To těžší má ministr Petříček před sebou
Nový šéf zahraničí zamířil na první návštěvu do Německa
Nový ministr zahraničí Tomáš Petříček má za sebou první zahraniční cestu. Fakt, že si vybral za svůj cíl Berlín, a ne Bratislavu, jak bývalo dříve zvykem, lze kvitovat. Vztahy se Slovenskem jsou tradičně dobré, na Německo se naopak část politické elity a veřejnosti stále dívá s nedůvěrou - ať už v tom hrají roli temné stíny minulosti, obava z velké země či je nevědomost. Petříček dal najevo, že to není na místě, protože Německo je náš blízký partner.
A opravdu to tak je: obchodujeme s ním v našem regionu daleko široko nejvíc, kancléřka Angela Merkel má vzhledem ke svým kořenům z východu Německa pochopení pro země jako Česko. Její politika je spíše konsensuální, nemá tendenci někoho drtit silou. Obě země se mohou vzájemně doplňovat a obohacovat mnohem víc, než to dosud dělají. Když už nic jiného, Petříček prokázal dobrý politický instinkt. Česko bude mít v dalších měsících v EU různé zájmy – a některé z nich je snazší prosadit, když se na nich budeme schopni domluvit právě s Němci.
Cesta to Berlína byla nicméně tím lehčím krokem, který Petříček podstoupil. Do křesla ministra zahraničí se dostal – řekněme - nedopatřením, ČSSD chtěla na tomto postu europoslance Miroslava Pocheho, ale toho vetoval prezident Miloš Zemana. Má vůči němu osobní averzi, odmítá ho byť jen vidět. Petříček je přitom Pocheho nominant a doposud k sobě měli velmi blízko. Poche určitě bude chtít politiku ministerstva zahraničí ovlivňovat a Petříček se od něj musí dříve či později emancipovat. Stejně jako od prezidenta Zemana, premiéra Andreje Babiše - a částečně i od svého stranického předsedy Jana Hamáčka.
Ti všichni mají na zahraniční politiku silný názor, především prezident a premiér si ji chtějí uzurpovat a často prosazují problematická rozhodnutí. Zeman dělá nebezpečnou proruskou politiku, premiér se až příliš objímá s populisticko-autoritativními vládci v Maďarsku a Polsku; spíše než solidaritu ukazuje tvrdost a ráznou ruku. Petříček má hodnotové kormidlo správným směrem: od Ruska si drží distanc, chce silné ukotvení země v Evropské unii, mluví o jisté renesanci politiky lidských práv, která bývala vývozním artiklem české zahraniční politiky.
Jeho problém však je, že je nevýrazný: aby také prosadil to, co považuje za důležité, bude muset tvrdě bojovat na několika frontách najednou. A aby v tom boji byl autentický, musí ukázat, že je nezávislou osobností; že prosazuje to, o čem je sám skutečně přesvědčen. Říká se, že instituce bývají normotvorné. Černínský palác je protknut historií i politickými výkony jeho bývalých šéfů - a tradici tak může Petříček čerpat všude kolem sebe. Otázka do dalších týdnů je, jestli s její pomocí najde i vnitřní sílu postavit se na vlastní nohy.
Velký rozhovor s ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem najdete v novém Respektu 43/2018, který vychází v pondělí 22. října
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].