Mexiko povede levicový spasitel Obrador

Mexiko má rozlohu jako čtvrtina Evropské unie a žije v něm bezmála 130 miliónů obyvatel. V noci na pondělí tahle ohromná latinskoamerická země prošla revoluční změnou: na třetí pokus v prezidentských volbách zvítězil Andrés Manuel López Obrador, latinskoamerický ekvivalent řeckého premiéra Tsiprase, španělských Podemos nebo britského šéfa labouristů Jeremyho Corbyna.

AMLO, jak je Obrador běžně přezdíván,  je přímou mexickou odpovědí na Donalda Trumpa. Jestliže ve Spojených státech zvítězil pohled America First, na jih od amerických hranic teď dominuje Sólo Mexico. AMLO stejně jako Trump slibuje, že Mexiko přestane být všem pro smích a stane se znovu nezávislou, suverénní a svobodnou zemí. Obrador je vlastně označován za socialistického nacionalistu.

Těžiště jeho poselství zcela v duchu doby spočívá ve vzpouře proti zaběhanému establishmentu, který je - v mexickém kontextu rozhodně nikoliv zcela neprávem - líčen jako zkorumpovaná kasta sloužící výhradně k (sebe)reprodukci úzké vládnoucí podnikatelské třídy. Středobodem jeho programu je boj s rozsáhlou a všudypřítomnou korupcí - tedy téma, které před pár týdny vyneslo k prezidentské moci Obradorův ultrapravicový zrcadlový obraz v osmdesátimiliónové Kolumbii a zcela rozvrátilo politickou scénu v dvousetmiliónové Brazílii (tam vše směřuje k vítězství tamního ultrapravicového “brazilského Trumpa” za hlasitého volání veřejnosti po návratu vojenské diktatury).

Congratulations to Andres Manuel Lopez Obrador on becoming the next President of Mexico. I look very much forward to working with him. There is much to be done that will benefit both the United States and Mexico!— Donald J. Trump (@realDonaldTrump)

Mexiko si ovšem zvolilo levicovou variantu populismu - což je s výjimkou maličkého Řecka novum. Britský tisk připomíná, že Jeremy Corbyn volbou AMLO získal prvního významného zahraničního spojence a první důkaz, že se jeho socialistická reakce na globalizaci a krizi liberální demokracie může skutečně vyšplhat až na samý vrchol politické moci. Američtí demokraté, v jejichž řadách sílí socialistický proud inspirovaný Berniem Sandersem, celou situaci jistě bedlivě pozorují.

Dělení a na levici a pravici ale dost možná nebude dávat mnoho smyslu. Bude jistě zajímavé pozorovat, na čem všem se Obrador vlastně shodne s Trumpem. Jistě mu nezaplatí zeď na hranicích, oba muži však silně nemají v lásce Severoamerickou dohodu o volném obchodu (NAFTA) - samozřejmě proto, že škodí zájmům pracujících právě v jejich zemi. A oba považují globalizaci a světový volný obchod za jeden velký podvod mezinárodních elit. Obradorova odpověď, vytvoření třicet mil široké bezcelní zóny podél celé hranice se Spojenými státy, do níž budou pod slibem nízkých daní lákány mexické i americké firmy, vzbudí ve Washingtonu jistě “nadšení”.

Prezidenti obou zemí se zcela jistě neshodnou na řešení migrační krize. Obrador dlouhodobě kritizuje porušování lidských práv na severní hranici s USA a dává najevo, že Američanům rozhodně nebude krýt záda. Většinu nelegálních latinos mířících do USA dnes netvoří Mexičané, které Trump ve svých vystoupeních rutinně uráží, ale uprchlíci ze zemí střední Ameriky, především Hondurasu a Salvadoru, kteří používají Mexiko jako tranzitní zemi. Donald Trump tak může rychle zjistit, že jeho jižní kolega má proti němu v ruce docela silnou zbraň v podobě utahování nebo uvolňování šroubů nelegální migrace.

Nad Obradorem se nicméně vznáší především otazníky. Když poprvé kandidoval v roce 2006 (prohrál tehdy o půl procenta a dlouhé týdny proti výsledku voleb se svými stoupenci blokoval centrum Mexico City), byl považován za levicového radikála ve stylu Huga Cháveze. Dnes se má všeobecně za to, že je především široce rozkročeným populistou s mesiášským komplexem slibujícím všechno všem. Nový prezident je charizmatická osobnost hovořící jednoduchým jazykem, někdy své slogany i veršuje a shromážděné davy odříkávají předem očekávané věty za něj.

Obrador míří na rozsáhlou chudinu, ale sociální programy jsou finančně pokryty mlhavými sliby o zisku desítek miliard dolarů, k nimž se stát dostane po vymýcení korupce, o snížení platů státního aparátu a rozprodeji mexické vládní letky. Nový prezident rozhodně dokázal vzbudit obrovské naděje - a jako u všech populistů bude zlomový okamžik jeho působení v úřadu záviset na tom, jak bude reagovat, pokud se mu sliby přestane dařit plnit. V době, kdy působil ve funkci starosty mexického hlavního města, byl znám tím, že neváhal obcházet zvolené městské zastupitelstvo. Volby nyní vyhrál nejen s osobní převahou, ale získal také většinu v mexickém Národním kongresu a jeho hnutí ovládlo Mexico City.

Andrés Manuel López Obrador je rozhodně výjimečný muž, který zasvětil život politice na levém okraji politického spektra, vždy se zastával chudých, ustál dvě emocionálně vypjaté porážky a dokázal najít dosti sil, aby napotřetí zvítězil. V desítkách miliónů Mexičanů vzbuzuje obrovské naděje a je vnímán jako spasitel, který vede Mexiko zpět do (údajné) slavné a hrdé minulosti, jež je zároveň mexickou budoucností. Mnozí se obávají, že své dějinné roli skutečně sám věří.