My všichni, co Zemanovi rozumíme

„Miloš Zeman je prototyp Čecha,“ vysvětluje Roman Lipták ve čtvrtečním rozhovoru na Aktuálně.cz. Jak se to pozná? Má prý smysl pro humor, smysl pro ironii, dokonce sebeironii. Rád provokuje. Na dovolenou jezdí nejraději na svoji chalupu, kde se neostýchá vyrazit v plavkách s nafukovacím člunem k rybníku. „Je v tom zcela autentický,“ říká Lipták.

Jako poradce českého prezidenta patrně Roman Lipták nebude zcela objektivním kritikem, ale celý rozhovor rozhodně přesahuje obvyklou dávku povinné propagace šéfa. Lipták má odstup - je Slovák, žije v Bratislavě.  Zároveň pravidelně dojíždí na druhý břeh Moravy, takže jistá kompetence v posuzování „typických“ Čechů mu nelze upřít.  Navíc pro Zemana sleduje a analyzuje názory české veřejnosti, měl by se v nich tedy vyznat. „Česká společnost mu rozumí a akceptuje ho,“ dodává k prezidentovi.

Lipták odvozuje spřízněnost i z toho, že prezidentovi - stejně jako jeho voličům - záleží na tématech jako uprchlíci nebo Islámský stát. Nejčastější výhrady vůči Zemanovi - v rozhovoru jmenované jako mstivost vůči kritikům, pohrdání či posmívání se rivalům, neschopnost přiznat chybu, chybějící velkorysost - Lipták naopak odmítá. Podle jeho osobních zkušeností z prezidentské kanceláře takový Miloš Zeman není. Otázka, proč se tak potom chová navenek, nezazněla; nevíme tedy, k jakému pozorování Lipták došel. Hlavní problém je ale jinde.

Roman Lipták se tváří, jako by důležitým vodítkem vztahu „prezident a jeho lid“ byl názor na styl Zemanovy dovolené. Přitom pro celkové porozumění Zemana jde o zcela podřadnou věc. U někoho, kdo se rád počvachtá uprostřed rybníka ve člunu, může pohled na stejně se bavícího prezidenta upevňovat emoční pouto, ale tím to končí. Pro skutečné porozumění prezidentovi, nikoliv jen jeho slupce, zážitek z léta mnoho neznamená.

Výčet kroků, nad nimiž tápou i Zemanovi dlouholetí znalci, se naopak neustále prodlužuje. Namátkou: Proč se tak zesměšňuje sporem o muže, o němž devadesát procent národa do této chvíle nic nevědělo (viz Peroutka)? Proč tolik horuje za schválení majetkových přiznání a nevadí mu, že jeho vlastní kancléř majetkové přiznání obchází? Proč zaměstnává jako svého poradce záhadného, na Rusko napojeného byznysmena? Z jakého důvodu blokuje celkem banální právo univerzit volit si akademické hodnostáře? Proč tak vehementně zapírá opilost, když ji všichni v televizi vidí? Proč zmizela z veřejné scény jeho dcera, o niž prohlašoval, že mu bude v úřadu důležitou pomocnicí? Nebo z velké politiky: Proč tak usilovně házel klacky pod nohy předsedovi ČSSD poté, co vyhrál volby? A proč věří víc Putinovi než Merkelové, Cameronovi a Hollandovi (viz spor o účast Ruska ve válce na Ukrajině)?

Zkrátka chalupářská dovolená a pár ostrých slov na adresu uprchlíků možná posouvají prezidenta o něco blíž k lidu - ovšem netvařme se, že jeho úřadování díky tomu víc rozumíme.