Kanadská zrada na summitu G7: Trump chce být muž, před nímž se všichni třesou

Reakce na víkendové zasedání zemí G7 jsou poměrně divoké. Donald Trump nejen přišel pozdě, odjel dříve a nečekaně prohlásil, že by skupina nejvyspělejších demokratických zemí měla opět do svých řad přijmout Rusko, ale především se na poslední chvíli cestou do Singapuru rozmyslel a odmítl podepsat závěrečné komuniké.

Zároveň pohrozil svým partnerům, že pokud nezruší všechny existující tarify a dotace, mohou v budoucnu ztratit přístup na americký trh. Server The Atlantic tak rovnou vyrukoval s titulkem “Trump jede do války proti demokraciím”. Místo G7 se teď začalo běžně používat označení G6+1 jako symbol izolace Spojených států, jež se ocitly samy proti Francii, Německu, Kanadě, Británii, Japonsku a do značné míry i Itálii (jejíž nová populistická vláda by ovšem Rusko také brala).

Trumpovu “diplomatickou” kanonádu na summitu G7 je potřeba vnímat v kontextu. Prezident především vede předvolební kampaň, ve které mu jde  všechno. Pokud v listopadu ztratí Kongres, což je naprosto reálná možnost, nevyhne se pokusu o impeachement. Smyčka vyšetřování ohledně ruského vlivu na volby je přitom stále utaženější, míří evidentně na možnost, že Trump nemluvil v průběhu vyšetřování pravdu, prezident minulý týden dokonce nahlas zauvažoval o tom, že by mohl udělit milost sám sobě - zřejmě tedy uvažuje o tom, že ji bude potřebovat.

Tedy znovu: všechno, co teď Trump dělá na mezinárodní scéně, je nutné vnímat jako součást domácí předvolební kampaně. A z toho pohledu Trump dramaticky do celého světa zopakoval obraz, který úspěšně prodává od počátku svého vstupu do politiky: že celý svět okrádá Ameriku a že on tomu zabrání. Nebo v nejnovější verzi z víkendu: že “Spojené státy jsou světovou kasičkou, do které se všichni chtějí vlámat”. To Trump nedovolí a jeho poradci v tomto duchu také začali okamžitě interpretovat působivou fotografii osamělého prezidenta čelícího náporu ostatních v čele s Angelou Merkel - je to prý obraz Trumpovy neústupnosti.

Divoký průběh G6+1 má však ještě jeden rozměr, a tím je nadcházející summit mezi americkým prezidentem a severokorejským diktátorem Kimem Čong-unem v Singapuru. Trumpovi lidé zdůvodnili náhlý obrat v prezidentově chování vzpurným vystoupením kanadského premiéra Justina Trudeaua, který po Trumpově odjezdu prohlásil, že “s sebou nenechá (Trumpovou obchodní politikou) manipulovat”.

Byl to prý podraz a nůž vražený do zad, protože podkopal Trumpovu pozici právě před jednáním s Kimem. Myslí se tím zřejmě, že Trump pak nevypadá jako muž, před kterým se úplně všichni třesou. “(Trump) nedovolí jakýkoliv náznak slabosti před cestou na jednání se Severní Koreou,” vysvětloval americký ekonomický poradce Larry Kudlow.

Trump si zjevně pečlivě buduje image nevyzpytatelného všehoschopného predátora. Zkřivte mu vlas a stanete se terčem zuřivé odplaty netušených rozměrů. Vyhrožování nejtěžšího kalibru se stává běžnou součástí mezinárodní scény. Severní Koreji ostatně již na podzim Trump hrozil “ohněm a hněvem” - což mnozí interpretovali jako pohrůžku jaderným útokem. Teď je tedy na pořadu dne totální obchodní válka mezi nejvyspělejšími ekonomikami světa. Třeba to na Kima Čong-una zapůsobí. (Jak číst výsledky singapurského summitu, si můžete přečíst v novém Respektu 24/2018).

Divokou roztržka mezi západními zeměmi je tedy možná záměrně vybičovaná trochu víc, než odpovídá realitě u jednacího stolu, ale rozpory mezi USA a zbytkem Západu jsou skutečné. Čím je Trump v Bílém domě déle, tím se stává nebezpečnějším. A rozhodně není prvním politikem, který domácí problémy řeší pomocí střetů s nepřítelem v zahraničí.