Hodní, zlí a Plahotniuc. Krize v Moldavsku sílí

Moldavsko má aktuálně dva prezidenty a dvě vlády. Jednu vládu uznává zahraničí - ale policie ji odmítá vpustit do administrativních budov, kde úřaduje ta druhá. Jeden prezident sice úřadovat může, ale ústavní soud jej zbavil funkce - a druhý, dočasný, vyhlásil předčasné volby a rozpustil parlament. To všechno díky velmi nečekaně a na poslední chvíli poskládané vládní koalici, která bezpochyby pootočí kormidlem malé a zapomenuté východoevropské země. Jen není jisté, jakým směrem a jakým způsobem.

Dvěma nepravděpodobnými vládními spojenci jsou prounijní strana ACUM (neboli Teď) a socialisté, proruští nostalgici. Rozsekli tak tříměsíční rébus, kdo bude vládnout po nerozhodných únorových volbách. Obě strany nespojuje vůbec nic. Tedy téměř: spojily síly, aby od vlády po deseti letech odstavily Demokratickou stranu moldavského oligarchy a reálného vládce země Vlada Plahotniuce.

A ten se brání: jím ovládaný ústavní soud velmi pochybnou kličkou odvolal proruského prezidenta Igora Dodona a soudně je z funkce odstaven i loni zvolený kišiněvský starosta. Ústavní krize trvá už pět dní a země se dostává na kraj nebezpečného střetu. Plahotniuc je přitom osamocen: novou vládu ve vzácné shodě uznává EU, Spojené státy i Rusko.

Plahotniuc a jeho Demokraté přitom byli dlouho favority Unie i Spojených států - a Moldávie ukázkovým příkladem úspěšné cesty postsovětské země na Západ. K moci se Demokraté dostali v roce 2009, kdy občanské protesty po zfalšovaných volbách ukončily vládu komunistické strany. V roce 2014 podepsala země asociační dohodu s Evropskou unií a na papíře směřovala k členství. Unie zároveň vědomě přehlížela rozsáhlou vládní korupci a postupující ovládnutí státních institucí oligarchou Plahotniucem. Až i jí došla trpělivost a v posledních dvou letech Moldavsku výrazně omezila do té doby štědré granty a půjčky. Únorové volby pak přinesly pat - ale zároveň se do parlamentu dostala strana ACUM. Protestní, ale ne populistické uskupení, která hodlalo hájit ztracený západní kurz.

Z toho důvodu novou vládní koalici ACUM a socialistů podporuje Unie i Američané. Sázejí na to, že ACUM ve vládě moldavskou vstřícnost k Západu alespoň zčásti zachová. Koneckonců jiná volba po zavržení Demokratů beztak nebyla. Rusko vládu také podporuje, druhá část koalice, socialisté prezidenta Dodona, jsou zarytě proruští a z pohledu Moskvy je jejich účast ve vládě příjemný benefit. Premiérka Maia Sandu (ACUM) říká, že spolupráce bude obtížná, ale je možná.

Pokud tedy vláda dostane šanci vládnout. Volební výsledky byly vyhlášeny 9. března, koalice se upekla 7. června. Tříměsíční lhůta daná ústavou, v níž musí prezident jmenovat premiéra, tedy uplynula v neděli. Ne tak podle mínění ústavního soudu, který má plně pod kontrolou Demokratická strana a který jí v minulosti mnohokrát šel na ruku. Ten vyhlásil, že tři měsíce jsou devadesát kalendářních dní, dohoda byla uzavřena pozdě a prezident Dodon svou šanci prováhal. Zbavil jej funkce, dočasným prezidentem jmenoval premiéra Pavla Filipa (z Demokratické strany) - a ten rozpustil parlament a vyhlásil na září předčasné volby.

Nyní je tak Moldavsko v mnohem nebezpečnějším patu než po volbách. Ústavně nová vláda neexistuje, proruský prezident Dodon není prezidentem. Opozice však výrok soudu z dobrých důvodů nehodlá respektovat. Vše nyní záleží na ochotě Vlada Plahotniuce ustoupit. Armáda vyhlásila neutralitu, ale zbytek státního aparátu je do značné míry jeho klientem. Policie stojí na straně Demokratické strany. Plahotniuc nechal soudem zbavit funkce zmíněného kišiněvského starostu Ruslana Codreanua z malé proevropské strany, což rozhodně nevypadá jako příměří.

Premiérka Sandu žádá o zahraničí o pomoc, není však jasné, jak by měla vypadat. Moskva bude zasahovat těžko - Moldavsko destabilizuje už skoro třicet let svou podporou separatistického Podněstří a vážná politická krize na hranicích Ukrajiny a unijního Rumunska hraje spíše v ruský prospěch. Unie a Spojené státy novou vládu diplomaticky podporují, ale kromě hospodářských pák jiné nemají. Moldavsko je chudá země s nejvyšší mírou emigrace z celé Evropy. Jediné, čím mohou západní partneři Plahotniucovi a Demokratům hrozit, je ještě větší bída skrz omezení obchodních dohod.