I migrant je člověk. Pakt měl ukázat, že to chápeme

Česká vláda dospěla měsíc před podpisem migračního paktu OSN k názoru, že dokument není v souladu s její politikou a že Česko se tím pádem k dokumentu nepřipojí. Ministerstvo zahraničí dostalo po středečním jednání vlády za úkol připravit odmítavé stanovisko, které vláda příští týden formálně odhlasuje. Podobně se před týdnem rozhodlo Rakousko a předtím Maďarsko a Spojené státy, lavírují i Polsko a Slovensko. Podle vedoucího Informačního centra OSN v Praze Michala Broži však kritika paktu stojí na zkreslených argumentech a česká otočka po dvou letech vyjednávání nemá racionální základ.

Jak by šlo odmítnutý pakt stručně shrnout?

Jde o politický rámec, ne o technický dokument. O minimum, na kterém se státy napříč světem shodnou. Pakt – respektive kompakt, to je termín, kterému dávám přednost – pojímá migraci jako globální téma. Řešení vidí ve sdílené odpovědnosti států a ve spolupráci.

Dokážete v kostce shrnout, v čem má řešení spočívat?

Kompakt má čtyři hlavní cíle: za prvé zmírňovat faktory, které lidi nutí migrovat, tedy řešit problémy v zemích původu. Za druhé snižovat rizika, kterým migranti čelí. Hlavně jde o respekt k jejich lidským právům a hledání způsobu, jak jim zajistit alespoň základní péči, podporu a bezpečí. Za třetí nezapomíná na společnosti, kam migranti míří, zabývá se jejich obavami a potřebami. A poslední, podle mě nejdůležitější, v migraci vidí i příležitost a migranty jako ty, kteří dokážou přispět k obohacení společnosti. To znamená, že na první místo staví lidi. Aktéry migrace jsou lidé, nikoli čísla nebo národnosti.

Proč dokument vznikl?

Protože pohyby lidí po světě jsou nyní velmi zřetelné a o migraci žádná taková celosvětová dohoda neexistuje. Nejde ale o úmluvu, která by vnášela do mezinárodního práva nové prvky. Obsahuje zásady stávajících mezinárodněprávních nástrojů, nezakládá nové závazky.

Častá námitka zní, že dokument „stírá rozdíly mezi nelegální a legální migrací“. Z čeho tato námitka vychází?

Text mluví o regulérní a neregulérní migraci. Kompakt chce řešit příčiny neregulérní migrace, na které dnes mezinárodní společenství není schopno reagovat. Cílem je dosáhnout ideálně stavu, kdy to, že lidé migrují, není problém; že to není otázka nutnosti, ale volby. Tedy usměrnit neregulérní migraci, dostat ji pod kontrolu. A vyhnout se v budoucnu problémům, jako jsou nečekané příchody velkého množství lidí nebo smrt migrantů na nebezpečné cestě.

Rakouští Svobodní – možná právě kvůli těmto věcem – kritizují „nezodpovědně naivní proimigrační tón“ dokumentu. Pokud byste měl možnost někoho ještě o prospěšnosti paktu přesvědčit, co byste řekl?

Dnešní svět je čím dál víc propojen, komunikačně, obchodně, dopravně. To je zkrátka fakt. S tím je spojen i pohyb lidí. Existují vážné důvody, které lidi k migraci tlačí. Jde o globální problém a jen spolupráce mezi státy zajistí, že z neregulérní migrace uděláme regulérní proces. Tedy takový, že migrace svým rozsahem a průběhem nebude působit jako zátěž. V dnešním světě už nelze postavit zeď a doufat, že se tím problému vyhneme. Proto je žádoucí mít dohodu na základních pravidlech, jak dál postupovat.

O jaká pravidla v paktu jde?

Například o to, že pro nastavování migrační politiky budeme využívat spolehlivá data, že si budeme vyměňovat přesné a včasné informace. Že budeme minimalizovat zranitelnost migrantů tím, že budeme respektovat, že jsou to lidé a za všech okolností mají svá práva. Nebo také o to, že zajistíme podmínky pro rychlejší a bezpečnější transfer remitencí. Peněz, kterými migranti podporují své rodiny a známé doma. Už teď jde o větší částku, než je oficiální rozvojová pomoc, kterou poskytují státy.

Rozumíte tomu, proč státy jako Česko nebo Rakousko začínají od paktu couvat?

Obsahový důvod nevidím. Z kompaktu nevyplývají žádné nové závazky. Vlády ale mají samozřejmě svrchované právo připojení odmítnout.

Obvyklý argument zní, že pakt zakládá právo na to migrovat, jít třeba z Afriky do Evropy za lepším. To je mýtus?

Ano, považuji to za mýtus. V paktu o tom zmínka není. Pokud se ale podíváme do Všeobecné deklarace lidských práv, tak právo opustit svoji zemi – a také vrátit se do své země – je v ní zakotveno už od roku 1948. Nyní je diskuse o tom, že s lidmi v pohybu by mělo být zacházeno v souladu se základními právy. Může jít tedy o nešťastnou dezinterpretaci.

