Roztáhl Zaorálek kouřovou clonu nad Czechií?

Psalo se léto 2009 a belgické noviny přinášely na titulních stranách štiplavé texty o Česku.  Krátce předtím se totiž bývalý premiér Mirek Topolánek prošel nahý u bazénu Berlusconiho vily na Sardinii a pro belgické novináře to byla záminka, aby v době počínající okurkové sezóny představili Česko.  Důvodů psát o nás bylo dost a dost: už na jaře téhož roku jsme se ostatně belgickou optikou dopustili obdobného bizáru, když jsme si sami shodili vládu v době evropského předsednictví.

Ale zjevně to nestačilo. Autorka těchto řádků tehdy pracovala jako zpravodajka v Bruselu a odtáhli jí auto. Stane se. Na policejní stanici byli milí, ale záhy vyvstal problém. Strážci pořádku odmítali auto vydat, protože bylo registrováno v České republice. A centrální policejní dispečink v Bruselu měl v červnu 2009 ve své databázi přes všechno mediální hurore okolo Topolánka uvedeno… la Tchécoslovaquie. Československo.

Zase někdo jiný

Nynější oznámení, že odteď budeme Czechia, v této optice působí jako manévr, jak definitivně zmást světovou veřejnost v tom, kdo jsme a kde ležíme. Sotva si i bruselští policisté byli nuceni přepsat v databázi la Tchécoslovaquie na la République tchèque a lidé ze vzdálenějších koutů Evropy přestali českým hostitelům přivážet chléb, protože jsme tady v jihovýchodní Evropě měli “ty hrozné bratrovražedné války”, už jsme zase někdo jiný.

Už se objevila i lehce podvratná nadsázka, že rozruch okolo Czechie je záměrný tah ministerstva zahraničí, protože země, jejíž prezident děkuje policii za omezování ústavních práv v zemi a někdejší policejní učitel v opilosti nabourá za bílého dne 51 zaparkovaných aut, potřebuje před zvídavými zraky ze zahraničí předstírat, že tu momentálně není.

Role ministerstva zahraničí je na celé věci ostatně nejzajímavější. Konkrétně to, proč úřad přišel s doplňující zkratkou státu zrovna teď, aniž tomu předcházelo zdůvodnění. Mluvčí ministra Zaorálka Michaela Lagronová má pravdu, když říká, že to všechno se odehrálo už v roce 1993 a její šéf jen dotahuje “nedokončený ležák”.

Veřejné diskuse nad Czechií - včetně dobrozdání od jazykovědců a historiků - skutečně před třiadvaceti lety proběhly. Chybělo jen oznámení zkráceného tvaru v centrále OSN, k čemuž v roce 1993 nedošlo kvůli odporu Václava Havla vůči Czechii. Třiadvacet let je ovšem dlouhá doba a současné mýty a dezinterpretace tohoto slova potřebu vysvětlovat jen podtrhují.

Nápad dokončit započaté dílo otců-zakladatelů se údajně zrodil v kanceláři ředitelky odboru veřejné diplomacie na ministerstvu Kristiny Larischové. Na ni se podle mluvčí obraceli zástupci kulturních asociací a sportovních svazů včetně olympioniků, že už by to chtělo rozseknout zkrácený název státu pro prezentaci v zahraničí, protože Czech Republic je moc dlouhé a nevejde se jim na dresy, respektive do brožur.

Kdo a kdy konkrétně se na ředitelku obrátil, není teď možné zjistit, protože je momentálně mimo Czechii; vrací se příští týden. Každopádně Larischová, která přišla na ministerstvo se Zaorálkem, se měla zorientovat v tématu, zjistit, že je všechno připravené a navrhnout svému šéfovi, ať se jen dokončí registrace Czechie. Zaorálek měl souhlasit, a tím bylo hotovo.

Tradiční zbrklost?

Pokud se celá věc odehrála takhle jednoduše, jeden si může jenom přát, aby se se stejnou efektivitou řešily na ministerstvu i jiné věci - namátkou nominace nového českého velvyslance do Francie, neb současná velvyslankyně už má schválený odjezd do New Yorku.

Příběh má i pár bílých míst, například vysvětlení, proč třeba sportovci lobbovali na ministerstvu zrovna teď, když dresy do Ria jsou hotové a těch minulých 23 let si stačili se zkratkami Czech Team, anebo – jak napsala Respektu jedna reprezentantka v lyžování – konkrétně třeba s Czech Ski. Více světla snad vnese Kristina Larischová, až se vrátí do republiky.

Mezitím lze spekulovat, jestli se na akci s Czechií odrazila ministrova zbrklost, kdy se na věc upnul a ostatní neřešil, protože mu to připadalo jako dobrý nápad. Odpovídala by tomu Zaorálkova reakce na dotaz novinářského kolegy, zda neměl název dopředu víc probrat s vládními politiky či v parlamentu – na což šéf diplomacie odvětil, že to není třeba, protože Czechia je prostě nejlepší.

Nabízí se i úvaha, zda do rozhodnutí nezasáhla potřeba úlitby Miloši Zemanovi, který Czechii prosazuje už léta a s nímž Zaorálek zápasí.  To se však případně uvidí až později, momentálně Zaorálek nepotřebuje se Zemanem nic směnit. Do té doby se můžeme těšit z interpretace,  že ministr vytvořil nad republikou kouřovou clonu, abychom chvíli nebyli vidět. Odpovídalo by to návrhu vlády povýšit na generály policejního prezidenta Tuhého a Jiřího Komorouse,  Zemanova ředitele útvaru na ochranu ústavních činitelů – ačkoli by kvůli zásahům policie při návštěvě čínského prezidenta měli být spíš suspendováni.