Kdo prohraje, půjde dohola. Jak wrestlingové zápasy naučily Trumpa dělat politiku

Dělat hitparádu „nejbizarnějších“ momentů z vystoupení nebo znepokojivých politických kroků amerického prezidenta Donalda Trumpa za uplynulý půl rok je práce snadná i těžká zároveň. Je jich tolik, že netřeba hledat. Je jich tolik, že je obtížné rozhodnout se, které už nezařadit. A je jich tolik, že je nemožné držet s ním krok. Americká liberální média a analytici si zvykli jeho proslovy označovat za tirády, jež charakterizuje bezbřehý proud vědomí a nesouvisejících asociací.

Satirické pořady si z jeho „žvanění“ utahují kreslením grafů. Zároveň všichni kolektivně zas a znovu nevěří vlastním očím a uším a opakovaně se ptají, jak může něco takového vůbec říct nebo se tak chovat. Je vůbec možné, aby to myslel vážně? Jenže tohle je špatně položená otázka. Donald Trump to vážně často nemyslí. A zároveň je téměř nemožné určit, kdy přesně to zrovna nedělá.

V principu jde přitom tohle permanentní udržování v nejistotě, ze řetězu utržené řečnění i kulometné návrhy politických kroků pochopit celkem snadno. Pokud se na ně podíváme přes tradiční americkou zábavu, které je Donald Trump velkým fanouškem i přímým účastníkem od osmdesátých let – wrestling. Tento mnohamiliardový byznys je v Česku stále spíš neznámý, na rozdíl od Mexika nebo Japonska. V Americe vyprodává stadiony, pořádající společnost World Wrestling Entertainment (WWE) je obchodovatelná na burze a nedávno její videotéku koupil Netflix.

V obecné (a mylné) představivosti chodí na podívanou s kořeny v pouťových atrakcích a s pověstí pokleslé zábavy hlavně američtí „burani“, ale v USA ho sleduje zhruba třetina obyvatel. Dívají se na pečlivě zchoreografované, domluvené zápasy propojující skutečný fyzický výkon a „falešné“ bitky doprovázené spletitými příběhy a bombastickou podívanou. Trump je toho všeho nejen nadšený fanda, který dokáže o wrestlingu mluvit zasvěceně a s očividnou láskou, ale hlavně pozorný student. Učil se přitom zblízka. Vystupoval kdysi v ringu jako The Donald. Teď je z něj The President. Nebo ještě lépe The King.  

Wow. Wow. Wow

Stodolarové bankovky prší z výšky na desetitisícový dav. Z reproduktorů burácí refrén „Money, Money, Money“ a elektrizuje obří arénu. S Miss USA na rámě a s povýšeným úsměvem vchází na scénu Donald Trump. Píše se rok 2007 a dějištěm je WrestleMania – zápasnický ekvivalent fotbalového Super Bowlu. Největší událost v kalendáři profesionálního wrestlingu.

Když The Donald vstoupí, dav burácí. V očekávání Bitvy miliardářů, kde bude Trumpa zastupovat jím vybraný bojovník – podobně jeho protivníka, majitele WWE Vince McMahona. Sám Trump přímo bojovat nebude, i když jednou napadne pěstmi svého protivníka a podruhé ho jiný zápasník skolí na zem. Rozhodnout se má, kdo je větší boss, kdo je bohatší, kdo je víc Američan.

Kdo prohraje, půjde dohola. Trest je vybraný s ohledem na Trumpovu kštici, jež patří kromě bohatství a pověsti geniálního byznysmena (navzdory bankrotům) k hlavním znakům Trumpovy veřejné persony. Jeho později tolikrát vysmívané vlasy jsou tu v hlavní roli „jako ty nejznámější na světě“. A holičské křeslo je od začátku součástí představení.