Stropnický: Ukončil jsem kšeftování se změnami územního plánu

Praha bude mít znovu plnohodnotnou vládu. Čtyři chybějící členové rady (z celkem 11) budou zvoleni na čtvrtečním zastupitelstvu. Před jeho jednáním zároveň ANO, ČSSD a Trojkoalice (zelení, lidovci a starostové) podepíší dodatek koaliční smlouvy. Koalice těchto stran se rozpadla loni v říjnu poté, co se její zastupitelé přidali k opozici a postupně odvolali zeleného náměstka Matěje Stropnického, jednoho radního ANO a dva radní ČSSD. Během následujícího půlroku se pak koalici neúspěšně pokusila sestavit TOP 09 (s Trojkoalicí, Piráty, nezávislými a podporou ODS).

ANO a ČSSD vznik staronové koalice podmínily tím, že v radě nebude předseda zelených Stropnický. Trojkoalice na to nakonec přistoupila pod podmínkou, že koaliční program bude obsahovat pět nových bodů. Stropnického na místě náměstka vystřídá zelená politička Prahy 6 Petra Kolínská.

Za jaké programové body jste se vyměnil?

To není výměna…

Nemáte rád tuhle formulaci?

Nemám. Stáli jsme před alternativou, jestli bude pokračovat půlroční bezvládí – ať si paní primátorka říká, co chce, práce neúplné rady byla omezená, místo nějakých 70 tisků týdně jich schvalovala ani ne 20 - a my budeme trvat na tom, že je naprostá nehoráznost, když dva koaliční partneři chtějí být v koalici se stranou zelených, ale ne s jejím předsedou. Nebo zda vymyslíme způsob, jak tu situaci vyřešit. Přišli jsme s návrhem, který obsahoval několik nových programových bodů, při jejichž splnění si Trojkoalice umí představit, že bude jednat o tom, že navrhne do vedení města někoho jiného.

Co jsou ty nové body koaličního programu?

Prvním je zajištění trvalého příjmu pro fond sociálního bydlení, který jsme zřídili loni touhle dobou. Dnes do něj jdou peníze z prodeje bytů hlavního města - zejména na sídlišti Barrandov a Černý Most. Za rok se tam shromáždilo 1,8 miliardy, po konci privatizace by v něm mělo být asi 3,5 miliardy korun. Ale není to trvalý příjem, skončí s koncem privatizace. Navrhoval jsem, že do fondu půjdou prostředky ze zvýšené daně z nemovitosti, ale na to koaliční partneři nakonec nepřistoupili, i když ten návrh byl podle mě docela logický. Kdo bydlí a vlastní, bude se podílet na řešení situace těch, kdo nebydlí.

O kolik se měla daň z nemovitosti zvýšit?

Zvýšení bylo zanedbatelné. Daň se počítá od metru, za 70 metrový byt zaplatíte asi 800 korun ročně, nově by se platilo něco mezi 1 400 a 1 500 korun. V úhrnu jde o slušné peníze, dnes je výnos z daně kolem 800 milionů korun, ty se rozdělují městským částem. Zvýšení by přineslo dalších 650 milionů korun a ty měly jít každý rok do fondu sociálního bydlení. Pak bychom si mohli dovolit novou výstavbu, za posledních 12 let se v Praze nepostavil jediný nový městský byt.

Proč stavět nové byty, když je jich v hlavním městě prázdných dost?

Ale ne všichni na ně dosáhnou, na ulici jsou čtyři tisíce lidí, dalších pět tisíc je podle analýz města ztrátou bydlení dost akutně ohroženo.

Vyšší daň z nemovitosti neprošla, jak se tedy bude plnit fond sociálního bydlení?

Našel jsem jiné řešení. Příjmy z pronájmů nebo prodeje nebytových prostor a pozemků dnes nejsou konkrétně alokované. Nově bude celá tahle položka, asi 700 milionů korun ročně, příjmem fondu. S tím koaliční partneři souhlasili. A za to, že jsme ustoupili z toho zvýšení daně, souhlasili i se dvěma dalšími věcmi. Zaprvé, že město přesoutěží všechny správcovské firmy, které dnes tenhle majetek spravují, protože ho spravují velmi nevýhodně - jde o majetek zhruba v hodnotě 300 miliard korun a výnos z něj byl loni právě jen kolem zmíněných 700 milionů…

Co to je za firmy?

Jejich názvy neznám, v tuhle chvíli zatím neznám detaily kolem těch firem, neměl jsem majetek pod sebou. Ale když jsem se o věci bavil se zástupkyní ředitelky magistrátu pro rozpočet a hospodaření, bylo mi řečeno, že tyhle firmy jsou žábou na prameni, která brání tomu, aby výnos byl vyšší – což by měl být s ohledem na onu hodnotu toho majetku. Podíváme se téhle věci na zoubek. A za druhé, vzniknou pravidla pro čerpání prostředků z fondu sociálního bydlení.

