Na Křetínského se ve Francii stojí fronta

Zájem Francouzů o českého miliardáře vzrostl poté, co Daniel Křetínský loni na podzim koupil menšinový podíl v listu Le Monde. Novinář z deníku Libération Jérôme Lefilliâtre (36) tvrdí, že chce odpovědět na otázku, kdo je a co chce ve Francii neznámý podnikatel v energetice - a že novinové články na to nestačí.

Francouzi zpravidla nedokáží ani vyslovit jeho jméno, vy píšete o Danielovi Křetínském celou knihu. Kdy jste se tak rozhodl?

V Libération píšu o médiích, a tak jsem se o Daniela Křetínského začal zajímat, když se stal v říjnu 2018 spolumajitel deníku Le Monde. Tehdy jsem mimo jiné zjistil, že Křetínský měl zájem koupit původně celý podíl Matthieua Pigasse (jednoho ze dvou majoritních akcionářů Le Mondu, pozn. red.), ale přinášelo by to problémy ve vztahu s druhým kontrolním akcionářem, tak koupil jen 49 procent Pigasseova podílu. Začal jsem se proto víc zajímat o to, kdo je vlastně Daniel Křetínský. Postupně jsem objevil příběh jeho holdingu EPH, zjistil, že šíře jeho podnikání je opravdu veliká, a uvědomil si, že to na jeden nebo i několik novinových článků nestačí. Začal jsem proto uvažovat, že bych o něm napsal knihu, a dohodli jsme se s francouzským nakladatelstvím Le Seuil, že tu možnost prozkoumáme. Odjel jsem do Prahy, mluvil s řadou lidí, ale to, co mě definitivně přesvědčilo, bylo první osobní setkání s Danielem Křetínským. Poznal jsem, že je to velmi bystrý, ambiciózní a rozhodný člověk, o kterém v následujících letech ještě uslyšíme, ve Francii i ve zbytku Evropy.

Kdy by měla knížka vyjít? A název už máte?

Pravděpodobně na jaře 2020. Na název je ještě brzy. Mám několik nápadů v hlavě, ale nic definitivního.

Jaký bude konkrétní úhel vaší knihy?

Nebude to jeho biografie, takže nebudu vyprávět, co dělal Daniel Křetínský ve čtyřech letech. Nebude to ani autorizovaný portrét. O tu knížku mě nepožádal, nebude použité citace autorizovat a nečekal jsem na jeho souhlas s napsáním knihy. Je to čistě moje iniciativa a budu se snažit odpovědět na otázku, kdo je Daniel Křetínský, jak se z něho stal významný hráč v evropské energetice a jaké mohou být jeho plány a ambice ve Francii.

Pro koho bude tedy kniha určena?

Pro lidi, kteří se zajímají o média, ale nejen pro ně. Pro mocensko-ekonomickou elitu Francie, protože ta si nyní klade onu otázku, kdo je neznámý muž, který se stal spolumajitelem Le Monde, koupil francouzskou retailovou společnost Casino, pod kterou patří síť supermarketů Franprix a Monoprix, a jeho firma převzala dvě elektrárny ve Francii. Je to tedy někdo, kdo se ve Francii etabluje. Mohu se vší odpovědností říct, že na Daniela Křetínského se ve Francii stojí fronta. Každý, kdo ve francouzském businessu něco znamená, ho chce potkat.

Čím to je? Všichni jsou zvědaví, kdo vstoupil do listu Le Monde?

To je část odpovědi, protože Daniel Křetínský ve Francii vůbec nebyl investičně přítomný, a pak rovnou atakoval nejvyšší metu - symbol nezávislosti, miláčka všech Le Monde. A souvisí to i s tím, že je Východoevropan, posiluje to jeho mysteriózní stránku. Francouzi neznají Českou republiku. Řada lidí jede na dovolenou do Prahy, ale o české realitě nic nevědí. Neznají českou politiku, neznají zástupce české elity, velké české firmy. V Praze všichni vědí, kdo je Petr Kellner, ale ve Francii ho nezná nikdo. Křetínského tím méně. Dokonce ani Babiše nikdo nezná. Orbána a Kaczynského ano, ale Babiše ne. I proto příchod Daniela Křetínského vyvolal svým způsobem šok. Přes jeho frankofilství a znalost francouzštiny se lidé ptají, proč to udělal, jaké jsou jeho úmysly, jestli hraje sám za sebe - nebo je za ním někdo jiný.

Jak sháníte a ověřujete informace, když nemluvíte česky a nežijete tu?

Mluvím s relevantními lidmi v Česku a snažím se číst české noviny, jakkoli komicky to může znít. Mám na to tři metody, jednak dávám články do Google překladače a z češtiny do angličtiny to funguje docela dobře. Jsem ve spojení s lidmi, kteří umí francouzsky a mohou mi pomoci některé věci objasnit, zasadit do kontextu. A důležité dokumenty si nechávám přeložit profesionály. V zásadě se moje práce příliš neliší od toho, jak pracuju, když sháním informace pro svoje francouzské texty. Jen to je časově náročnější, zdlouhavější, musím proniknout do řady věcí, abych porozuměl konečnému výstupu.

