Spiknutí podle Ratha. Odposlechy, které vedly k jeho zatčení, platí

Rozsudek Vrchního soudu v Praze z loňského podzimu vynesl do povědomí veřejnosti jméno soudce Pavla Zelenky, který tehdy tamnímu senátu předsedal. Rozhodnutí v laické veřejnosti vzbudilo oprávněný údiv. Jak je možné, že bývalý hejtman Rath, přichycený na základě dlouhého policejního sledování a odposlouchávání s úplatkem sedm milionů v krabici od vína, slyšel od Zelenkova senátu tak nelogické rozhodnutí. A sice že nesmí být v procesu použity důkazy, které odposloucháváním státní zastupitelství a policie získaly. Důkazy, které vedly k přesné znalosti, kdy a kde má být předán úplatek, a tedy k následnému zatčení.

Nyní se k laické veřejnosti přidal i Nejvyšší soud, který Zelenkovo rozhodnutí zkritizoval a označil za nezákonné. „Byl jím porušen zákon ve prospěch obžalovaných,“ vysvětlil předseda trestního senátu Nejvyššího soudu Vladimír Veselý. „Je nutno vytknout odvolacímu soudu (v tomto případě Vrchnímu soudu v Praze – pozn. red.), že k posuzování přistoupil ryze formálně, aniž přezkoumal okolnosti. To nelze považovat za správné,“ dodal Veselý.

Středeční rozhodnutí Nejvyššího soudu má akademický význam, není z toho druhu rozhodnutí, které předešlý vadný rozsudek zruší. To ovšem stačí na to, aby byl Rath souzen na základě všech získaných důkazů, tedy i odposlechů a výsledků sledování kanceláří a domovů obžalovaných. Tyhle důkazy už také jednou vedly k odsouzení Ratha a jeho kumpánů: bývalý hejtman odešel od Krajského soudu v Praze s trestem 8,5 let za mřížemi. Proti tomu se odvolal – a právě při odvolávacím procesu na Vrchním soudu z toho senát soudce Zelenky exhejtmana Ratha „vytáhl“. Zrušil rozsudek Krajského soudu a nařídil, že důkazy získané na základě odposlechů a sledování nelze v procesu použít.

Zelenka to odflákl

To už po zásahu Nejvyššího soudu, na který se se stížností pro porušení zákona mimořádně obrátil ministr spravedlnosti Robert Pelikán, neplatí. Přesto připomeňme, na základě jakých argumentů Vrchní soud na podzim Rathovi svým rozhodnutím pomohl. Senát soudce Zelenky založil rozhodnutí na doktríně „plodů z otráveného stromu“ - tedy na tom, že je-li vydáno vadné rozhodnutí, důkazy na základě této chyby nemají platit. A chybu shledal Vrchní soud tehdy v nedostatečném odůvodnění odposlechů a sledování. Domníval se, nebo to tak alespoň vepsal do rozhodnutí, že soudci povolili státním zástupcům odposlechy a sledování prostor, aniž se obtěžovali to pořádně odůvodnit.

Tohle se jako dost nepochopitelný argument zdálo už minulý týden při veřejném líčení u Nejvyššího soudu. Když soudce Veselý četl ze spisu přesná znění návrhů policie na odposlechy postupovaná státnímu zastupitelství, žádosti o odposlechy státních zástupců postupovaná soudu a nakonec odůvodnění soudů, které odposlechy povolovaly, znělo to laikům v jednací síni jako dobře a logicky odvedená práce. A jak se ukázalo ve středu při konečném rozhodnutí, znělo to tak i Nejvyššímu soudu.

„Povolení a příkazy netrpí vadami, které by měly za následek jejich nezákonnost či dokonce protiústavnost. Dospěli jsme k závěru, že rozhodnutí netrpěla nedostatky, které by měly vést k tomuto závěru,“ odůvodnil rozhodnutí soudce Veselý.

Výhradu, že soudci pouze opsali při povolování odposlechů argumenty žádajících státních zástupců, a že tedy automaticky povolili odposlechy, aniž si lámali hlavu vlastní úvahou, se ukázaly jako liché. Použití stejných formulací v soudním povolení odposlechů není podle Nejvyššího soudu vadou. Soudce nemusí nutně přeformulovávat argumenty, pokud se s nimi po prostudování případu ztotožní a uzná je formálně i věcně správnými.

Jako lichou označil Nejvyšší soud i úvahu Vrchního soudu v Praze, že se soudci při povolování neseznámili s okolnostmi případu a rezignovali na svou roli - což senát Nejvyššího soudu vyčetl ze spisu zachycujícího postup soudců okresního soudu. Naopak za nedůslednou práci označil rozhodování soudce Zelenky – tedy že se právě jeho senát dostatečně neseznámil s podklady.

Zdravý rozum

Představitelé justice vyjadřovali z rozhodnutí Nejvyššího soudu radost. „Zvítězil zdravý rozum. Nejvyšší soud potvrdil názor státního zastupitelství i ministra spravedlnosti, že odposlechy v kauze Davida Ratha jsou použitelné. Je to výborná zpráva pro spravedlnost v České republice,“ napsala na svou facebookovou stránku Unie státních zástupců.

Co teď bude dál? V korupční kauze Davida Ratha a spol. bude znovu rozhodovat středočeský Krajský soud v Praze, na tom se nic nemění; jeho původní rozsudek je nadále zrušen a musí se začít znovu. Ale protože Nejvyšší soud vrátil do spisu jako důkazy i odposlechy a výsledky sledování obžalovaných, může teď Krajský soud rozhodovat se stejnou důkazní materií, kterou měl k dispozici minule. Je tedy pravděpodobné, že rozhodne stejně a obžalované odsoudí k vězení.

Rath rozhodnutí Nejvyššího soudu, které velmi zúžilo jeho manévrovací prostor, ostatně nenesl klidně. Novinářům po jednání několik desítek minut vyprávěl, jak věc vidí, což zde nebudeme podrobně vyprávět. V kostce šlo o to, že se cítí jako štvaná zvěř, že je obětí spiknutí bůhví koho, ale je jich zjevně hodně. Že je jeho proces jako vystřižený z 50. let, takže se obrátí se na Ústavní soud a taky na nějaké soudy mezinárodní - a trapně mu u toho není.