Konec brexitu? Labouristé podpoří druhé referendum

Jsme právě v těchto hodinách svědky začátku konce brexitu? V chaosu britského odcházení z EU je možná i tato varianta, ale stále se jedná o nepřehledný zmatek poháněný především stranickými zájmy. Věci se nicméně v každém případě daly do pohybu.

Zprávou posledních hodin je oznámení, že labouristé Jeremyho Corbyna podpoří “druhé hlasování”. Co přesně to znamená, není úplně jasné.  V prohlášení doslova stojí, že strana “předloží nebo podpoří dodatek ve prospěch veřejného hlasování s cílem zabránit ničivému brexitu toryů”. O čem přesně se bude hlasovat, kdy k hlasování dojde, jak bude položena otázka a zda bude obsahovat možnost v Unii setrvat nebo třeba výběr mezi dvěma plány na odchod, není rovněž zcela jasné. Někteří představitelé strany, třeba stínová ministryně zahraničí Emily Thornberry, v pondělí tvrdili, že to je samozřejmé a že strana povede kampaň za setrvání. Předseda Corbyn nicméně nic takového neřekl a šéfové dalších opozičních stran, liberálních demokratů nebo skotské národní strany, mu v této věci nijak nedůvěřovali a žádali další vysvětlení.

Nelze se jim úplně divit, protože -  slovy mluvčího velšské strany Plaid Cymru - “Corbyna museli k referendu dovléct s křikem”. Druhé referendum si labouristé odhlasovali již na svém sněmu v září, ale Corbyn, celoživotní euroskeptik považující EU za inkarnaci nadnárodního kapitalismu, se až do pondělka k ničemu neměl. Což je ostatně také pochopitelné, významná část labouristických voličů (podle odhadů zhruba tři miliony) hlasovala v roce 2016 pro odchod a Corbyn hrál od té doby roli záhadného pána, který se soustředí na nezbytnou socialistickou revoluci a neříká tak ani tak. Vloni touto dobou prohlašoval, že pokud jde o brexit, “vlak už odjel” - a rozhodnutí voličů je potřeba respektovat.

Ke změně stanoviska vedení labouristů přiměl odchod osmi poslanců, k němuž došlo minulý týden. V britském parlamentu se začala formovat skupina centristů zběhlých z obou hlavních stran, sice malá, ale s potenciálem rychle nabalovat další nespokojence v případě, že se bude hrozba odchodu bez dohody (tedy tvrdého brexitu) v následujících dnech a týdnech zvyšovat. Především labouristé stáli na pokraji zásadního rozkolu, mluvilo se o dalších desítkách možných odchodů, místopředseda strany Tom Watson zakládal sociálnědemokratickou frakci vymezující se proti ostře levicovým postojům Jeremy Corbyna a jeho kliky, narůstal spor mezi předsedou a jeho pravou rukou Johnem McDonnellem.

Nad vším se ještě vznáší hodně ošklivý přízrak obvinění ze “systematického antisemitismu”, který rebelující poslanci popisují jako jeden muž či žena a proti kterému se vymezil dokonce i Jon Lansman , šéf aktivistického proudu momentum, jenž stál za zvolením Corbyna předsedou. “Poslanci mi (v posledních dnech) ukazovali záplavu emailů od stranických členů na místní úrovni, kteří rezignují kvůli Corbynově váhavosti v otázce brexitu,“ píše komentátorka listu The Guardian Polly Toynbee.

Jestliže původní referendum o brexitu v roce 2016 údajně Cameron považoval za “otázku stranického managementu”, pak  Corbynův posun k druhému hlasování je do znační míry totéž v labouristickém kabátě.

Neznámých je ale v tuto chvíli víc. Je ještě vůbec možné referendum stihnout? Existují pro něj hlasy v parlamentu - tedy najde se dostatečný počet konzervativců, kteří ho nakonec podpoří, když proti němu budou nejspíše hlasovat i někteří poslanci labouristů zastupující euroskeptické okrsky? V hodinách před Corbynovou otočkou se mluvilo především o stoupající ochotě premiérky Theresy May požádat o několikaměsíční odklad odchodu z EU a o plánu Bruselu navrhnout odklad až do roku 2021 a obejít tak úplně nutnost zavést nepřijatelnou “irskou pojistku”.

Situace je tedy nadále velmi nepřehledná, což s sebou stále nese i možnost tvrdého brexitu bez jakékoliv dohody. O ten i nadále usiluje několik desítek radikálů z konzervativní strany - a zbytek parlamentu ho může umožnit tím, že nakonec nedokáže najít většinu pro žádnou jinou variantu.