Fialova cesta do Kyjeva je nebezpečnější než návštěva Afghánistánu

Pokud by to měla být otázka hodin, radši bych na takovou cestu nevyrážel, týden by zase bylo moc dlouho. Měla by to být otázka dní, říká Karel Randák, někdejší ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace, k otázce, jak dlouho se mohla z bezpečnostního hlediska plánovat návštěva typu současné cesty premiéra Petra Fialy na Ukrajinu.

Jak riziková je cesta Petra Fialy a dalších premiérů do Kyjeva?

Nějaké riziko tam samozřejmě je. Obecně platí, že bezpečnost takové delegace by měla zajišťovat ukrajinská strana. Pokud s takovou cestou souhlasí, tak by si podle mého názoru měla být vědoma toho, že bezpečnost dokáže zajistit. Když jede někam americký prezident, několik týdnů před cestou na místo vyrazí tým, který předem zjišťuje bezpečnostní situaci a spolupracuje přitom s místními bezpečnostními složkami - ale to není případ České republiky a myslím, že ani Polska. Bezpečnostní riziko tak bude vyhodnocovat ukrajinská strana. Pokud dojde k závěru, že je něco takového proveditelné, bere to za vlastní zodpovědnost. Pochopitelně, že každý z premiérů, kteří tam vyrazili, bude mít vlastní ochranku, ale to už je druhotná věc - to je taková fyzická ochrana, která není příliš efektivní, pokud by nespolupracovala s místními bezpečnostními složkami.

Za konkrétní logistiku cesty, její trasu a bezpečnost, by tedy měly odpovídat ukrajinské bezpečnostní složky…

Mělo by to tak být – ale samozřejmě nevím, zda je tomu tak i v tomto případě. Pokud se premiéři rozhodli, že pojedou na Ukrajinu, museli oslovit ukrajinskou stranu a ta musela reálné zhodnotit existující riziko. Kdyby bylo neúnosné, tak by neměli na takovou nabídku přistoupit. Nevidím nicméně do detailů této konkrétní cesty.

Mohou si státy informace od Ukrajinců ověřit samy skrze vlastní informační zdroje?

Pokud takové informační zdroje mají, tak se je samozřejmě pokusí ověřit. Při současném vývoji na Ukrajině se ale musí z 90 procent spolehnout na informace z ukrajinské strany. Ukrajinská SBU určitě není nevýkonná služba a myslím, že bezpečnostní situaci dokáže zhodnotit reálně. Za českou stranu by se na tom nejspíš měly podílet Úřad pro zahraniční styky a informace a Vojenské zpravodajství.

Jakou přesně hrají české tajné služby ve vyhodnocování Fialovy cesty?

Jejich role bude víceméně analytická. Zpravodajské služby v tomto případě nebudou zajišťovat fyzickou ochranu, to je úkol někoho jiného. Existuje ochranná služba patřící pod Policii ČR a premiér má svoji zmíněnou ochranku, která s ním určitě bude cestovat. Nemá ovšem cenu si to představovat jako ochranku ve stylu amerického prezidenta, se kterým přijede padesát lidí. Hlavním úkolem zpravodajských služeb bude tedy zabezpečit tuto službu z analytického hlediska: vypracují zprávu, která je k dispozici premiérovi, případně dalším, kdo s ním cestují.

Jaké instituce se plánování takové cesty účastní?

Zpravodajské služby a ministerstvo vnitra. Pokud jde o diplomatickou část, tam by se mělo podílet ministerstvo zahraničí, ale to je víceméně všechno.

Kdo má konečné slovo v rozhodování, zda se cesta uskuteční, nebo ne? Pokud by byla cesta příliš riziková, mohou ji premiérovi experti zakázat?

Je to samozřejmě na něm. Teoreticky ji zakázat mohou, ale prakticky se premiér rozhodne sám, zda bude na takový zákaz brát zřetel, nebo ne.

Jak velký tým by s Fialou na takovou cestu měl jet?

To bych nechtěl specifikovat, ale budou to jednotlivci.

Pojede s ním jeho stálá ochranku, nebo členové nějaké speciálně vycvičené jednotky?

Měla by jet jeho stálá ochranka. Premiér ty lidi zná, má k nim důvěru - a oni znají jeho a vědí, jak se chová.

Jsou členové jeho ochranky vycvičení i na práci ve válečných oblastech?

To nedokážu říci. V minulosti ale do takových zón nebo oblastí, které nejsou úplně bezpečné, naši premiéři, respektive ministři cestovali - například do Afghánistánu nebo do Iráku. Pravda ale také je, že to byla trochu jiná situace, protože například v Afghánistánu působil kontingent českých vojáků, kteří tam přebírali odpovědnost za bezpečnost dané osoby. To na Ukrajině neplatí, tam vojenský kontingent nemáme. Jde tedy o trochu odlišnou jinou situaci, ale nemyslím, že by tam cestovaly desítky lidí. Budou to jednotlivci a lidé, kteří zajišťují jeho ochranu 24 hodin denně v České republice.

Čeští vrcholní politici do válečných oblastí často nejezdí. Co se týče náročnosti, šla by tedy Fialova cesta porovnat například právě s cestami do Afghánistánu?