Hnutí Žít Brno přišlo s ambiciózním plánem, přestěhovat lidi z ubytoven do městských bytů. Projekt Housing First – Bbydlení především – počítá s tím, že každý má na byt právo bez ohledu na to, že má třeba dluhy a podle dnešních pravidel na městský byt nedosáhne. Líbilo by se vám prosadit v Praze něco podobně radikálního?

Líbilo. Já s projektem Housing First souhlasím, i když teď to nebylo předmětem debat v rámci obnovující se koalice. Takový přístup si umím velmi dobře představit -a rád bych, aby někteří lidé z Brna přišli Praze na pomoc.

A jaké jsou další novinky v koaličním programu?

Další bod se týká územního rozvoje. Když jsem ho měl jako náměstek v gesci, zjistil jsem, že pro investora je nejvýhodnější koupit pozemek někde za městem a požádat o změnu územního plánu, která ho změní na stavební. Pole za Prahou seženete za nějakých 2 500 korun na metr, zatímco stavební pozemek na brownfieldech uvnitř města stojí kolem 20 000 korun za metr. A takové změny územního plánu, to je velmi korupční prostředí. Zároveň výstavba „na poli“ stojí město velké peníze, obvykle tam není vodovod, kanalizace, silnice, škola, školka… A městu vzniká ze zákona povinnost tam všechny tyhle služby doplnit.

Takže novinkou je, že se udělá mapa – říkám tomu infrastrukturní deficity – toho, kde veřejná vybavenost chybí; a ta se stane jedním z podkladů při povolování staveb. Když bude chtít developer stavět třeba v Satalicích, stavební úřad se podívá, aha, tady by chyběla nemocnice, školka a bude po něm chtít, aby se zavázal, že souběžně se soukromou výstavbou postaví i ty veřejné věci. Nových staveb se týká také další věc, dvě procenta z jejich rozpočtu by měla jít na umělecká díla ve veřejném prostoru.

Zbylé dva body se pak týkají Nákladového nádraží Žižkov a Kliniky…

Pokud jde o Nákladové nádraží, původně jsem chtěl, aby se město zavázalo k podílu na rekonstrukci budovy. Ale ještě není projekt, dohoda zní tak, že až z veřejné architektonické soutěže vzejde podoba změny, město připraví konkrétní realizační projekt pro územní a stavební povolení.

V případě budovy Kliniky chci, aby ji město převzalo od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových do svého vlastnictví, koupilo ji nebo vyměnilo. Je oceněna na 17 milionů korun, stejný úřad má na magistrátním odboru majetku stoh žádostí o koupi pozemků, které jsou pod jeho budovami – takže směna by neměla být problém. Než se začne budova opravovat, a to hned tak nebude, může tam dál působit Autonomní sociální centrum Klinika. Pak by to mělo být centrum různých neziskovek.

Proč už tyhle body nebyly v původním programu koalice?

Bod Nákladové nádraží koaliční partneři vetovali, nepodařilo se nám prosadit ani povinná procenta z rozpočtu stavby na umělecká díla ve veřejném prostoru. Fond sociálního bydlení jsme zřídili, teď se k tomu přidává jeho stabilní příjem a tvorba pravidel pro rozdělování peněz. Klinika tehdy ještě problémy neřešila. A pokud jde o problémy kolem územního plánu, na ty jsem narazil až ve funkci náměstka.

Uvažovali jste i o jiných věcech, které by vám nastalá situace dovolila prosadit do programu?

Znám už trochu partnery. Důležitým kritériem bylo, aby to byly věci realistické. Nakonec jsem to u té daně stejně neodhadl. Uvažoval jsem hlavně o oblasti dopravy, o kterou jsou v koalici neustále spory. Jenže u dopravních staveb bychom si spíš přáli, aby se něco nepostavilo. A mně se zdálo, že v tuto chvíli je příležitost spíš něco aktivně prosadit, než jen zadržet něco, co chce někdo jiný. Tuhle otázku jsme zároveň vyřešili tím, že bych měl vést výbor pro dopravu.

Centrum Klinika, Žižkov, Praha • Autor: Matěj Stránský

 Kdy vlastně vznikl nápad, že se dá situace využít a něco prosadit do programu?

