Seehofer odchází. Nadbíhání nacionalistům v Německu nefunguje

Německá politika prochází generační výměnou. Nové předsedy mají od počátku roku Zelení i sociální demokraté, před měsícem oznámila odchod z čela své CDU Angela Merkel. A do zástupu odcházejících se nyní podle německých medií přidává bavorský předák Horst Seehofer. Tváře, které posledních zhruba deset let dominovaly zpravodajství o Německu, postupně mizí ze scény.

“No konečně,” zněl titulek prvního komentáře na liberálním zpravodajském webu ZeitOnline, který dobře odrážel převládající pocit mezi politiky i novináři. Seehoferovo jméno bylo spojováno s většinou koaličních hádek, které od jara charakterizují vládu velké koalice křesťanských CDU/CSU a sociálních demokratů. Dramatický propad obliby těchto státotvorných stran poválečného Německa je podle politologů zaviněn právě neustálými spory v koalici, nikoli nespokojeností Němců s životní úrovní nebo s konkrétní vládní politikou.

Seehofer polarizoval debaty na poměry německých ministrů nezvykle ostrou rétorikou. Jen během letoška označil migraci za “matku všech problémů” a na tiskové konferenci se radoval, že k jeho 69. narozeninám bylo vyhoštěno 69 neúspěšných žadatelů o azyl zpět do nebezpečného Afghánistánu. V obou případech následovala smršť mediální kritiky i rozhořčení v koalici, zvláště mezi sociálními demokraty. V paměti zůstávají především jeho nekončící konflikty s Angelou Merkel ohledně správné uprchlické politiky, které se během let posunuly na osobní úroveň. Na červnovém uzavřeném setkání politiků CSU Seehofer dle nedělníku Welt am Sonntag řekl, že s “tou ženskou” už nemůže pracovat.

Konflikt začal na podzim roku 2015, kdy právě do Bavorska jako do první spolkové země vcházely stovky tisíc běženců. Tamní občané prokázali nebývalou solidaritu s utečenci, scény z mnichovského nádraží nebo z bavorského venkova se staly symbolem německé Willkommenskultur. Zároveň ale Bavoři zblízka pozorovali, že státní správa není na příchod tolika lidí připravena, že jinak přísný německý byrokratický aparát ztratil kontrolu nad situací. Seehofer si stěžoval na nedostatečnou komunikaci kancléřky a vyčítal jí, že ve jménu svého “evropského řešení” není ochotná zavřít, či alespoň výrazně víc chránit německé národní hranice.

Ač jím vedená CSU byla v berlínské vládě, Seehofer demonstrativně do Bavorska pozval Viktora Orbána, hlavního odpůrce německé kancléřky v EU. Hrozil dokonce žalobou proti uprchlické politice vlády. Nebyl však důsledný, sám neodstoupil a nakonec ze svých vyšponovaných hrozeb vždycky vycouval. Angela Merkel svou politiku postupem času korigovala – ale vždy si prosadila svou a udržela základní linie své politiky.

Právě tradiční spojenectví CDU a bavorské CSU se tak dostalo do zřejmě nejhlubší krize v historii - srovnatelný byl konflikt mezi Helmutem Kohlem a bavorským předákem Franzem Josefem Straussem v polovině 70. let minulého století. Německá média vážně rozebírala možný rozpad středopravicové aliance. A tyto spory byly z pohledu občanů zvláště v posledním půlroce nesrozumitelné. CDU a CSU nejprve měsíce ladily společný program do voleb v září 2017 a následně další měsíce jednaly o vzniku koaliční vlády. Když byla pak konečně v provozu, už po chvíli opět kvůli migrační politice hrozil rozpad.

V červnu chtěl Seehofer - ve funkci ministra vnitra - představit „migrační akční plán“. Kancléřka mu to zatrhla. Vadilo jí opatření, které by německé policii dalo právo na hranicích zastavit a nevpustit žadatele o azyl, kteří už byli dříve registrováni v jiné zemi EU. Podruhé se berlínská koalice otřásla v základech v září po nacionalistických demonstracích v saském městě Chemnitz. Seehofer podpořil šéfa kontrarozvědky Hanse Georga Maassena, jenž v rozporu s kancléřkou tvrdil, že tu nedocházelo k žádným honům na přistěhovalce, a bez důkazů zpochybnil pravost videa, které ukazovalo napadení dvou afghánských uprchlíků.

Koaliční problémy přitom neměly jen věcnou a osobní rovinu. Ze strany Seehofera šlo vždy také o volební taktiku. Blížily se říjnové zemské volby a CSU hrozila ztráta absolutní většiny, s níž Bavorsku od 60. let vládne. Tvrdší migrační politikou a ostrou rétorikou se Seehofer snažil získat zpět konzervativní voliče, kteří utekli k nacionalistické Alternativě pro Německo. Tato strategie ale zoufale selhala. CSU utrpěla historickou porážku a v porovnání s rokem 2013 ztratila 12 procentních bodů.

Seehofer nedokázal přilákat zpět nacionalistické voliče, u kterých bil do očí rozpor mezi jeho rétorikou a reálnou politikou berlínské vlády, k níž patřil. Naopak mnozí křesťané, kteří jsou poslední léta mimořádně aktivní v pomoci uprchlíkům, na protest proti nadbíhání nacionalistům přecházejí k Zeleným. Ohlášený odchod je toho všeho logickým důsledkem.

Seehofer je pod palbou kritiky z vlastních řad. “Více týmové práce, více blízkosti k občanům, více dialogu s členskou základnou by neškodilo,” řekla v říjnu týdeníku Der Spiegel Barbara Stamm (CSU), dlouholetá předsedkyně bavorského zemského parlamentu a nejpopulárnější politička v Bavorsku. “Vadí mi, že si CSU při debatě o azylu pořád jen stěžovala. Přitom jsme toho hodně zvládli. Hodně dobrovolníků udělalo v pomoci běžencům úžasnou práci a počet nově příchozích klesl."

Není zatím jasné, zda a případně kdy Seehofer opustí i post spolkového ministra vnitra - a zřejmé nejsou ani důsledky jeho odchodu pro berlínskou politiku. Vnitrostranických debat nyní v CDU i CSU probíhá tolik, že zbývá jen čekat na sjezdy obou stran a na zvolení nových tváří, které budou německou politiku v příštích letech utvářet.  Příběh Horsta Seehofera, jehož důvěryhodnost v očích voličů neustále klesala, je každopádně varováním pro nástupce, že silácké řeči a nadbíhání nacionalistům nefunguje, minimálně v současném Německu.