: v právním státě nemůže ani prezident zabránit tomu, aby lidé jako Terry Jones neprovedli to, co si zamanou, pokud jim to zákon přímo nezakazuje. A co na to Jones? Po počátečním váhání svolal na čtvrteční odpoledne tiskovou konferenci, na které pálení koránu prozatím odložil. Bohužel se zdá, že tato zpráva k fanatikům na opačné straně fronty dojde příliš pozdě, muslimským světem už otřásají násilné protiamerické protesty, přesně jak se prezident Obama obával.
Mešita a komunitní centrum na východní 96.ulici / Foto: Jiří Zavadil
S fanatikem nelze argumentovat, a proto argumentovat nemusí. Nikdo to od něj ani nečeká. Stačí jen stále opakovat svoje a věřit, že to v dostatečném množství troubelů rozezvučí tu správnou strunu. Ve stejné pozici jako Jones jsou ostatně i odpůrci neexistující mešity na Ground Zero, rozdíl je jenom v míře. Například pro Sarah Palinovou, která stála u zrodu hysterie kolem mešity, je pálení koránu už moc - po Twitteru vzkázala reverendovi, že pálení je „necitlivé a zbytečné.“
Fanatici po celém světě k sobě mají blízko. O tom, jak postoj amerických antimuslimských radikálů skvěle nahrává jejich cílům, otevřeně hovoří i představitele Tálibánu. Muž jménem Zabihullah řekl Newsweeku, že „odporem ke stavbě mešity prokazuje Amerika Tálibánu velkou službu. Znamená to pro nás víc rekrutů, peněz a veřejné podpory.“ Zabihullah si pochvaluje, jak v posledních měsících ožily internetové stránky věnované džihádu, mobilizace proti mešitě na Manhattanu je jako „dárek.“ Z toho hlediska mají za sebou islámští fundamentalisté velmi úspěšný rok: nejdřív zákaz burek ve Francii a teď mešita, jedna vlna reakcí prý překonává druhou.
A jak se v situaci, která je s výročím 11. září stále napjatější, cítí sami američtí muslimové? Lidé, které pro svůj článek o muslimské menšině vyzpovídala Laurie Goodsteinová z The New York Times, tvrdí, že mnohem hůř než před devíti lety. Kolují prý vtipy: Kdy se přestěhujeme do Kanady? Nebo do Sydney? „Nikdo nikam nepůjde, ale je tu pocit beznaděje, bezmoci, skutečného smutku.“ Je to paradox, ale pokud šlo o to uklidnit vášně, fungoval prý George W. Bush lépe než liberální Barack Obama. Když po 11. září vzkázal svým ovečkám, že nemají ztotožňovat islám s terorismem, poslechli ho. Dnes mezi republikány stejně jasně formulovaný postoj chybí. Prezident Obama potřebnou autoritu nemá, jistě ne u té částí americké veřejnosti, která představuje nebezpečí pro muslimskou - či jakoukoli – menšinu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
