Rozděl a panuj: Co všechno dokázal Miloš Zeman

V aktuálním Respektu rekapitulujeme dosavadní působení Miloše Zemana na Pražském hradě i jeho vyhlídky na další zvolení. Pokud obhájí v lednu 2018 prezidentskou funkci, má před sebou dalších pět let v úřadě. Ambice sice neskrývá, ale politické cíle dlouhodobě zamlžuje. „Lidé, kteří usilují o to zapsat se do historie, jsou lidmi, kterým se to většinou nepodaří,“ řekl minulý týden na otázku Respektu, jaký chce, aby byl jeho obraz v historii, až jednou coby prezident skončí. „Do historie se zapisují lidé, kteří se o to nesnaží a kteří poctivě pracují a dělají věci, které prospívají jejich zemi.“

Faktem je, že Zeman dosud příliš nezářil jako prezident ani coby mocenská figura. Nepodařil se mu lánský puč, tedy svrhnutí rivala Bohuslava Sobotky. Dosud neovládl ani ČSSD. Jeho strana Zemanovci propadla ve volbách, úřednický kabinet Jiřího Rusnoka, jejž jmenoval, nedostal v parlamentu důvěru, Zemi jen administroval. „Díky“ čemuž neposunul Česko z parlamentní demokracie do poloprezidentské.

Ano, Zemanovi se podařilo do Prahy přilákat čínského prezidenta, stýká se ruskou hlavou státu a míří do Ameriky za Donaldem Trumpem, ale zatím to nepřináší, to kvůli čemu hlava státu podle svých slov přátelství buduje - příliv zahraničních investic. Čísla nejsou příliš ochromující.

Jedno se však každopádně Zemanovi podařilo skvěle. Změnil atmosféru v zemi, svými výjezdy do regionů placenými z eráru elektrizuje své voliče, zároveň dlouhodobě svým nesmiřitelným vystupováním rozděluje Česko na dva tábory. A přese všechno mu tak nakonec nelze upřít, že je stále velmi silný politický hráč.

Vzhledem k omezeným pravomocem je to však především proto, že Zemanovi ostatní politici ustupují, a přidávají mu tím na váze. Hledání vhodného kandidáta bude tudíž i odpovědí na to, zda tato společnost umí nabídnout pozitivní vizi a přesvědčit o ní dost lidí - tedy opak toho, co dělá Miloš Zeman.