Zrodil se ze zoufalství situace. Byli jsme postaveni před to, že nakonec zelení kvůli tomu, že trvají na samozřejmosti – na tom, že jim nikdo nebude mluvit do toho, kdo je bude zastupovat ve vedení města – budou obviňováni, že blokují vznik koalice. Přemýšleli jsme, jak se s takovou bezprecedentní věcí vypořádat. První úvaha byla, že uděláme totéž: budeme trvat na tom, že v radě za zbylé dva partnery nebude ten nebo ten. Pak jsme si ale řekli, že tím bychom slevili z principu, že do toho, kdo bude stranu zastupovat, nemají koaliční partneři co mluvit. Zároveň jsme vyloučili, že bych dostal trafiku v nějaké dozorčí radě, to mě nezajímalo. Pak nás napadlo, pojďme zkusit prosadit věci, které bychom za jiných okolností prosadit nemohli.

Hodilo se někomu to půlroční bezvládí? Prosadil někdo něco, co by za plné vlády nedokázal?

Myslím, že se tam spíš problémové věci kumulují. Radních bylo sedm a počítá se většina nikoliv z přítomných, ale ze všech, tedy z 11. To znamená, že k přijetí každého tisku bylo potřeba 6 ze 7 radních – a 2 z těch radních byli za Trojkoalici, sociální demokracie měla jen jednoho. Hypoteticky mohla nastat situace, že by ANO a Trojkoalice přehlasovala ČSSD, i když nenastala. Trojkoalici přitom nikdo přehlasovat nemohl, měla blokační menšinu, která bránila problémovým věcem. To vedlo třeba k tomu, že nemohlo padnout rozhodnutí, že se zbourá Libeňský most.

Jak byste vysvětlil voličům, že se rozpadne koalice – aby se po půlroce prázdnin zase sešla?

Pracoval jsem dál a neměl jsem za to ani korunu, protože jsem byl odvolaný. Ale k otázce: očekávání, se kterými šly jednotlivé strany do té krize, se nenaplnila. ČSSD a ANO si myslely, že se rychle a jednoduše zbaví Stropnického a koalice zůstane. Nečekaly, že dojde i k odvolání jejich radních. V Trojkoalici pak panovalo očekávání, že bude moci vzniknout jiná koalice – TOP 09, Trojkoalice, Pirátů a nezávislých s podporou ODS. Jenže tuhle koalici zhatil bývalý primátor, nezávislý Tomáš Hudeček; proč vlastně, to je pro mě dodnes trochu záhada. Nakonec nezbyla jiná varianta než se vrátit k původní koalici.

Čím jste vůbec koaliční partnery tak rozlítil, že s vámi nechtějí být v radě ani za nic?

Hlavní příčiny byly v oblasti územního rozvoje. Má vliv na velké soukromé rozpočty, v tomto ohledu je to asi nejvlivnější samosprávná agenda - a územní plán je nejdůležitější dokument města. Přišel jsem se systémem, který ukončil kšeftování se změnami územního plánu. Naráz se jich přijímá třeba osm set, média nemají šanci jejich průběh sledovat, veřejná kontrola není dostatečná. O změnu k lepšímu se pokusil Hudeček, měl pro změny územního plánu komisi, ale byla chaotická a závěry nezveřejňovala. My jsme udělali komisi, která ke každé změně definovala, v čem spočívá veřejný zájem města na tom území. Investoři najednou museli veřejně obhajovat, proč je jejich soukromý zájem důležitější než veřejný, proč by mu město mělo vyhovět.

To vypadá, že všichni kromě vás jsou korupčníci…

Všichni asi ne…  Ale většina lidí z ANO nemá o řízení města povědomí; nezná ty procesy a většina z nich se je bohužel ani není schopná naučit, osvojit si je, natož navrhnout jejich nápravu. Pro ně byly návrhy, které jsem předkládal, nepochopitelné, sociální demokraty zase ohrožovaly.

Zdá se, že o ANO nemáte valné mínění. Jak nesete, že váš otec je ministrem právě za tohle hnutí?

Dneska už mu přiznávám právo na to být v jiné politické straně, než jsem já. Ale když mi to rozhodnutí oznámil, tak jsem měl pocit, že to není úplně fér. Tehdy jsem mu říkal takový příklad: Že si připadám, jako bych si léta budoval malé pekařství na rohu ulice, dal do toho všechny své prostředky, čas a všechno, co umím - a on potom přišel s velkou firmou a na druhém rohu té samé ulice si postavil Billu.

ANO je nicméně v každém městě jiné, třeba v Brně je skupina lidí, kteří jsou podstatně progresivnější než tady v Praze. Výjimky - Eliška Kaplicky, Patrik Nacher, Adriana Krnáčová - potvrzují pravidlo. Pražské ANO je nevyzpytatelná skupina lidí, kteří se projevili se jako odpůrci jakéhokoliv posunu dopředu. Navíc jsou jako celek naprosto nekompetentní. Když sami něco neví a ještě se bojí toho, co navrhují ti ostatní, tak se nemůžete hnout z místa.