Odmítnutí paktu patrně souvisí s tím, že česká nebo rakouská vláda chce nyní řešit migrační politiku po svém a nechce se ničím svazovat. Kritici paktu mluví o ztrátě suverenity – i to je nesmysl?

Hned na začátku vyjednávání před dvěma lety byla dohoda, že půjde o právně nezávazný dokument. Suverenita států je v textu uvedena jako jeden ze základních principů spolu s principy sdílení odpovědnosti, nediskriminace a lidských práv. Kompakt přímo zmiňuje svrchované právo státu určit si svou migrační politiku i pravidla pro vstup a pobyt migrantů na svém území.

Pokud jde o právně nezávazný dokument, jaký má vlastně smysl?

Jde o snahu dosáhnout základního konsensu a dohody na společném řešení. V OSN je často nutné vycházet z toho, že i když je něco právně nezávazné, přesto jsme tomu ochotni dát váhu a jednat podle toho.

Je to tedy podobné jako třeba u pařížské dohody o klimatu?

U Pařížské dohody je to jinak. Po ratifikaci 55 států se stala právně závaznou. Dnes má už 183 ratifikací. Byla ale založena na dobrovolných závazcích států ke snižování emisí skleníkových plynů. Současně vlády přislíbily, že své závazky budou každých pět let revidovat tak, aby se došlo k cíli dohody: udržet oteplování planety pod hranicí 2 °C. Je ale potřeba dodat, že dohoda neobsahuje sankce za neplnění. Spoléhá se na vzájemný tlak států a na pravidelný přezkum závazků.

Donald Trump od klimatické dohody odstoupil, protože neodpovídá tomu, co sliboval v kampani. Podobně to udělal s tímto dokumentem o migraci a česká vláda postupuje stejně – zřejmě proto, že text neodpovídá její politice.

Ano, ale k faktickému odstoupení od závazků Pařížské dohody dojde v případě Spojených států až v listopadu 2020. Jak už jsem nicméně řekl, na nepřipojení nebo odstoupení má každý stát právo.

Proč je tedy lepší připojit se?

Pokud jde o migraci, nemyslím si, že v dnešním propojeném světě se dá očekávat, že by šlo migraci zastavit. Migračnímu kompaktu jde o to, abychom migraci společně drželi ve zvladatelných, bezpečných a regulérních mezích. Ne každý chce být ukotven na jednom místě a u mnoha lidí k tomu existují i objektivní důvody. Dnes je na zeměkouli téměř 260 milionů mezinárodních migrantů – lidí, kteří se narodili v zemi A a žijí v zemi B. A pravděpodobně budou přibývat kvůli růstu populace, větší propojenosti světa, rostoucím nerovnostem nebo klimatickým změnám. Proto je důležité mít dohodu na tom, že pokud se lidé pohybují po světě, mají základní práva, která musíme respektovat. Nestává se z nich obtížný element, ale zůstávají lidmi.

Není postoj české vlády logický a upřímný? Na řešení migrace se de facto nijak podílet nechce, proto odmítá i to, co jste na začátku popsal jako politický rámec, který má k nějakému řešení vést.

Mně nepřísluší komentovat politiku české vlády. Je ale zjevné, že pokud by všechny státy chtěly jen vztyčit bariéry, nenajdeme potřebné řešení. Pokud postavíte někde zeď, problém zůstane za ní. Pak se ale pravděpodobně otevře jiná cesta, která může být mnohem nebezpečnější. Jak pro migranty, tak pro mezinárodní systém.

Ministr zahraničí vysvětlil zamítavou pozici vlády obavou z „nejednoznačného rozlišení mezi nelegálními a legálními migranty v otázce sociálních práv nebo fakt, že kompakt nezmiňuje i nucené návraty nelegálních migrantů“. Rozumíte tomu, na co naráží?

Kompakt usiluje o zajištění férových a etických podmínek pro možnost zapojit se do pracovního trhu.  Třeba to, že nebudou diskriminováni, nebo se nestanou obětí nucené práce. Ohledně návratů jeden z 23 cílů kompaktu specificky zmiňuje, že státy mají spolupracovat na zajištění bezpečných návratů a udržitelné re-integrace.

Co se stane, pokud Česko zůstane mimo?

Platí, že u mezinárodních dokumentů tohoto typu je cílem univerzální akceptace. Jejich síla odpovídá tomu, kolik zemí se připojí. Jde o princip sdílené odpovědnosti: jít spolu, ne proti sobě. Myslím si, že žádný stát se nemůže vyčlenit z toho, co se ve světě děje. To šlo možná před sto lety, kdy společnosti dokázaly žít odděleně a chránit si to své. Dnes si musíme přiznat, že jsme na sobě závislí a potřebujeme spolupracovat. Mít základ sdílených hodnot a na něm stavět. Právě o tom je migrační kompakt.