Vývoj v Íránu: Teherán už nechce jadernou dohodu, Irák americké vojáky

Hlavní otázka pátečního atentátu na jednu z nejvlivnějších postav Blízkého východu minulých let zůstává nezodpovězena. Vyvolá zabití Kásima Solejmáního, tváře íránské regionální expanze, další řetězec akcí a reakcí, které tamní konflikty dál vyostří a ještě více zkomplikují cestu k míru? K této interpretaci se zatím přiklání většina analýz, například text Barbary Slavin, ředitelky iniciativy Budoucnost Íránu v think tanku Atlantic Council. Anebo se naopak z obav před zcela nepředvídatelným americkým prezidentem Donaldem Trumpem začne Írán chovat opatrněji, jak se domnívá například Ray Takeyh, výzkumník z think tanku Council on Foreign Relations? Uplynulý víkend přinesl první lavinu důsledků atentátu, které zatím z pohledu dlouhodobých západních zájmů působí negativně. Tady jsou shrnuté v bodech:

1. Irák už nechce americké vojáky: Irácký parlament odhlasoval nezávaznou rezoluci požadující odchod amerických vojáků ze země. Pro byli šíitští poslanci (šíité tvoří většinu obyvatel Iráku). Kurdští a sunnitští zastupitelé, kteří si americkou přítomnost přejí coby protiváhu íránského vlivu, nehlasovali. Odchod amerických vojsk požaduje také premiér Adel Abdul Mahdi, jenž ve složité irácké politice platí za kompromisního lídra vstřícného k Západu: odsoudil zásadní porušení irácké suverenity i jeho vlastního úsilí vyjednat zlepšení vztahů mezi Íránem a Saúdskou Arábií. Momentálně premiér vede přechodnou vládu a není jasné, kdy ji nahradí nový kabinet s dostatečnou autoritou učinit tak zásadní rozhodnutí, jakým nepochybně je ukončení spolupráce s americkou armádou. Trump mezitím varoval, že za případné vyhoštění Američanů Irák draze zaplatí: “Když k tomu nedojde na velmi přátelském základu, tak na Irák uvalíme sankce, jaké ještě nezažil; íránské sankce ve srovnání s nimi budou vypadat krotce.” Chtěl by například, aby hospodářsky slabý Irák zaplatil miliardy dolarů, jež stálo vybudování americké základny a letiště v zemi.

2. Írán se přestává řídit jadernou dohodou: Současná eskalace je výsledkem akcí a reakcí, které sledujeme od chvíle, kdy Donald Trump v roce 2018 jednostranně vypověděl íránskou jadernou dohodu. Jeho předchůdce Barack Obama a spolu s ním i EU, Rusko a Čína ji považovali za nejlepší způsob, jak Írán postupně vtáhnout do mezinárodního společenství, posílit tamní umírněné politiky a vyhnout se budoucí válce. Írán loni na jaře na nově zavedené tvrdé americké ekonomické sankce zareagoval postupným a poměrně opatrným porušováním některých bodů jaderné dohody. Po víkendu se zdá, že dohoda definitivně končí. Írán oznámil, že se přestává řídit jakýmikoli omezeními: obnoví obohacování uranu, jaderný výzkum i instalaci centrifug. Ponechává nicméně zatím přístup zahraničním pozorovatelům z Mezinárodní agentury pro atomovou energii a uvádí, že je opět ochoten dohodu plnit v případě, že Trump zruší sankce – což ovšem působí velmi nerealisticky.

3. Ochromený boj proti Islámskému státu: Samozvaný chalífa Abú Bakr Bagdádí je mrtev a ISIS již neovládá žádné území. To však neznamená, že nebezpečí zmizelo: džihádisté mají stále hodně peněz, jejich buňky působí v podzemí a například křehký Irák zkouší v posledních měsících destabilizovat cílenými vraždami. Mezinárodní koalice pro boj proti ISIS si ale od víkendu “dává pauzu”. Důvodem je obava o bezpečnost amerických a evropských vojáků, kteří by se po atentátu na Solejmáního mohli stát terčem možné odplaty proíránských milicí. Není to úplná novinka: boj s ISIS byl kvůli agresivnímu chování jedné z proíránských milicí omezen již několik týdnů. Nyní však dochází k úplnému přerušení podpory i školení irácké armády, tedy jedné ze strategií, jak dlouhodobě Irák stabilizovat a zabránit návratu ISIS. Namísto toho se američtí vojáci, kterých je v zemi více než pět tisíc, soustředí na vlastní opevnění proti možnému napadení.

4. Jednota a posílení jestřábů v Íránu: Írán je nesvobodný režim svíraný státní propagandou a bez svobody slova. Miliony lidí, kteří momentálně manifestují v íránských městech proti zabití Solejmáního, však podle dostupných informací do ulic nenahnal stát; vyšli spontánně. Atentát na mytizovaného generála a následné tweety amerického prezidenta, jenž například varoval před zničením íránských kulturních pokladů, minimálně krátkodobě sjednotil zemi a upevnil tím režim. Zahraniční média citovala řadu Íránců, kteří sami sebe označovali za kritiky vlády, ovšem nyní z nacionalistických pohnutek vyšli na protest pro Americe do ulic.  Smuteční akce spojené se zabitím Solejmáního se v pondělí přesunuly do Teheránu a jeho dcera na smutečním obřadu prohlásila, že rodiny amerických vojáků na Blízkém východě budou trávit dny čekáním na smrt svých dětí. Tvrdou odplatu už slíbil Spojeným státům i Esmáíl Káaní, Solejmáního nástupce a nový velitel jednotek Kuds v Íránu. Americký prezident Donald Trump za to znovu pohrozil „velkou odvetnou akcí“ v případě, že by Teherán zaútočil na americké cíle.