Co je nejtěžší?

Sehnat specifickou českou informaci nebo dokument, který je třeba deset patnáct let starý. Z mé zkušenosti vychází, že volně přístupných starších dat je v Česku méně než ve Francii. A pak, EPH je skutečně mezinárodní firma s bezpočtem filiálek a aktivit, od Česka přes Slovensko, Ukrajinu, Francii, Velkou Británii, což znamená, že záběr, který musím pojmout, je velmi široký. Pokaždé se musím nejprve zorientovat ve specifické situaci dané země, protože právní systém je v každé trochu jiný. Bratislava není Praha, Brusel není Kyjev. Ale to mě na tom zároveň baví. Objevuju zemi, kterou jsem předtím vůbec neznal, respektive znal jsem ji jen přes Kunderovy knížky a Dvořákovy symfonie, poznávám jeden konkrétní příběh současné Evropy, přechod k obnovitelným zdrojům na kontinentu a tak dále. Tyhle věci bych se bez Daniela Křetínského vůbec nedozvěděl.

Po vstupu Daniela Křetínského do Le Mondu se proti němu postavili novináři listu. Obávali se, že s příchodem neznámého akcionáře přijdou o nezávislost. Rozuměl jste jim?

Rozumím kolegům, kteří se obávají zásahu do obsahu po změně majitele listu, protože k takovým situacím v minulosti ve Francii docházelo. Není to tak vždycky, například majitel Libération, francouzský telekomunikační miliardář, nezasahuje do obsahu, to mohu potvrdit. Ale v jiných případech ano. Takže chápu kolegy v Le Monde, že je vstup neznámého muže znervóznil, zejména s ohledem na to, že se nesnažil ve Francii představit a během půl roku se stal také spolumajitelem týdeníků Marianne, L’Obs, časopisu Elle a řady dalších periodik. Za rok a půl od jeho vstupu do Le Mondu ale nedošlo k žádným zásahům do obsahu, respektuje redakční nezávislost.

Daniel Křetínský řekl, že vstoupil do Le Mondu proto, že chtěl pomoci tradičním médiím a posílit liberální demokracii. Vy ho teď zblízka sledujete, mluvil jste s ním zdaleka nejvíce z francouzských i z českých novinářů, protože neposkytuje rozhovory tisku. Věříte jeho slovům o jeho motivech?

Na zodpovězení téhle otázky je ještě brzy, nemám ještě všechny elementy, abych mohl vyřknout autoritativní verdikt. Je to ale samozřejmě ústřední otázka, kterou si kladu i já, je to leitmotiv mojí knížky. Nerad nicméně a priori nedůvěřuju lidem, mám spíš tendenci jim věřit a změnit názor, až když jsou fakta v rozporu s tím, co říkají. A Daniel Křetínský zatím nedal důvod jeho slovům nevěřit.

V poslední době zahýbalo českou politicko-mediální realitou odhalení Aktuálně.cz, že si PPF najala komunikační agenturu na ovlivňování zpráv o Číně.  Zakladatel této agentury byl zároveň jedním z klíčových lidí v serveru Info.cz, který patřil do mediálního domu Daniela Křetínského. Sledoval jste ten případ?

Sledoval - a se zájmem. V Le Monde se před časem objevil článek o Infu.cz, který vyvolal velký rozruch, protože popisoval konzervativní linii jeho komentářů a vysmívání se Gretě Thunberg, zatímco Le Monde patří v tomto ohledu mezi progresivní média. Teď se u nás Info.cz nově stalo tématem kvůli zdvojení role jednoho z jeho redaktorů, který se tvářil jako novinář, ukázalo se však, že dál pracuje v PR. (šlo o dnes už bývalého jednatele Infa.cz Tomáše Jirsu, pozn.red.). Jednalo se o mimořádný konflikt zájmů a porušení jednoho ze základních principů profesionální novinářské práce, alespoň z pohledu Francie.

Novináři Le Monde podepsali s většinovými majiteli listu - ke kterým Daniel Křetínský nepatří - dohodu, že při zásadnější majetkové změně budou mít právo schválit vstup nového akcionáře. Týkalo by se to i Křetínského, kdyby chtěl navýšit svůj podíl. Považují to za svoje vítězství a návrat jistoty, že si případně ohlídají svoji nezávislost. Může aféra okolo Infa.cz nějak ovlivnit nastolený stav věcí v Le Monde?

To se teprve ukáže. Klíčovou otázkou je, jestli Daniel Křetínský věděl o zdvojení rolí Tomáše Jirsy a o práci jeho agentury pro PPF. On tvrdí, že nevěděl, a odchod Jirsy z Infa byl docela promptní. Rozhodně to ale neposiluje důvěryhodnost Křetínského mediálních aktivit v očích Francouzů ani jeho osobní kredit.