Trollové, hackeři i cizí agenti už se chystají na evropské volby

Blíží se evropské volby a trollové, hackeři i agenti cizích mocností se rozcvičují pro zásadní střet. Na obrannou frontu shromažďují své síly i demokraté. Server Politico.eu přináší čerstvou analýzu, jak to vypadá, co hrozí a jak si kdo zatím vede.

Jsme tři roky od velkého úspěchu ruských tajných služeb, kterým se dezinformační kampaní podařilo ovlivnit jak prezidentské volby v USA, tak zřejmě i výsledek referenda o odchodu Británie z Evropské unie. Teď, jak se obávají odborníci na serveru Politico, může přijít další jejich hvězdná chvíle - květnové volby do Evropského parlamentu, ze kterých vzejde nový zákonodárný sbor EU a následně skupina vrcholných představitelů Unie.

„Pro naše zákeřné protivníky představují tyto volby velmi svůdný terč. Celý náš systém je pouze tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. Takže odpovědnost za zdárný průběh má každý členský stát,“ řekl zpravodajům serveru evropský komisař pro bezpečnost Julian King s odvoláním na skutečnost, že „evropské volby“ jsou de facto sérií 27 souběžných národních voleb, jejichž důvěryhodnost záleží na schopnosti národních vlád zabránit řadě hrozeb.

„Velké narušení voleb v jednom členském státě přitom může ohrozit rozdělování křesel v europarlamentu a vrhnout pochyby na důvěryhodnost celého volebního procesu. To může ovlivnit akceschopnost parlamentu, což zase může zasáhnout samo fungování Evropské unie,“ konstatuje nejnovější zveřejněná analýza Evropské komise zabývající se volebními kyber hrozbami. Ty jsou v podstatě tři: dezinformační kampaně, hackerské útoky a přímá digitální manipulace s výsledkem voleb.

Největší obavy mají experti z dezinformací. Automatizované vstupy trollů z „Výzkumné internetové laboratoře“ v Petrohradě ovlivnily řadu evropských on-line debat: například rozbouřily vášně kolem katalánské nezávislosti, přiměly Holanďany k odmítnutí bližšího evropského spojenectví s Ukrajinou, vstoupily do debaty kolem francouzských žlutých vest a v řadě zemí včetně Česka zcela vykolejily debatu kolem deklarace OSN o migraci.

Podle zářijového průzkumu veřejného mínění se dezinformací v souvislosti s volbami obává nebo velmi obává 73 procent občanů EU. Evropská komise už svým tlakem přiměla řadu sociálních sítí jako Twitter či Facebook k přijetí nových pravidel pro boj s falešnými zprávami - a do konce ledna by od internetových gigantů měla dostat čerstvá čísla, jak to pomohlo zvýšit úspěšnost zásahů.

Komise také požádala kompetentní instituce v členských státech, aby své eventuální negativní zkušenosti sdílely s ostatními partnery v EU skrze „systém rychlého varování“, který začne fungovat v březnu a bude varovat média i veřejnost před odhalenými vlnami „zpravodajských“ fake news.

Nezanedbatelnou hrozbou jsou i hackeři -  a to nejen ti státně řízení, ale i osamělí vlci typu dvacetiletého mládence, který se letos v Německu přiznal k odcizení dat z více než tisícovky internetových účtů patřících tamním vysoce postaveným politikům včetně kancléřky Angely Merkel. Vyšetřování je stále v běhu, ale německý ministr vnitra už prozradil, že za úspěchem zloděje stojí hlavně slabá bezpečnostní hesla napadených.

To se jistě neomezuje jen na Německo, a proto podle expertů mohou být jedním z nejslabších článků blížících se evropských voleb samy politické strany, poskytující potenciálním zlodějům snadno přístupná naleziště cenných a kompromitačně využitelných dat.

Poslední zmíněnou hrozbou je přímé hackerské zkreslení volebního výsledku. Tady se risk liší stát od státu podle toho, jaké se kde používá volební vybavení. Americká firma Microsoft zkoumala nedávno volební technologie v jedenácti zemích EU a vyšlo najevo, že většina vlád se drží papírových lístků a sčítání se dělá ručně.

Řada zemí má nicméně na síti volební registry a výsledky ohlašuje přes web. Roztříštěnost národních volebních systémů vedla Evropskou komisi k tomu, že na příští pondělí sezvala do Bruselu velkou poradu představitelů národních volebních komisí. O moc víc už s květnovými volbami Brusel neudělá, píše Politico; je moc pozdě. Teď už je to na jednotlivých členských státech a jejich institucích.