Myslím, že tahle cesta je rizikovější, než byly cesty do Afghánistánu. Pokud premiér jede do Kyjeva, a já myslím, že jede, tak to je teď skutečně válečná zóna. Ne ve smyslu, že by se tam s střílelo přímo na ulicích, ale dopadají tam bomby nebo rakety a nikdy nevíte, co se může stát. A riziko je tak velké, protože jsou to neovlivnitelné okolnosti. Cesta do Afghánistánu byla riziková, protože tam mohlo dojít například k cílenému teroristickému útoku sebevražedného atentátníka pomocí auta. V Kyjevě se nic takového neděje, alespoň zatím. Cílenému útoku se však zároveň dá snáz zabránit, naopak náhodnému výstřelu nebo dopadu bomby moc ne. Z tohoto pohledu je tak tato cesta mnohem rizikovější než jakákoliv jiná. Pro lidi, kteří zajišťují bezpečnost, je to dost nepředvídatelná situace, především tedy pro onu ukrajinskou stranu. Zvolit místo jednání tak, aby bylo utajeno, to už musí být detailní a velmi náročná práce.

Kdo na ukrajinské straně bezpečnost pravděpodobně bude zajišťovat?

Podle mě to budou dělat bezpečnostní služba Ukrajiny a tajná služba. Ale pochopitelně nevím, zda si k tomu přiberou někoho dalšího. Kdyby taková situace byla u nás, tak by se nejspíš přibraly i specializované jednotky jako třeba Útvar rychlého nasazení, zásahové jednotky, na střechách budou potřeba asi ostřelovači. Ukrajinská služba takovými lidmi určitě disponuje.

Předpokládám, že premiér před cestou dostal bezpečnostní brífink. Musel se podle vás i něco naučit?

Než se jede do nějaké takové oblasti, tak by měl především dostat brífink od své ochranky, a ten určitě dostal. Ale moc toho nevymyslíte. Mají jet vlakem, což si myslím, že je dobrá volba, letět letadlem by byla sebevražda, pochybuji že je vzdušný prostor nad Ukrajinou plně v moci Ukrajinců, spíš ne. A ani po silnici si to nedovedu představit: projíždět Ukrajinou autem, byť pancéřovaným. Vlak je as jediná možnost a ta nejbezpečnější, ale nemáte moc co daného člověka naučit, dostane obecně pokyny, ale ne školení. Bude mít svých starostí dost.

Dávalo se podle vás Rusům dopředu vědět, že se taková cesta uskuteční, aby například nedošlo k omylu a útoku na premiérskou výpravu?

Určitě jim to museli dát vědět, protože se o tom teď široce píše. Ale pochybuji, že s nimi byly konzultovány detaily setkání, časový harmonogram nebo příjezdová cesta. A už vůbec ne detaily, kde by se politici měli setkat s ukrajinským prezidentem - to by byla téměř vražda Zelenského.

Rusové tedy vás nebyli informováni dřív, než to bylo zveřejněno oficiálně?

Samozřejmě nevím, ale myslím, že ne. Jak jsem vyrozuměl, bylo to dlouho drženo v tajnosti i na české politické scéně - a bylo by divné, kdyby se vše dřív konzultovalo s Rusy než s vlastními ministry.

A lze očekávat, že si budou Rusové dávat větší pozor, aby k nějakému incidentu nedošlo?

Možná je to špatný názor, ale já myslím, že nebudou. Rusové jsou podle mě teď v takové situaci, že kdyby – nedej bože - k nějaké nešťastné náhodě došlo, bude jejich stanovisko znít, že tam nikdo neměl jezdit. Teď nechci hájit ruskou politickou garnituru, ale nikdy nevíte, kdy někde někoho napadne vystřelit z tanku nebo letadla. To je věc, kterou neovlivníte - a je to skutečně riziko, které na sebe premiéři berou. Nikdo jim nemůže zaručit, že cesta bude stoprocentně bezpečná.

Cílený útok na premiérskou výpravu ale nepředpokládáte?

To ne, ničemu by to neprospělo. I když v současné situaci bych nevylučoval nic.

Kdyby Česko o takto citlivé věci chtělo Rusko informovat, skrze jaké kanály by to mohlo udělat vzhledem k tomu, jak napjaté jsou oficiální vztahy?

Existují jenom dvě cesty. Buď ryze diplomatická cesta, tedy přes ministerstvo zahraničí, anebo za druhé, když už nefunguje téměř nic, tak je tu ještě tzv. zpravodajská diplomacie. To je úplně poslední kanál, který by měl fungovat i v době, kdy bychom byli například ve válce s Ruskem nebo něco podobného. Zpravodajské služby mezi sebou za normálních okolností udržují komunikaci i v době, kdy jsou oficiální diplomatické kontakty přerušené. Existují například vojenští nebo letečtí přidělenci, což jsou lidé zastupující zpravidla Vojenské zpravodajství, v Rusku je tzv. deklarovaný zástupce české zpravodajské služby. O něm se ví, že tam je, a je to oficiální kontakt do zpravodajské komunity; stejně tak mají Rusové takového člověka u nás.

Česko tedy nyní takového člověka má v Rusku?

Určitě, to by muselo dojít k úplnému zrušení české ambasády v Moskvě.

Jak rychle se dá taková cesta naplánovat? Je to otázka dní, hodin, týdnů?

Pokud by to měla být otázka hodin, radši bych na takovou cestu nevyrážel, týden by zase bylo moc dlouho. Měla by to být otázka dní.