Konspirace, že chemickými zbraněmi neútočil Asad, pomíjejí minulá šetření

Sýrii o víkendu opět zabíjely chemické zbraně a hlavním podezřelým je v očích západních politiků Asadův režim. Hrozí mezinárodní eskalace války: prezident Donald Trump ohlásil, že odvetou bude americký raketový úder, Rusko varuje, že vojenský zásah vyvolá “závažné a tragické” důsledky.

Nebudeme nyní řešit, jak na situaci správně reagovat. Doporučuji třeba komentáře dvou zasvěcených specialistů na Blízký východ - Robin Wright z týdeníku The New Yorker  a Davida Gardnera z deníku Financial Times  - či analýzu z The New York Times, která rozebírá tři možnosti americké politiky. Podíváme se na pochybnosti o viníkovi chemického útoku, které jsou houfně sdílené na sociálních sítích a znějí následovně: chemický útok nebyl a nebude nestranně vyšetřen. Mohl jej stejně tak spáchat Asad jako zoufalí, obklíčení islamisté v zasaženém městě Dúmá; útok tak slouží jen coby záminka k americké vojenské akci.

Tento postoj je svůdný. Působí objektivně a “nad věcí” - přiznává nesmírnou složitost syrské války a vyvozuje z ní závěr, že pravdu o chemických útocích nebudeme nikdy znát. Ano, pokora před nesmírně složitým děním v syrském terénu je  nutná a je též třeba uznat, že nástroje propagandy dobře ovládají všechny válčící strany. Vládnoucí režim a jeho spojenci, islamistické milice, kurdské síly i exilová syrská opozice. Přesto zmíněná relativizace Asadovy viny spíše klame, než aby pomohla aktuální dění v Sýrii objasnit. Neříká totiž velmi podstatnou věc.

Vyšetřování chemických útoků trvá dlouho. V minulosti na něm poctivě pracoval tým mezinárodních specialistů, kteří zkoumají satelitní snímky, provoz ve vzdušném prostoru, vzorky půdy, vlasů i shozené munice z postižených oblastí, hovoří se svědky. Výzkum probíhá ve složitém prostředí informační války a specialisté nemají do místa útoků přístup. To platí i pro postižené město Dúmá: oblast je obklíčená vládními vojsky a zatím nejsou dostupné jednoznačné důkazy. Možná sem ani nebudou mezinárodní výzkumníci vpuštěni, protože se v Radě bezpečnostni USA a Rusko nedokáží dohodnout na podmínkách jejich práce.

Členy minulých týmů byli lidé, kteří se chemickými zbraněmi dlouho a systematicky zabývají, neslouží žádnému státu, důkazy kriticky zkoumají a jsou v závěrech opatrní. Dosud uzavřená vyšetřování přesto ukazují, že všechny větší prozkoumané útoky chemickými zbraněmi spáchal Asadův režim. Teorie o vině rebelů, islamistických milicí nebo syrské větve al-Káidy se doposud nikdy nepotvrdily; prokázáno je jen jedno užití chemické zbraně samozvaným Islámským státem. To samozřejmě automaticky nedokazuje, že i v Dumě útočil Asad. Zasazuje to však aktuální dění do potřebného kontextu: je zřejmě, že syrský režim je hlavním podezřelým zcela oprávněně.

Konspirační teorie a domněnky, že Asad nemá útoky chemickými zbraněmi zapotřebí, se internetem masivně šířily například již vloni v dubnu při útoku v provincii Idlíb, kdy sarin zabil osmdesát lidí. Mezitím máme po ruce zprávu vyšetřovací mise OSN, která vychází z analýzy Organizace pro zákaz chemických zbraní, největší mezinárodní autority na toto téma. O útoku z loňského jara na město Chán Šajchún v Idlíbu píše:

“Informace, která náš panel získal, podávají dostatečně důvěryhodné a spolehlivé důkazy o následujícím:

Na základě předchozího je panel přesvědčen, že za vypuštění sarinu v Chán Šajchúnu 4. dubna 2017 je odpovědná Syrská arabská republika. Zjištění panelu ohledně důkazů je založené na informacích, které ve větším detailu rozebírá příloha II.” (Celá zpráva je zde.)

Samozřejmě, z této zprávy není možné automaticky odvodit závěry i pro aktuální chemický útok. Možná nebude vyšetřen, protože prodloužení mise zmíněné vyšetřovací mise vloni v listopadu na půdě OSN zablokovalo Rusko. Pokud ale nechceme propadnout fatalismu, že se skutečnou pravdu nikdy nemůžeme dozvědět a věřit dnes nelze  nikomu, je třeba brát analýzu vážně. Stejně jako zprávy jiných vyšetřovacích týmu OSN, že takřka všechny útoky chemickými zbraněmi spáchal Asadův režim. Nemáme po ruce lepší kompas, který dá orientaci i v aktuálním syrském dění.

Jiná a mnohem složitější věc je, jak na pravděpodobnou Asadovu vinu reagovat. V situaci, kdy diktátor ovládá většinu Sýrie, není k němu žádná viditelná alternativa. Opravdu masivní vstup USA do války by zvýšil utrpení civilistů a hrozil rozhořením válečného ohně do dalších zemí.