Jeden z největších defraudačních případů české historie se blíží rozuzlení

Švýcarský odvolací soud – po čtyřech letech od vynesení prvního rozsudku – rozhodl, že čeští manažeři, kteří si pro sebe zprivatizovali na přelomu tisíciletí Mosteckou uhelnou, jsou skutečně vinni. Připomeňme, kdo byl před oněmi čtyřmi lety odsouzen za praní špinavých peněz a podvody: Antonín Koláček, bývalý šéf Mostecké uhelné, na 52 měsíců vězení a zaplacení 250 tisíc korun pokuty. Jiří Diviš 46 měsíců a pokuta 1,3 milionu korun, Marek Čmejla 4 roky s pokutou 900 tisíc korun, Oldřich Klimecký 37 měsíců a pokuta 200 tisíc korun, Petr Kraus 3 roky a pokuta 180 tisíc korun. Odvolací soud sice potvrdil spáchání trestných činů, ale zároveň uložil nižšímu soudu přezkoumat rozsudky u dvou odsouzených.

Odvolací soud zároveň rozhodl, že český stát se může připojit k žalobě jako poškozený a usilovat o čtrnáct miliard korun, které jsou zablokovány na švýcarských kontech – a které si do země helvétského kříže vyvedli tehdy Antonín Koláček a další. Bude dobré si připomenout i to, o co šlo v jednom z největších defraudačních tuzemských případů – na němž se podepsala i někdejší vláda Miloše Zemana.

Pro původní soud v Bellinzoně, který se odehrál v roce 2013, byla klíčová operace z roku 1998, při níž tehdejší manažeři Mostecké uhelné společnosti (MUS) vytáhli z účtů jimi spravované firmy sto padesát milionů dolarů, poslali je na konta do Švýcarska a dalších zemí, a pak za ně tajně pro sebe skoupili padesát procent akcií MUS. Od toho se odvíjí celá „švýcarská“ žaloba. Tamní vyšetřovatelé zmapovali stovky následných transakcí podniku, prokázali, že manažeři i později používali peníze MUS k nákupu dalších firem do svého vlastnictví, třeba plzeňské Škodovky v roce 2003.

Švýcarská obžaloba říkala, že pětice podnikatelů kolem neformální hlavy celé operace Antonína Koláčka opakovaně podváděla, „kradla peníze z pokladny MUS“ a zisky pak všichni prali přes švýcarská konta a daňové ráje. V okamžiku, kdy Švýcaři začali v roce 2007 věc vyšetřovat na základě výpovědi jednoho ze zprostředkovatelů bankovních transakcí, leželo ve Švýcarsku na účtech obžalovaných uhlobaronů čtrnáct miliard korun.

V roce 2013 se rozjelo další vyšetřování v Česku, které se dodnes zabývá transakcí, během níž manažeři koupili v roce 1999 od tehdejší Zemanovy vlády její menšinový podíl v MUS. Podle dokumentů tuzemské policie získali manažeři tajným skupováním akcií nadpoloviční podíl ve společnosti už v roce 1998 a již tehdy měli minoritnímu akcionáři – českému státu – udělat nabídku na odkup akcií. V tu dobu se cena akcie pohybovala kolem šesti set korun, nahoře ji svými nákupy drželi právě Koláček a spol. Manažeři ale ovládnutí firmy tajili prostřednictvím nastrčených kompliců a odkup státu nabídli až v roce 1999, kdy obchodování s akciemi MUS na burze ustalo a cena akcií letěla dolů – na sto dvacet osm korun za kus.

V ten okamžik oslovili manažeři vládu a nabídli jí „velkorysou“ – jak to v dobovém tisku nazývali členové Zemanova kabinetu – cenu sto padesát korun za kus. Celkem tedy dostal český stát za svůj podíl 650 milionů korun. A policisté mají dnes v rukou znalecký posudek expertů ministerstva financí, podle něhož by uhlobaroni při správném postupu nabídky odprodeje měli za státní menšinový podíl dát 3,9 miliardy korun. Jinými slovy: ministerstvo soudí, že Koláček a jeho kolegové okradli tímto obchodem českou veřejnost o více než tři miliardy korun, za což byli před čtyřmi lety policií obviněni.

Mimochodem – protikorupční policie vyšetřovala koláčkovské ovládnutí MUS od roku 1999. V roce 2008 ale bezvýsledné vyšetřování odložila, což se v médiích a v kuloárech vykládalo nedoloženými dohady o politické korupci a dobrých vazbách některých obžalovaných na mocenskou sféru. V roce 2009 se ozvali Švýcaři s žádostí o právní pomoc. Z české strany sice téměř žádné informace nedostali, protože tehdejší špičky Vrchního státního zastupitelství v Praze tvrdily, že privatizace MUS není trestným činem. Nicméně zahájení švýcarského vyšetřování vytvořilo silný tlak a o rok později bylo vyšetřování znovu otevřeno i u nás.

Není tedy vyloučeno, že u dvacátého výročí „privatizace“ Mostecké uhelné, se dočkáme definitivních pravomocných rozsudků u „švýcarské“ větve vyšetřování.  Jde to pomalu, ale jde to. Mostecká uhelná byla a je jedním z nejlépe dokumentovaných zločinů novodobé historie a dostává se nám jisté spravedlnosti, přestože zmiňovaní manažeři patřili k tomu nejužšímu a nejprivilegovanějšímu okruhu osob s politickým vlivem, jaký měl málokdo.